Skutečný Tibet drtí lži západní protičínské síly ohledně „lidských práv“
Čínská vláda 21. května uveřejnila bílou knihu „Mírové osvobození a prosperující rozvoj Tibetu“, která všestranně ukazuje úspěchy rozvoje Tibetu v uplynulých 70 letech po mírovém osvobození. Podrobné a skutečné historické materiály a údaje bílé knihy rozdrtily různé lži ohledně „lidských práv“ v otázkách souvisejících s Tibetem, které vymyslely západní protičínské síly, a ukazují světu skutečný a trojrozměrný Tibet.
Tibet je od starověku neoddělitelnou součástí Číny. Ale v moderní době do něho vpadly a zpustošily ho západní země a o lidských právech lidí na nízké úrovni vůbec nebylo možné mluvit. 23. května roku 1951 bylo vyhlášeno mírového osvobození Tibetu, tím Tibet zahájil svůj světlý rozvoj. Demokratické reformy provedené v roce 1959 zrušily feudální nevolnictví, které spojovalo politiku s náboženstvím, čímž tibetský sociální systém „udělal krok přes tisíc let“. V roce 1965 Tibet plně provedl systém regionální etnické autonomie, který lidem umožnil dále získat právo na správu svého území a položil základ pro rozvoj lidských práv.
Údaje jsou nejlepším zrcadlem. Tibetský HDP v roce 1951 byl pouze 129 milionů yuanů, ale v roce 2020 dosáhl více než 190 miliard yuanů. V roce 2020 se disponibilní příjem na obyvatele měst a venkova v Tibetu zdvojnásobil oproti roku 2010. Disponibilní příjem na obyvatele venkova si po dobu 18 po sobě jdoucích let udržoval dvouciferný růst, což je nejrychlejší tempo růstu v Číně. Očekávaná délka života v Tibetu se také zvýšila z 35,5 roku v roce 1951 na 71,1 roku v roce 2019.
Zároveň byla plně chráněna a rozvíjena vynikající tradiční kultura a náboženská svoboda Tibetu. Tibetský jazyk je prvním jazykem národnostních menšin v Číně, který má mezinárodní standardy a získal přístup na globální informační dálnici. V současné době má Tibet více než 1.700 míst pro náboženské aktivity tibetského buddhismu s přibližně 46.000 mnichy a jeptiškami. Jak zdůraznil Chris D. Nebe, režisér hollywoodského dokumentárního filmu „Pravda o Tibetu (Tibet: The Truth)“, v Tibetu se nyní výrazně zlepšila nejen ekonomika, živobytí lidí, infrastruktura a úroveň školství, ale jsou chráněny a respektovány také kulturní a náboženské aktivity.
Štěstí lidí je největším lidským právem. Podle bílé knihy před mírovým osvobozením více než 90 % lidí v Tibetu nemělo své vlastní domy a nemělo zaručeno jídlo a oblečení. V roce 2020 dosáhla plocha bydlení na tibetského farmáře a pastevce 41,46 metrů čtverečních a plocha bydlení na městského obyvatele dosáhla 33,4 metrů čtverečních. Index štěstí se výrazně zvýšil. Na konci roku 2019 Tibet historicky zlikvidoval absolutní chudobu. Jak je uvedeno v bílé knize, boj proti chudobě umožnil životnímu stylu tibetského lidu „překročit tisíciletí v jednom kroku“.
Tváří v tvář takové realitě, kde berou západní protičínské síly sebevědomí odsuzovat situaci v oblasti lidských práv v Tibetu? Tibetská otázka ve skutečnosti není otázkou etnickou nebo náboženskou, ani otázkou lidských práv, nýbrž zásadní otázkou týkající se svrchovanosti a územní celistvosti Číny. Západní protičínské síly po dlouhou dobu nepřetržitě zasahují do tibetských záležitostí a snaží se podkopat stabilitu tibetské společnosti. Účelem je proměnit „tibetskou otázku“ na argument, kterým mohou omezovat Čínu. Tzv. lidská práva a náboženství jsou jen jejich záminkou.
Mezinárodní společenství to už dlouho ví. Nedávno na Pátém Tibetském mezinárodním fóru think-tanků uvedl Mohammad Iqbal z Pákistánu, že Tibet osobně navštívil a nemůže souhlasit s některými západními zeměmi, které pomlouvají Tibet. Řekl, „Tibet dosáhl rychlého rozvoje v oblasti školství, infrastruktury, moderního průmyslu atd. Pokud opravdu chcete poznat Tibet, musíte ho sami vidět“. Sarbottam Shrestha, předseda Nepálské komise Arniko, dříve také zdůraznil, že Čína vždy trvala na ochraně tibetské tradiční kultury, „to nám dnes umožňuje vidět tak bohatý a jedinečný kulturní poklad“.
Prostřednictvím 70leté historie rozvoje Tibetu, která je uvedena v bílé knize, není pro vnější svět obtížné vidět, že správná strategie čínské vlády pro řízení Tibetu přinesla lidem na náhorní plošině prosperitu a rozvoj. Dnešní Tibet se každým dnem mění a neexistuje prostor pro protičínské síly, aby způsobovaly potíže. Jejich pokus „omezovat Čínu prostřednictvím Tibetu“ pod hlavičkou lidských práv bezpochyby selže.
(Sve)