Jak se daří revitalizace čínského venkova

V rámci postupu podle principu, že prvořadý je blahobyt lidí, se bude Čína nadále snažit pro své lidi zajistit bezpečnou a dostatečnou potravinovou soběstačnost. Proto rozběhla nový start rozsáhlého a dlouhodobého programu vitalizace venkova.

Pro Čínu, civilizaci s asi nejdelší nepřetržitou vývojovou kontinuitou v lidské historii od úsvitu zemědělské civilizace v raném starověku až do dnešních dnů, hrálo vysoce produktivní zemědělství ústřední roli. Vždy šlo o zemi s ohromným podílem na celosvětové lidské populaci, ale co se týče rozlohy a výměry zemědělské půdy k uživení takové populace bývalo její území spíše menší v porovnání např. s evropskými zeměmi, které měly k dispozici relativně ke své populaci daleko vyšší výměry půdy. Čínské zemědělství si tedy celé věky muselo držet na poměry své doby extrémně vysokou produktivitu a jen proto se z Číny mohla stát tak lidnatá země.

Dalo by se tedy snad říci, že současná revitalizace venkova, která se v čínském politickém a mediálním diskurzu stala už velice módním sloganem, je vlastně výzvou k navázání na tuto tisíciletou tradici země. A jde o snahu, která se dostala mezi největší čínské priority. Nemohla tedy chybět ani na pořadu zasedání 13. Národního lidového kongresu (NPC), kdy na něm ve Velké hale lidu prohlásil čínský premiér Li Keqiang, že Čína bude během 14. Pětiletého plánu (2021-2025) na všech frontách postupovat vpřed při revitalizaci venkova a při zdokonalování urbanizační strategie.

Nejde však o nic nového, strategie revitalizace venkova byla vytyčena jako klíčová složka modernizace ekonomiky už na 19. Národním sjezdu Komunistické strany Číny roku 2017, kdy má jít o synergii řady procesů rozvoje venkovských oblastí a místního lidu pokrývající řadu rozvíjejících se odvětví. Roku 2018 pak byla vypracována řada konkrétních programů s jasnými harmonogramy revitalizace venkova. Podle těch se svižným tempem postupuje s hmatatelnými výsledky, mezi nimiž je takovým symbolickým mezníkem to, že roku 2020 Čína i přes potíže s pandemií vyhlásila vítězství nad absolutní chudobou, která do té doby některé nedovyvinuté venkovské oblasti sužovala. Nicméně nejde o nějaké překonání chudoby v důsledku něčí dobročinnosti, nýbrž to stojí na pevných základech prudkého nárůstu produktivity zemědělství a zemědělských dodavatelských řetězců. A není to jen o tom, že rolník má teď plnější peněženku nebo spíše platební kartu, ale žije i v moderně vybaveném domečku s komunálními rozvody a kanalizacemi, elektrikou a internetem u pěkné silnice, po které běží jak ekonomická logistika, tak po ní jezdí autobusy, kterými si zajede, kam chce.

Nebylo snadné to vybudovat a nebude snadné to ani v dynamice dnešního světa udržet, natož pak dále vylepšovat a prohlubovat, jak stanovuje 14. Pětiletka (2021-2025) a dlouhodobé záměry národního ekonomického rozvoje do roku 2035, předložené při posledním Dvojím zasedání k revizi zákonodárci.

Aby se podařilo tyto úspěchy udržet a stabilizovat, zejména v méně rozvinutých oblastech, které byly teprve nedávno vytrženy z chudoby, je nutná synergie řady vzájemně se doplňujících programů. Nárůst produktivity zemědělství s sebou nese sice nárůst výdělků zemědělské pracovní síly, ale i pokles objemu potřebné pracovní síly. Částečně je dobře pomoci těm, kdo pak odchází za prací do měst, aby se tam dobře uchytili, ale zvláště výhodné je např. podporovat rozvoj místních průmyslů ve venkovských oblastech, např. potravinářského navazujícího na získané zemědělské suroviny, logistiky, technického zabezpečení a mnohých dalších, např. textilního průmyslu zpracovávajícího vypěstovanou bavlnu.

Přesně to zapadá do plánů tzv. dvojí cirkulace, kdy ta „domácí cirkulace“ se má točit kolem nárůstu poptávky od bohatnoucího obyvatelstva i nárůstu domácích odvětví, která budou tuto rostoucí poptávku uspokojovat bez nutnosti příliš velkého podílu dovozu, kdy k bohatnoucímu obyvatelstvu mají patřit venkované a zahraniční dovozy potravin má do velké míry nahrazovat nárůst domácí produkce, přičemž prioritou se stala potravinová bezpečnost země, kdy pandemie právě předvedla křehkost globálních potravinových dodavatelských řetězců.

Mezi hlavní priority byla proto povýšena ochrana fondu orné půdy i např. soběstačnost ve výrobě většiny osiva, zejména u obilí. Výměra orné půdy tedy nesmí poklesnout pod 120 milionů hektarů a soběstačnost produkce osiv pro domácí pěstování plodin je taková, že 95% zemědělské půdy je osázeno v Číně vyprodukovanými odrůdami.

Usilovně se tedy pracuje na dalším rozvoji produkce domácích osiv a šlechtění nových odrůd, aby se Čína i v tom dostala mezi rozvinuté země, zrovna tak jako v živočišné výrobě a ve stavu technické vybavenosti zemědělské výroby, což zapadá mj. do plánů rozvoje postavených na nárůstu produktivity čínské ekonomiky v důsledku inovací přinášejících nárůst produktivity výrobních faktorů, který může Čínu jako jediný dovést k překonání hrozící pasti středních příjmů.

Pro rok 2021 stanovila Čína rozvoj průmyslu osiv jako jeden ze svých nejhlavnějších úkolů, kdy bezpečnost osiv a orné půdy patří mezi záměry s kritickou důležitostí. Má dojít k prudkému rozvoji ochrany a využívání genetických zdrojů a šlechtění a nasazování nově vznikajících odrůd. Podle letošní vládní zprávy má vzrůst ochrana zemědělské půdy a zřídí se tzv. pásy národní potravinové bezpečnosti.

Ochrana zemědělské půdy není jen ochranou třeba před developery, kteří by na orné půdě rádi postavili nákupní střediska. Svou roli hraje např. ochrana proti erozi či před vysycháním pozemků nebo jiné meliorační a zavodňovací práce. Jelikož řada zemědělských oblastí v Číně se nachází v sousedství pouští, nemusí být vůbec snadné zabezpečit tamní půdu před dezertifikací, kdy ji bez chytrých meliorací pohltí poušť, nebo v říčních údolích, kde půdu bez šikovné krajinné architektury zničí eroze a záplavy.

Zlepšování potravinové bezpečnosti a zemědělské produktivity Číny, ač je teprve na počátku těchto dlouhodobých programů, už dosáhlo úctyhodných výsledků. Čína v současnosti vyprodukuje čtvrtinu obilovin na světě a musí nasytit své obyvatelstvo představující pětinu světové populace. Jenže stejně, jako tomu bylo po celou její historii, svoji potravinovou bezpečnost vytvoří jen pomocí kvalitní zemědělské produktivity, když disponuje pouhými 7 % zemědělské půdy světa. Ale když takových výsledků potravinové bezpečnosti a soběstačnosti dosáhla teprve na počátku svého programu revitalizace venkova, dá se jistě čekat, že dalším soustředěným úsilím, které teď potrvá řadu let, dosáhne stejně ohromujících výsledků v zemědělství, jakých zatím dosahovala v průmyslové výrobě a ve stavebnictví. A zrovna tak, jako v současnosti Čína přechází v řadě průmyslových oborů z role pouhého výrobce do role inovátora, který přichází s průlomy ve svém oboru, jako v budování 5G sítí, můžeme se nejspíš těšit, že naváže na svoji tisíciletou tradici země na špici zemědělské produkce a přijde zase s něčím, jak když v minulosti začala vyrábět hedvábí a čaj, což se od ní pak naučil celý svět.

Karel Pravda, zvláštní komentáror CMG v Praze