USA, které čelí důsledkům svého intervencionismu, jsou stále tvrdohlavé

Americký ministr zahraničí Antony Blinken se 3. května místního času objevil v Londýně, kde se zúčastnil zasedání ministrů zahraničí G7. Jak očekával vnější svět, Blinken během své návštěvy vůbec neskrýval svůj záměr ke spojení spojenců, aby spolu potlačili Čínu a Rusko, k čemuž došlo stý den Bidenovy vlády u moci a vyjasnilo to úpravy diplomatické strategie Spojených států.

Spojené státy na jedné straně svým tradičním evropským spojencům opakovaně projevovaly přátelství, aby hráli důležitou roli, když Spojené státy zasahují a potlačují Čínu, na další straně také zrychlují regulaci svých strategických zdrojů po celém světě. Blinken nedávno vyjasnil obrat Spojených států: stáhnou se z Afghánistánu a budou se soustředit na Čínu.

Je předvídatelné, že v Tichomoří znovu zahájí americký intervencionismus. Nevarovala však Spojené státy dvacetiletá válka v Afghánistánu, která umožnila Spojeným státům zažít zlé následky svých hegemonických činů?

Právě před prezidentskými volbami Spojených států v roce 2020 uveřejnil známý americký think-tank The Carnegie Endowment zprávu s názvem „Ať americká diplomatická politika lépe slouží střední třídě“. Ve zprávě poukázal na to, že by Spojené státy měly jasně vědět, že jejich schopnost změnit ostatní země a společenství je omezená. Spojené státy před 20 lety jménem „boje proti terorismu“ vstoupily do Afghánistánu, a chystaly se postavit takzvaný americký „demokratický model“. Ale po 20 letech je vidět, že takzvaná „spravedlnost“ je bojem proti terorismu jen na povrchu, a narušením situace v zákulisí. Dvacetiletá válka zanechala kromě zpustošeného Afghánistánu také zlé následky dlouhodobého zasahování do zahraničí, což se Spojeným státům vrátí.

Associated Press vyčíslil účty této nejdelší války v historii Spojených států: bylo zabito více než 2.400 amerických vojáků, čtyři prezidenti byli zaneprázdněni řešením této situace a konečné náklady na válku činily 2,26 bilionu amerických dolarů. Co to přineslo, je recese americké ekonomiky, stále vážnější sociální rozdělení, a velká ztráta národní síly. Co je ale vážnější, je, že základ americké demokracie byl široce zpochybňován.

Poté, co se nová americká vláda dostala k moci, vnější svět je obecně znepokojen tím, jak řídí tuto rozdělenou zemi. O sto dní později se objevila odpověď: Spojené státy se ještě nevyrovnaly s důsledky války v Afghánistánu, a už jsou na cestě do Pacifiku a svolávají své spojence k zahájení nové intervence.

Pod transparenty „lidských práv“, „demokracie“ a „svobody“ Spojené státy neustále hrají „karty ohledně Hongkongu“, „karty ohledně Xinjiangu“, „karty ohledně Tchaj-wanu“ atd., čímž spojují spojence, aby potlačili Čínu. Vzhledem k tomu, že potřebují Japonsko jako pěšáka, se Spojené státy, které se vždy považovaly za „ochránce životního prostředí“, ve skutečnosti rozhodly přijmout dvojí standardy a otevřeně podporovat vypouštění jaderně kontaminované vody Japonska do moře. To nejen přispívá k jejich vlastnímu environmentálnímu dluhu USA, ale také umožňuje světu vidět, jak sobečtí a krátkozrací američtí politici jsou pro takzvané geopolitické zájmy.

Historie je zrcadlo. Je extrémně nebezpečné zasahovat do tvrdé a mocné země v Asii, jako je Čína. Bývalý americký ministr zahraničí Kissinger nedávno varoval, že napjaté vztahy s Čínou jsou „největší problém ve Spojených státech a největší problém na světě.“ Pokud tento problém nebude vyřešen, riziko se rozšíří do celého světa. Tvůrci politiky USA musejí zvážit, zda pokud budou ze všech sil bojovat proti Číně, dokážou odolat zlým důsledkům nového kola intervencionismu?

(Sve)