Operační systém Harmony od Huawei přináší převratné změny

Ve středu 2.6 večer vypustila firma Huawei už oficiálně na trh další štiku, která má pro ni napříč světovými trhy masově lovit zákazníky, tj. operační systém Huawei HarmonyOS 2.0. A jak je u ní zvykem, je to zase věcička, která má obrátit trhy vzhůru nohami a otevřít průchod k zase nové éře v technologiích. Možná byste si mohli říkat, co může být převratného na tom, jaký bude systém pod povrchem toho, když si ťukám do mobilu? Jenže on to není systém jen pro naše mobily, je to systém pro všechna chytrá zařízení a pro jejich vzájemnou kooperaci v rámci Internetu věcí (IoI).

Kdybychom se bavili o jeho využití pro nás osobně a pro naše domovy, tak by mohl být v chytrém vysavači, v kuchyňských spotřebičích i v autě, a všechny ty věci by si pomocí něj mohly mezi sebou povídat, jak kooperativně splnit naše zadání a telefon by pro nás mohl být jakými kouzelným proutkem, kterým to všechno budeme dirigovat. Nicméně internet věcí se teď stává jedním z hlavních tahounů tzv. Průmyslové revoluce 4.0, kdy má představovat průlom ve výrobních a logistických procesech. A už teď fungují např. velkosklady, kde si každý kontejner v regálu povídá s centrálními počítači i s každým paletovým vozíkem, co si pro ně jezdí, a i regály volají, „dej tu bednu sem, jsem volný.“ Vše dohromady si to povídá a kooperuje jako kolektivně myslící „mraveniště“. A Harmony je právě tím OS, který může být v každé elektronické visačce na paletě či v regálu a v každém samostatně pracujícím a manipulačním vozítku, prostě v celém tom internetu věcí takového „mraveniště“.

Huawei tím vrací úder nejen monopolu Androidu a iOS v oboru mobilní telefonie, ale celý ten obor přivádí na zase nové závodiště a mění v této soutěži pravidla hry. Je to pro internet věcí ta samá revoluce, jakou představuje Huawei v technologiích sítí 5G, kdy navíc z našich mobilů dělá kouzelné hůlky internetu věcí. Budou-li ho do svých výrobků začleňovat i výrobci jiných dnes už chytrých věciček, včetně třeba aut, vytvoří se tím evoluční životní prostředí pro novou éru chytrých „mravenišť“ všech těch udělátek.

Určitě to přinese novou epochu průlomů čínských technologií na světové trhy a dá se možná čekat další hysterie ze strany dosavadních „nezpochybnitelných“ monopolních králů tohoto trhu v USA. A také to pro Čínu jako takovou vytváří oporu v možnosti vyšší soběstačnosti v případě dalších amerických útoků na příliš úspěšné čínské firmy.

Až dosud byla Čína sice největším výrobcem chytrých zařízení na světě, ale čínské produkty dosud značně závisí na amerických technologických mamutech v řadě klíčových komponent hardwaru jako čipy a softwaru jako operační systémy, a tito mamuti se dosud těšili ve svém oboru z monopolního postavení. Číně to dosud tak moc nevadilo. Konec konců o tom je ten globální svobodný trh, že každý umíme něco lépe, vzájemně s tím obchodujeme a doplňujeme se tím a vznikají tak řešení, která jsou lepší, než kdybychom je dělali každý sám, a tak by měla proto fungovat i ta vize sdíleného údělu lidstva, jakou Čína prosazuje.

Také proto počínání Ameriky, kdy zkouší využívat svůj monopol v některých čipech a v operačních systémech jako mocenskou páku, aby zadusila příliš rychle se rozvíjející a nové obory špičkových technologií obsazující firmy jako Huawei, se začíná ukazovat jako dost krátkozraké. Čínské podniky tím vlastně nutí, aby se bránily před zranitelností americkými embargy vývojem právě těch věcí, jako čipy a operační systémy, v nichž byly USA dosud světovou jedničkou, aniž by to Číňanům vadilo.

Ale když už svou bohorovností USA čínské firmy donutily k útokům na tyto monopolní pozice v čipech a v operačních systémech, dá se čekat, že se čínské firmy začnou sdružovat do nových výrobních a obchodních seskupení společně pracujících jak na své nižší závislosti na amerických technologiích, tak v pronikání na světové trhy a konkurence vůči americkým firmám tím silně vzroste, zatímco přitažlivost amerických firem jako partnerů v pronikání na světové trhy dosavadním počínáním Washingtonu silně poklesla, a to nejen pro čínské výrobce, ale budí to obavy všude ve světě. A to ruku v ruce s americkými skandály jako s vynašečem Edwardem Snowdenem nebo s posledním špehováním Evropy a jejích vůdců přes Dánsko, což dává nový rozměr všem těm konspiračním teoriím o zadních vrátcích ve všech komunikačních a informačních technologiích Made in USA.

Ovšem každopádně je tím nejdůležitějším přínosem pro čínské firmy možnost vymanit se ze zranitelnosti americkými sankcemi. Vždy totiž hrozí, že na základě vrtochu politických jestřábů ve Washingtonu mohou politici zakázat Googlu, aby poskytoval Android čínským firmám vyrábějícím mobilní telefony, čemuž by se pochopitelně každá čínská firma měla chtít vyhnout. Věci však jistě nejsou nijak jednoduché. Výrobci mobilů i jiných zařízení, kteří mají výborné úzké vzájemně výhodné vztahy se spolupracujícími americkými firmami, se mohou také bát, aby jim jejich dosavadní partneři nepřestávali poskytovat Android a využívat některé své páky k zužování cestiček vedoucích na trhy v místech, kde mají vliv.

Lze také čekat, že i čínští výrobci, kteří začnou odebírat Harmony OS, na tento operační systém nepřejdou, nýbrž jen o něj rozšíří své portfolio a nabídku pro své zákazníky. Takový je normální business postup. Rozšířit portfolio bývá bezpečnější a zlepšuje to i uplatnitelnost na trhu. Nelze také čekat, že čínské firmy by neměly vůbec žádné obavy z nového monopolního dodavatele, byť jde o jinou čínskou firmu. Spolupráce ve světě businessu mívají hojně formu něčeho jako „manželství“ a ukončení vztahu s firmou, se kterou jste v takovémto způsobu kohabitace, může být velice problémové. Lepší je udržovat si širší portfolio dodavatelů a odběratelů, než se nechat svést do nějaké mezifiremní „monogamie“. Pokud američtí politici nebo třeba i firmy samotné, nezačnou zkoušet donucovací praktiky, těžko čínský trh v dohledné době ztratí.

Ale konkurence v tomto oboru se dostává na vyšší úroveň. Pokud ji necháme působit, aniž by se do ní zasahovalo nějakým mocenským způsobem, půjde o soupeření ku prospěchu všech a ne o střet přinášející světu škodu. Z operačních systémů a z dalších věcí se nestane stagnující obor pod nadvládou několika monopolů, od kterého nelze čekat nic moc změny a průlomy. Prudký vývoj a prosperita s ním spojená je možná jen v prostředí světa zdravé konkurence těch nejšikovnějších, ke kterým Huawei určitě patří, ale i sama potřebuje zdatné konkurenty, aby jí její vývojové tempo vydrželo.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze