V Číně si už můžete zavolat robotického taxikáře

Žena nasedá do robotického taxi na místě domluvy na ulici Daoxinghu Road v pekingském okrsku Haidan, čínské hlavní město 14. října 2020. [Photo/Xinhua]

V běžném sci-fi je standardem, že tam lidi na místo určení vozí robotická vozidla. A jelikož roboti už přestávají být záležitostí jen výrobních linek se standardizovanými pracovními postupy, nýbrž přechází do sféry tzv. autonomních robotů, bylo jen otázkou času, kdy nás začnou vozit z místa na místo autonomní vozítka. Nasazení takových vozítek v praxi není ve skutečnosti žádnou úplnou novinkou. Ve skladištích a logistických uzlech, kde je řízen pohyb skladovaných položek při uskladňování, vyskladňování a přebírání a předávání zboží s dopravci počítači a kde chytrá vozítka mikrovlnami komunikují se štítky na kontejnerech se zbožím se to tak v rámci Průmyslové revoluce 4.0 děje nějakou dobu. Ale aby se k nám cestujícím po městě chovali taxíky jako ke skladové položce s chytrým štítkem, když máme chytrý telefon, tak to ještě nefungovalo. Bylo tedy jen otázkou času, ve které zemi na špici technického vývoje, kde naše zítra znamená jejich už včera, k rozběhu takové taxislužby dojde. A nyní už víme, kde to je – v Číně.

Ve čtvrtek oznámila společnost Baidu, že od 2. května rozjíždí v Číně první taxislužbu provozovanou robotickými taxíky, které pasažéry dovezou i zajistí jejich platbu, takže v této zemi se už komerčně rozjíždí business autonomních vozidel.

Možná jste čekali, že k tomu dojde někde v Houstonu nebo v Japonsku, ale v Číně by to nemělo překvapovat. Vývoj robotických systémů a zavádění robotizace je zde jednou z priorit. Na některých trasách čínských železnic už jezdí vlaky tažené robotickými lokomotivami bez strojvůdců.

Teď je to ale na dalším levelu, i když zatím jen v rámci parku Shougang v okrsku Shijingshan. Činnost těch vozidel stejně jako v logistickém uzlu obsluhovaném robotickými paleťáky dozorují a harmonizují dispečeři v pozadí a za výjimečných okolností mohou převzít přes mikrovlnnou komunikační síť řízení vozidla na dálku.

Je to ale už komerční provoz, takže na rozdíl od svezení při vývojových testech se už za takovou jízdu platí 30 yuanů, tj. skoro našich 100 Kč.

Po celé Číně řada robotických společností provádí testy s autonomními vozidly, ale během skutečných cest obvykle stejně za volantem sedí řidič, který je-li to nutné, převezme řízení. I jinde se ale zkouší i taxi bez řidiče, jako třeba na šanghajském předměstí Didi, ale tam všude se můžete nechat svést v podstatě jako „pokusný živočich“ zadarmo. Teď je to ovšem poprvé v komerčním provozu.

Firma Baidu proto mluví o novém levelu. „Zavádění bezobslužných služeb je nepostradatelnou fází komercializace autonomního řízení,“ řekl generální ředitel autonomních technologií řízení a viceprezident Baidu Wang Yunpeng.

Slíbil také, že se to začne rozbíhat ve větším měřítku a ve více městech, ale žádný časový rozvrh pro to neuvedl. Vývojové testy robotických taxi zatím od roku 2020 probíhaly v řadě oblastí Pekingu jako Daxing, Haidian a Shunyi. Baidu už má park 500 autonomních vozidel bez řidiče s 221 licencemi pro pohyb po veřejných silnicích, kdy ne všechna jsou k osobní auta, vozů pro pasažéry má jen 179.

V Číně jsou v robotizaci tak šikovní, že zde neprobíhá jen vývoj prováděný čínskými společnostmi. Třeba už roku 2017 vlajková loď německého průmyslu koncern Siemens AG v Číně zřídil výzkumné středisko digitalizace průmyslu (tj. průmyslu 4.0).

Tehdy si technologický šéf této firmy Roland Busch pochvaloval, že „Siemens do čínské budoucnosti ohromně investuje a podporuje místní zákazníky v této zemi na jejich cestě k digitalizaci.“

Jde o středisko řízené mnichovských výzkumným centrem Siemensu zabývajícím se řízením globálních aktivit v robotice s důrazem na mechatronické systémy, spolupráci mezi lidmi a stroji a na využití umělé inteligence v robotickém řízení, kdy k zřízení čínského centra umístěného v Pekingu došlo ve společném podniku s čínskou univerzitou Tsinghua.

Tato akce proběhla v rámci snah Siemensu zapojit do svých činností velká množství zkušených expertů z celého světa a v Číně je určitě co zapojovat. Už v době, kdy Siemens zřízení uvedeného centra v Číně chystal, tak v ní zaměstnával asi 4 500 vědců a inženýrů, což se mu velice osvědčilo, a tak své snahy v tomto směru rozšiřoval.

Ovšem stejně jako to dělá německý kapitál v Číně, když Siemens zřizuje podniky v této zemi a najímá zdejší odborníky, tak se to děje i opačně. Zhruba ve stejné době, kdy Siemens založil společný podnik s univerzitou Thinghua, čínští investoři převzali v německé Ausburgu sídlící firmu průmyslové robotiky KUKA.

Pro Čínu je robotika jednou z priorit. V rámci vládní iniciativy posilování světově konkurenceschopného zpracovatelského průmyslu „Made in China 2025“ se tomu tak děje už roky. Po letošním dvojím zasedání a stanovení priorit pro rozbíhající se pětiletý plán i pro výhledový plán do roku 2035 je robotizace extrémní prioritou v rámci principu vysoce kvalitního rozvoje. Vysoce kvalitní rozvoj znamená, že rozvoj země nemají představovat už jen stavby nových infrastruktur, továren atp. Kdyby se tohoto modelu rozvoje Čína držela, musela by časem jako všechny prudce se vyvíjející původně rozvojové země před ní skončit v tzv. pasti středních příjmů. Jediným způsobem je tedy rozjet rozvoj postavený na narůstající produktivitě výrobních faktorů, tj. rozvoj vyhrazený pro země, kde vznikají nové průlomové technologie.

Nárůst potenciální produktivity výrobních faktorů je v podstatě tím ukazatelem, jakým lze měřit, jak skutečně lidstvo postupuje ve svém rozvoji rychle. Po celou tzv. druhou průmyslovou revoluci, od poslední dekády 19. století, tato produktivita rostla o 1,4% každý rok. V 70. letech minulého století, které vyznavači prudkého technologického rozvoje označují za čas tzv. Malthusiánské kontrarevoluce proti průmyslové revoluci, se růst potenciální produktivity zpomalil a její rychlost už nebyla stálá ale proměnlivá a hodnot z časů druhé průmyslové revoluce už nikdy nedosáhla, ač v některých okamžicích, např. během počítačové revoluce tažené Silicon Valley se někdy těmto hodnotám trochu přiblížila.

Bez dostatečné konkurence na poli vědeckého a technologického výzkumu ale nové éry technologického rozvoje stejně bouřlivé, jakou byla první a druhá průmyslová revoluce ani přes všechny ty každý rok se měnící modely mobilů nedosáhne. Vznik vysoce konkurenčního prostředí na poli špičkových technologií, kdy tradiční centra nových technologií budou mít co dělat, aby udržela krok s novou konkurencí, by mohl být časem, kdy se rozvoj lidstva znovu dostane do tempa, a úspěchy Číny na tomto poli a její konkurenceschopnost, jaká děsí ty, co mají zapotřebí uvalovat sankce na čínské technologické firmy jako Huawei, je dobrým příslibem, že lidstvo se zase vrátí k prudkému technologickému rozvoji.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze