Ve srovnání se zeměmi Západu má čínská vláda pevnou podporu svých obyvatel

Španělský portál sledující čínskou politiku zveřejnil 4. května článek „Když je demokracie důvěra“, který napsal odborník na otázky ohledně Číny Xulio Rios. V článku zdůraznil, že západní země se zavázaly démonizovat Čínu, a jejich cílem není nic jiného, než hájit své postavení.

V článku se uvádí, že podle údajů uveřejněných výzkumným centrem Pew v roce 2013, je 85 % Číňanů spokojených se správou své vlády; zatímco míra spokojenosti Američanů se svou vládou je pouze 35 %. V této oblasti jsou vlády evropských zemí podobné americké vládě. „Zpráva z globálního průzkumu důvěry od firmy Edelman“, jejímž cílem je hodnotit míru důvěry obyvatelů ve svou vládu, v lednu roku 2018 poukázala na to, že v Číně je 84 % lidí spokojených se správou vlády, ale ve Spojených státech je to pouze 33 %. V květnu roku 2020, kdy byla pandemie COVID-19 nejvážnější, zpráva s údaji od Kalifornské univerzity uvedla, že 88 % Číňanů dává přednost vlastnímu politickému systému. John F. Kennedy School of Government při Harvardské univerzitě vydala v loňském roce výzkumnou zprávu nazvanou „Pochopení odolnosti Komunistické strany Číny: Dlouhodobý průzkum čínského občanského mínění“. Ve zprávě se uvádí, že spokojenost čínských občanů s ústřední vládou vzrostla z 86,1 % v roce 2003 na 93,1 % v roce 2016.

Podle článku je veřejné mínění v Číně postaveno na základě toho, že vláda neustále zlepšuje životy lidí. Od vstupu do 21. století je hlavní charakteristikou správy čínské vlády, že status lidí jako hlavního subjektu reforem je neustále posilován. To je také hlavním důvodem podstatného zvýšení příjmu na obyvatele a neustálého zlepšování veřejných služeb, lékařské péče, sociálního zabezpečení a obecného blahobytu. I když je ještě třeba udělat hodně práce na zmírnění zbývající sociální nerovnosti, lidé obecně věří, že vláda je ve svém závazku k odstranění nerovnosti upřímná. Proto je nespravedlivé neuznat, že Čína má občanskou podporu, kterou chce mít mnoho takzvaných „demokratických zemí“ na Západě.

Článek poukázal na to, že západní společenství již mnoho let upadá v oblasti obecného blahobytu a dalších. Korupce je na denním pořádku, nerovnost se prohlubuje, vláda je ovládaná trhem a demokracie se stala Platónovou „jeskyní“. Spíše než ukazovat prstem na ostatní je lepší uchopit současnou situaci a provést důkladnou reformu. Na druhou stranu se západní země jménem demokracie dopustily agrese v zemích jako Irák a Libye, ale nikdy se za to světu neomluvily. Tyto neodpustitelné tragédie poškodily „uvědomování si demokracie“.

Článek zdůrazňuje, že západní země se zavázaly démonizovat Čínu, ale jejich cílem není nic jiného, než hájit své postavení. Pokud se jejich strukturální problémy budou i nadále zhoršovat, pak bude mít tato snaha o „odklonění“ problémů ukazováním prstem na Čínu pravděpodobně fatální následky. Čína naopak čerpá potravu ze západního myšlení (marxismu) a svých vlastních zkušeností a lekcí, poučuje se, a vyhýbá se konfrontaci, proto se nakonec může stát měřítkem v oblasti demokracie.

(Sve)