Záměr čínského růstu pro letošní rok je přes 6 %

http://images.china.cn/site1007/2021-03/05/85432ea6-8176-4d22-9e9d-5534a259a049.jpg

Podnikoví zaměstnanci ve výrobní hale společnosti Skyworth v Guanhzou v jižní Číně, v provincii Guangdong. 10. února 2020 [Photo/Xinhua]

Z průběhu Dvojího zasedání, o kterém jsme několikrát psali, se dostaly ven první s napětím očekávané informace a mezi nimi jedna z nejklíčovějších je plánovaný růst ekonomiky na letošní rok, a ten je zase působivý. Ač se země vlastně stále vzpamatovává z těžkého postižení loňskou pandemií a přestože svět se nadále nachází v pandemií vyvolané depresi, jenž znamená pokles světové agregátní poptávky, což se musí zákonitě promítnout i do zahraniční poptávky po čínském zboží, chce letos Čína zvýšit produkt své ekonomiky o 6 procent, jak se shodli poslanci a experti na Dvojím zasedání. Přitom si pochvalovali, jak zvládnuté omezení škod způsobených epidemií COVID-19 zdvihlo vítr, který jim teď fouká do plachet táhnoucích růst země.

Přitom se neustále zdůrazňuje, že musí jít o tzv. „vysoce kvalitní růst“.

Formulace tohoto záměru padla už v úvodním slovu k tomuto hlavnímu výročnímu zasedání čínských zákonodárných orgánů doprovázeném zasedáním poradních komisí expertů, když plánovaný 6% růst HDP v pátek poslancům přednesl ve své úvodní vládní zprávě premiér Li Keqiang, neboť samozřejmě hrubý domácí produkt (HDP) patří k těm ukazatelům, které mají při formulací vládních záměrů nejvyšší prioritu.

„Při stanovování tohoto cíle jsme brali v úvahu zotavení ekonomické aktivity,“ vysvětloval Li. „Cíl přes 6 procent nám umožní věnovat veškerou energii na prosazování reforem, inovací a vysoce kvalitního rozvoje.“

Takže i v premiérových slovech, když mluvil o rozvoji země, se objevilo to „kouzelné“ slovíčko „kvalitní.“ Není to totiž žádná „květnatá řeč,“ kde by to slovo mělo sloužit jako ozdoba a emotivní doplněk. Jde o změnu strategie růstu. Ne snad, že by se Čína zatím rozvíjela „nekvalitně“. Její dosavadní růst už 40 let ohromuje svět a částečně za sebou táhne globální rozvoj světa jako celku. Ale její růst byl zatím založen převážně na tom, čemu ekonomové říkají extenzivní růst. To je růst charakteristický převážně pro rozvojové země, při němž vznikají nové infrastruktury, silnice, železnice, přístavy, logistické uzle, staví se nové elektrárny a továrny, budují se moderní města s rozvody médií, kanalizačními sítěmi a urbánními službami na současné úrovni.

Tento model růstu však nakonec zákonitě narazí na své meze, když země je již zastavěná, plná průmyslu, vysoce produktivního zemědělství a kvalitních měst. A právě k takové mezi extenzivního modelu růstu se dnes průmyslově rozvinutá a urbanizovaná Čína blíží. Ti, kteří jí vždy prorokovali, že narazí na meze růstu, se zatím ale pokaždé mýlili, neboť Čína, vědoma si těchto údajných mezí, vždy našla strategii, jak takové meze překonat. Teď ale nastala mez, kdy chce-li si vysoké tempo růstu udržet, musí přejít na intenzivní růst, který bude tažen prudkým zvyšováním produktivity výrobních faktorů. Tedy inovacemi taženými vědou a vývojem nových technologií a ekonomických postupů.

Tato pětiletka, která letos začala svým prvním rokem, je právě první fází takovéhoto modelu rozvoje, který má letos přinést 6% růst. Právě o takovém modelu rozvoje mluvil premiér, když použil onoho slova „kvalitní“. Nastávající vývoj tedy budou se zatajeným dechem sledovat jak příznivci Číny, tak její odpůrci. Jde totiž o to, zda se Číně podaří překonat i tuto zatím největší výzvu v modelu jejího rozvoje, nebo zda se splní proroctví nepřejícných škarohlídů, kteří prorokují, že na tomto se raketový rozvoj Číny konečně už zasekne.

Pokud se to Číně podaří, bude to mít nesmírný dopad nejen na Čínský blahobyt, nýbrž na celý svět, a to nejen co se týče růstu světového blahobytu. Ekonomický růst Číny je už delší dobu lokomotivou ekonomického růstu světa. A země, která za sebou k prosperitě táhne ostatní, si zákonitě kromě ekonomických benefitů vydobude i přirozenou autoritu a vliv ve zbytku světa, aniž by mu musela mocensky vnucovat svou vůli. A tak to zamíchá geopolitickou šachovnicí.

No ale vraťme se k dalším premiérem vytčeným cílům. Za letošek se má vytvořit 11 milionů nových pracovních míst ve městech. A to i přesto, že nový model růstu, ten „kvalitní“ rozvoj má stát na růstu produktivity výrobních faktorů, tedy i produktivity práce, tudíž na stejné množství produktu má potřebné množství pracovní síly ubývat. Tedy souběh obou růstových záměrů vypadá dost kolosálně. Čína ovšem tolik pracovních míst jistě potřebuje, ať už proto, že její populace roste, nebo proto, že kvůli růstu produktivity zemědělství méně náročného na množství pracovních sil, řada lidí z agrárního sektoru odchází za výnosnou prací do měst.

K dalším cílům patří pokles rozpočtového deficitu na 3,2 procenta. Možná si říkáte, nač vlastně tak prudce rostoucí země vůbec nějaký deficit potřebuje? Ale národohospodářská teorie praví, že stejně jako dobrý dluh v podnikání je zdrojem bohatství, je tomu tak i v národním hospodářství. Pokud země svého rozpočtového deficitu použije k investicím, které zvýší následný růst HDP, tak je rozpočtový deficit přínosný, pokud objem splácených úroků za státní dluh nepřevyšuje objem růstu výnosů z vyvolaného hospodářského růstu. A v Číně šlo zatím vždy o „prorůstový dluh“. Čína totiž své rozpočtové deficity, ač se hodně snaží o blahobyt svých občanů, nemá ve zvyku moc utrácet za nějaké „dávky.“ Její pomoc vlastním lidem jde obvykle do pomoci, aby lidé mohli svým přičiněním bohatnout tak, že bohatství a rozvoj sami vytváří.

A tak se tímto způsobem chce Čína vrátit k síle svého růstu před pandemií, a to teď více na inovacích aj., kdy i její růst HDP z roku 2019 byl 6 procent. Teď je ale stanovení stejného ukazatele růstu nesmírně ambiciózní, protože jednak se pořád zotavuje z pandemie, rovněž tím poklesem deficitu poklesne objem státních prorůstových investic, a také už má jít o nový model růstu, teď už „kvalitního“ růstu, který teprve vypracovává.

Kromě technických inovací atp. má teď její růst stát i na strukturální reformě dodavatelských řetězců, investicích do sociálního rozvoje a dalších záměrech. Strukturální reformy jejích tržních procesů, institucí aj. budou jistě jedním z hlavních úkolů, které země bude muset, chce-li svého „kvalitního“ rozvoje dosáhnout, dobře zvládnout. Přechod na ekonomiku, jejíž růst do velké míry potáhne domácí spotřebitelská poptávka bohatnoucího obyvatelstva, nebude také snadný úkol.

Li v mohutné vlně aplausu, která provázela jeho přednes vládní zprávy ve Velké hale lidu, pronesl příslib toho, co to všechno bude znamenat: „Toto úsilí nám umožní, rozhýbat start 14. pětiletého plánu pro období (2021 – 2025) a oslavit sté výročí založení Komunistické strany Číny ohromnými rozvojovými úspěchy.“