Čína je teď pro NATO největším čertem malovaným na zdi

Nedávno nám proběhl výroční summit NATO. Jeho generální tajemník Jens Stoltenberg, který Rusku s Čínou zlořečí nepřetržitě, před tímto summitem své úsilí ještě vystupňoval, takže bylo jasné, že letos se na summitu bude diskutovat v dost agresivním tónu. Ne snad, že by se tam někdo v historii tohoto spolku diskutovalo mírumilovně, teď si ale na demonstraci své „ráznosti“ dali zase záležet. Ze summitu vznikly dva výsledné dokumenty, které dělaly to, co v celé historii NATO vždy – strašily. Letos to ale bylo jiné v tom, že strašily Čínou, které se ty dva dokumenty věnovaly v 79 bodech, a bylo to poprvé, kdy si tento blok 30 zemí o Číně zvolil tak konfrontační formulace.

Zahajovací věta sekce 55 prohlašuje: „Čína vykazuje ambice a asertivní chování představující systémové hrozby pro mezinárodní řád založený na pravidlech, a to i v oblastech významných pro bezpečnost této Aliance.“ Hrozba nějakému členu NATO může vést k aktivaci Článku 5 o válce. A Čínu obviňovali z ohrožování bezpečnosti celé aliance.

Konkrétně Čínu obvinili:

§ Z „politik donucování,“ které jsou antitezí „základních hodnot zakotvených ve zřizovacím dokumentu NATO ve Washingtonské dohodě.

§ Z rozšiřování arzenálu jaderných zbraní a budování pokročilejších systémů jejich nosičů, aby si vytvořila takovou jadernou triádu, jako mají USA a Rusko.

§ Z tajnůstkářství při modernizaci svých vojsk.

§ Ze stejného tajnůstkářství ohledně svého vytváření strategie vojensko-civilní fúze.

§ Z nedostatku transparentnosti.

§ Z používání dezinformací.

§ Z něčeho tak hrozného jako je vojenská spolupráce s Ruskem.

Jako projev děsivé agresivity této spolupráce v komuniké zvláště vypíchli hrozby plynoucí ze „společných cvičení těchto zemi v Euro-Atlantické oblasti.“ To je samozřejmě velký rozdíl od účasti vojsk NATO na „mírumilovných“ cvičeních jejich námořnictva v Jihočínském moři či jinde v oblasti. Čína podle NATO samozřejmě nemá právo být suverénní a vybírat si, s kým bude vojensky spolupracovat. To zavání logikou jednání euroatlantického pána s čínským vazalem. Čína se nikdy nechovala tak pánovitě, že by hrozila nějaké zemi v její blízkosti, která se zapojovala do společných cvičení s vojsky NATO, kolikrát na jejich sousedním území, a že jich bylo hodně. Ani nijak výhružně nereagovala na uzavírání programů vojenských partnerství s NATO ve své blízkosti či sousedství.

Čína na komuniké, jak jistě každý včetně NATO čekal, hned odpověděla přes svého vyslance u Evropské unie (u NATO žádného zástupce nemá) popřením, že by byla systematickou hrozbou jiným zemím, natožpak těm v Evropě a v Severní Americe. Obvinila NATO z pomlouvání a z nesmyslného výkladu současného mezinárodního politického klimatu a z míchání myšlení Studené války a bunkrové mentality do normálních mezistátních vztahů. A připisovala toto útočné jednání administrativě prezidenta Joe Bidena, o čemž lze těžko pochybovat, uvážíme-li pokusy šikovat proti Číně země G7, kdy to narazilo na odpor, a to zejména u zástupců zemí EU. Také připomněla krvavý dluh NATO k Číně z bombardování čínské ambasády roku 1999 v Bělehradě.

