Rozvojové země mají obavy z nezaměstnanosti v USA

Rozvojové země se bojí americké nezaměstnanosti více než američtí nezaměstnaní

Doručovatel veze balíky na Wall Street v New Yorku ve Spojených státech dne 8. ledna 2021. (Photo by Michael Nagle/Xinhua)

Data o zaměstnanosti v USA zůstala daleko pod očekáváními tvůrců Bidenova ekonomického programu. Demokratičtí vyznavači radikálních stimulů tedy hned přišli s dalšími stimulacemi, ovšem v našem globálně provázaném světě budou mít tyto stimuly dopady na celý svět, a tak jsou z nich v zemích vynořujících se trhů jako Indie vyděšeni, že je jimi Amerika ožebračí.

Ne však ve všech takových zemích se bojí, konkrétně ne v Číně. Čína jako země, jak už jsme referovali v článku s nadpisem – Čína je už nachystána na globální finanční katastrofu, která světu hrozí – se nachystala na finanční otřesy včetně hlubší globální finanční krize, než byla ta minulá, a měnové turbulence vyvolané americkou monetární politikou i s hojnými rezervami včetně zlatých.

A na stimuly chystané v USA podle Moderní monetární teorie (MMT) se Čína těší. Klasický postup centrální bankovou ovládané ekonomiky byl takový, že se vytiskly nové peníze, čili se provedlo kvantitativní uvolňování, a ty peníze se za nepatrný úrok půjčily bankám, jež s dobrými zisky povznesly ekonomiku i stát svými úvěry za komerční úroky. V té moderní monetární teorii, se část těch peněz dá na stimulační balíčky, jimiž se nějaké peníze poskytnou i pro sociální programy a podporu podnikům dotacemi či na investice do infrastruktur aj. Silně se tím má v USA podnítit domácí spotřeba obyvatelstva a výdaje podniků, což je příležitost pro Čínu, aby do Ameriky více vyvezla.

Přes všechny stimuly od ledna do dubna v USA přibylo jen 266 000 pracovních míst, ač optimisté Bidenovy hospodářské politiky čekali, že jich bude přes milion, takže zotavení po pandemii je neočekávaně slabé.

Joe Biden tedy hned po zveřejnění těchto čísel Kongres vyzval, aby nezůstával u pouhého 1,9 bilionu dolarů fiskálních stimulů a honem schválili legislativu plánující utratit 2,3 bilionu $ za chátrající infrastruktury a 1,8 bilionu $ na plán jak pomoc rodinám, např. těm, co nemají na „Americký sen“ výstavbou něčeho na způsob našich někdejších paneláků. Přičemž k tomuto blahobytu se mají Američané prodanit vyššími odvody bohatších plátců a korporací.

A to ekonomy zemí, jako Indie děsí. Podle MMT si USA nemají moc dělat hlavu s celkovou zadlužeností, pokud jim budou vysoké daně stačit na splácení dluhů, a tak vydají spoustu dluhopisů, aby si na to vše půjčily. Takže ve smyslu někdejšího českého premiéra Paroubka zastánce MMT: „Státní dluhy se nesplácí.“ Tím samozřejmě nemyslel, že by se věřitelům dluhy neumořovaly, ale myslel tím, že je třeba držet řádně vysokou zadluženost, a když se nějaký dluh umoří, musí se místo něj vzít nový, takže celková výše zadluženosti nesmí být krácena.

Momentálně americká centrální banka Fed prodává měsíčně státní dluhopisy za pouhých 120 miliard $, což je na Bideovy výdajové ambice málo. Do těch dluhopisů, ale ukládají bohatství subjekty celého světa. A teď je hrozně nejistá doba, kdy se majetní v rozvojových zemích strachují, co bude u nich doma, tak se jistí nákupem méně rizikových aktiv, než jaká jsou k dispozici doma, a kupují dluhopisy USA. To znamená ohromný odliv kapitálu z chudých zemí do USA v době, kdy by ty země potřebovaly investovat u sebe doma, což pro ně může mít i katastrofální důsledky.

Američtí investoři už teď stahují peníze ze svých indických podniků domů, ale nejsou sami, přelévají tam peníze i Indové a investoři vůbec vyděšení z epidemické situace v Indii, přesouvají kapitál raději jinam. USA se snaží být v této těžké době k Indii vstřícné, ale soukromý kapitál z Indie prchá do Ameriky.

Jenže Čína je na tom tak, že během pandemie naopak prchá kapitál z celého světa včetně kapitálu z USA do Číny, jak jsme o tom už v minulosti opakovaně psali. A velká americká inflace znehodnocující dolarová finanční aktiva a vytvářející vůbec nejisté kapitálové prostředí naopak bude lákat investory do Číny a k finančním instrumentům denominovaným v čínské měně.

Americká vláda řídící se MMT se snaží hodně peněz rozdat chudšímu obyvatelstvu, aby podnítila spotřebu a rozhýbala tak ekonomiku. A to se i děje, takže američtí konzumenti mj. nakupují v hojné míře čínské zboží. Jenže lidi na takových dávkách je těžké nalákat do práce a ti, co pracovat jdou, jsou natolik drazí, že je pak problém vyrábět pro světový trh zboží za konkurenceschopnou cenu.

Teď podle amerického záchranného plánu poživatelé dávek v nezaměstnanosti dostanou kromě těch pravidelných dávek ještě týdně 300 $ (6324 Kč) příplatek. Takže běžný nezaměstnaný je na tom lépe, než kdyby pracoval na plný úvazek za 15 $ (316 Kč) na hodinu.

Výroba spotřebního zboží se tedy teď v USA kvůli drahé pracovní síle spíše utlumuje a jeho spotřeba zvyšuje. Dílny světa, jako Čína, tedy vrní blahem, když v dubnu oproti předchozímu roku narostl čínský dovoz do USA o 31,2 procenta. Účinky Bidenových politik jsou zřetelně velice silné jak doma, tak globálně, otázkou jenom je, jestli to tak opravdu chtěl.

Kontejnerový terminál Yantian v Shenzhen v jihočínské provincii Guangdong v každodenním velkém shonu ve středu 5. května 2021. Tento přístav podle oficiálních dat v prvním čtvrtletí odbavil 3,67 milionů standardních kontejnerů (odpovídajících jako jednotka ekvivalent 20 stopového kontejneru). To je z roku na rok nárůst o 45,9 procenta.

Bidenovy ohromné stimuly pro ekonomiku USA přináší samozřejmě nárůst inflace, a to ne jenom v Americe, ale kvůli jejímu globálnímu významu a kvůli výsadnímu postavení její měny je to nárůst inflace pro celý svět. A USA nejsou samy, podobně, ač ne vždy v tak brutálním měřítku, postupuje i EU, Japonsko a většina zemí. Nicméně kromě těchto monetárních důvodů ceny vyhání nahoru i reálné tržní skutečnosti, např. nedostatky různých produktů na světových trzích kvůli útlumu výrob a nárůst cen přepravy, která není ještě dimenzovaná na to, aby se tak velké objemy zboží vozily z východní Asie.

A co to všechno znamená pro Čínu? Staré přísloví říká, že když je někdo šikula a hodíš ho do vody, tak vyplave s rybou v zubech. Se současnou pandemií celý svět tak nějak „spadl do vody“. A ukazuje se, kdo jsou nešikové, co si s tím nevědí rady, a kdo ti šikulové, co „vyplavou s rybou v zubech.“ Zatím to vypadá, že Číně na ty ryby sotva zuby stačí.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze