Pokud jde o bavlnu, nikdo nechápe „nucené práce“ lépe než Spojené státy

V uplynulých dvou letech americké a západní propagandistické stroje ze všech sil očerňovaly bavlnářský průmysl v čínském Xinjiangu (Sin-ťiangu). Zvěsti, které jsou šílené a hloupé, byly den co den vnášeny na pole veřejného mínění.

Proč však CNN, BBC a američtí politici neútočí na lahůdky Xinjiangu, jako je meloun, jehněčí špízy, kuřecí maso a grilovaný naan? Není to tak, že by nechtěli, ale nerozumí a jejich mozek nestačí.

Aby fámy měly určitou důvěryhodnost, musejí začínat tou věcí, kterou znají nejvíc, to je bavlna. V této oblasti nikdo neví více o nucené práci než Spojené státy.

Bavlněný průmysl byl jedním z hlavních zdrojů akumulace kapitálu ve Spojených státech a USA se kdysi říkalo „bavlněná říše“. V roce 1926 dosáhla plocha pro pěstování bavlny ve Spojených státech 44,68 milionů akrů. Bavlna se v tehdejší době stala centrem ekonomiky, politiky, kultury a života na jihu. „Bavlněný král“ není jen přezdívka, představuje také moc a peníze.

Ale tady přichází otázka: I když Spojené státy nepřetržitě zabíjely Indiány a brali jim půdu, odkud pocházely pracovní síly pro sběr bavlny pro nekonečná bavlněná pole?

Otroci, pouze úplným dovozem černých otroků mohli uspokojit výrobní potřeby majitelů bavlníkových plantáží.

Cena otroků souvisela s cenou bavlny. V roce 1800 byla cena černého otroka ve Spojených státech 300 USD a do roku 1860 stoupla na 1 500 USD. Životní podmínky amerických otroků byly také „mnohem lepší.“ Pokud v minulosti nemohli dokončit sběr bavlny, byly jim řezány ruce a nohy, později byli biti bičem na krávy, protože byli dražší, benevolentní běloši je nebyli ochotni zabíjet.

Toto byl běžný jev na bavlníkových plantážích a někteří lidé možná nevěří, že Američané jsou tak krutí. Ve skutečnosti jen převyprávím rané záznamy o Spojených státech -- „Realita otroctví ve Spojených státech“ roku 1839 – autor Theodore Wilder, který cestoval po Spojených státech a sestavil knihu s výpověďmi více než 1000 svědků. Výše uvedené zlé činy Američanů v bavlníkových plantážích jsou jen malou částí knihy.

Vládci Spojených států sklízeli na bavlníkových polích bohatství, čest a moc strašlivými metodami „nucené práce“ po více než sto let.

Na bavlnářských polích ve Spojených státech stále zněly hlasy bičů. Mississippi ve skutečnosti nedokončilo proces hlasování o zrušení otroctví až do roku 2013. To znamená, že ve 21. století ve Spojených státech stále existovalo legální otroctví.

Spojené státy páchají taková zla, takže jsou jim dobře známy věci jako „nucené práce“ a „koncentrační tábory“. Nemusejí ani přemýšlet, jak si vymyslet fámu?

Pokud opakují svou vlastní historii, mohou okamžitě napsat nespočet tragických příběhů a poté využijí své výhody globálního hlasu k očernění Číny.

Před bílou bavlnu v Xinjiangu, před pracovitými Číňany, dříve či později tyto „památné oblouky ctnosti“ na Západě jeden po druhém padnou.

(Sve)