Ovšem většina soudných lidí po celém světě, včetně i v zemích NATO, zejména v Evropě, vidí, že ta prohlášení NATO o Číně vypovídají více o samotném NATO a o těch silách, které ho chtějí šikovat proti Číně, než o předmětu jejich tvrzení – o Číně. A z postojů členů EU v G7 a zástupců EU na tomto jednání je jasné, že ani vedení většiny evropských zemí s tím zřejmě nesouhlasí, ač se to obávají vyslovit.

Jeden ze závěrů, který lze na základě uvedeného o NATO vyslovit, učinil The Global Times:

„Na summit NATO lze pohlížet jako na bod obratu v přístupu USA a Evropy k Číně v bezpečnostní oblasti. Washington zdvihl oponu pro kampaň politické mobilizace, aby využil blok NATO k rozběhu strategické konkurence s Čínou.“

Abychom si udělali některé další závěry o NATO vyplývající z jeho komuniké, lze se také podívat na další tvrzení mluvčího čínské mise v EU, kdy poukazuje na řadu tvrdých faktů:

· Čínský obranný rozpočet je letos 209 miliardy $ (1,35 bilionu yuanů), což je 1,3% čínského HDP, přičemž od členů „mírumilovného“ NATO se chce, aby na obranu dávali 2%. A 30 zemí NATO má celkové vojenské výdaje 1,17 bilionu $, to je přes polovinu všech obranných výdajů světa a 5,6 krát vyšší než výdaje „hrozivé“ Číny.

· Celý svět vidí, čími vojenskými základnami je poseta celá planeta a čí letadlové lodi cení zuby z oceánů celého světa i v jeho od mateřských přístavů nejvzdálenějších koutech. „Agresivní“ Číně nepatří, ani hrozivému Rusku.

· No a „mírumilovné“ USA mají asi 20 krát tolik jaderných zbraní než Čína, která se NATO snaží přesvědčit k různým dohodám jako závazku nepoužít jaderných zbraní jako první a bezpodmínečného nepoužívání hrozby jadernými zbraněmi proti nejaderným zemím a oblastem, kdy se k tomu sama jednostranně zavázala. Ale na NATO to moc nezabírá, asi v těchto návrzích vidí „agresi“.

· Čínský představitel se proto Evropy také sarkasticky zeptal, zda NATO a jeho členské státy tolik toužící po míru, bezpečnosti a stabilitě mohou přijmout stejné závazky jako Čína?

Ovšem Čína se vyjádřila v tom smyslu, že nemá v úmyslu se podvolit čemukoliv proti svým legitimním zájmům, což nepochybně poslouží jestřábí složce médií Západu jako doklad o její „agresivitě“ a o odmítání „mezinárodního řádu.“

„Čína je oddána mírovému rozvoji, ale nikdy nezapomene na tragédii bombardování čínské ambasády v Jugoslávii, ani neobětuje domovy a životy svých krajanů. Budeme neochvějně hájit svou suverenit a své rozvojové zájmy a budeme bedlivě sledovat změny ve strategiích a v politikách NATO vůči Číně.“

Ta „agresivní“ Čína na rozdíl od „mírumilovného“ NATO nevysílá svá vojska vést válku do odlehlých oblastí světa. Ne snad, že by žádné své vojáky do zahraničí neposílala, ale ne kvůli válce. Má nejvíce ze všech zemí vojáků v mírových sborech OSN.

Čína se ale stala zase tím hrozivým čertem malovaným na zdi velice odlišným od země, kterou opravdu je, a NATO si takové čerty tradičně vždy vytváří, aby obhájilo svůj smysl a dobře posloužilo vojenskoprůmyslovému komplexu. To je však dost bezohledné vůči zbytku světa a budoucnosti, k jaké svět může směřovat.

Jak to napsala China Daily: „Když si NATO k hraní role imaginárního nepřítele vybralo Čínu, tak tím podvrací zájmy celého světa, včetně zájmů svých vlastních členů. A jedinou stranou, která z toho má prospěch, je NATO samotné, protože tak má záminku pro svoji další existenci a pro utrácení z kapes Západních daňových poplatníků.“

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze