Nevíra v báje o Xinjiangu se ve „svobodném světě“ stává krytím zločinu

Stejně jako všichni známe báje o yettim, big-footovi, příšeře mokele-mbembe z konžských bažin, mořském hadovi a výrobě kruhů v obilí mimozemskými kosmickými koráby, tak nás teď nově neustále zásobují bájemi o děsném útlaku, občas i genocidě a hlavně o nucené práci v čínské autonomní ujgurské oblasti Xinjiang. A většina „dokladů“ o tom, že tam k takovým hrůzám dochází, pochází ze zhruba stejných zdrojů jako o těch záhado-logických vyprávěních typu - „jedna paní povídala,“ aniž se přišlo s nějakým tvrdým důkazem. Pozoruhodné je, že třeba v muslimských zemích, ač v Xinjiangu prý dochází k náboženskému útlaku muslimů, se ty povídačky neberou vůbec vážně, přestože tyto země hojně z útlaku muslimů obviňují Západní státy – zejména Francii. Přitom tyto země mají v mnohých případech se Xinjiangem úzké vazby, neboť např. nemalý počet lidí odsud vystudoval na univerzitách v arabských zemích. Tyto země jsou tedy velice citlivé na chování k muslimům, když z jejich útlaku obviňují zejména Francouze, a zároveň mají dobrý přehled o tom, co se v oblasti opravdu děje.

Je také velice zvláštní, že v této oblasti, prý vystavené genocidě, přibývá obyvatelstvo tempem, jakým se to asi v žádné části Číny neděje. Místním lidem se prý dějí věci, daleko horší než třeba Rohingům, ale na rozdíl od nich ze země neutíkají, ač tam není žádná „Berlínská zeď“ a odchod by byla jen procházka. Ne snad, že by emigrace odsud byla malá, ale zdejší lidé se hojně stěhují do rozvinutějších oblastí Číny – ke svým „utlačitelům“ – aby u nich nacházeli více dobře placených pracovních míst a dalších příležitostí. To je také paradox, který není moc v souladu s těmi hororovými bájemi o jejich útlaku. Nicméně svědčí o tom, že v této oblasti určité těžkosti jsou.

Hlavním problémem zde dosud byla relativně nízká rozvinutost v porovnání s průmyslovými oblastmi Číny, tudíž málo ekonomických příležitostí. Zdejší lidé se nejvíce těší na pracovní příležitosti, které se tu nijak snadno neshánějí. Uplatňovat tu nucenou práci s veškerou její neefektivitou, když zdejší obyvatelstvo touží po pracovních příležitostech, jichž pro ně není dost, by byl absolutní nesmysl. V poslední době se ale začala situace obracet k lepšímu, neboť prudký ekonomický rozvoj přišel i sem. Je tažen zejména transformací zemědělství na vysoce produktivní zemědělskou velkovýrobu hlavně bavlny o vysoké kvalitě. Na tuto produkci pak navazuje mohutně se rozvíjející textilní průmysl, který tuto bavlnu zpracovává a stává se hlavním zdrojem pracovních míst a prosperity, takže i tato oblast se začíná rozvíjet tak, jak se na zemi, která už není rozvojová – tedy Čínu – sluší.

Jenže právě teď, když se pro zdejší lid otevřelo okno naděje, je postihlo to nejhorší, co nějaké lidi může postihnout – tj. Západ se rozhodl „chránit“ jejich lidská práva. V Xingjiangu to naštěstí kvůli příslušnosti k jaderné velmoci Číně nemá standardní průběh, a tak nedošlo humanitárnímu vybombardování takto „osvobozovaného“ a „chráněného“ lidu, stejně to ale ty „bráněné“ poškozuje. „Svobodný“ svět se rozhodl, že Ujgury „zachrání“ tím, že je vyhladoví. A tak se některé firmy podvolily nátlaku jestřábích kruhů a začaly zdejší bavlnu a textil – přes vynikající kvalitu – bojkotovat. Nejspíš v tom hrály svou roli kromě geo-politiků z Washingtonu i monopoly světového textilního trhu, kterým se nelíbí, že výrobky odsud jsou příliš konkurenceschopné, stejně jako je to na trhu IT třeba výrobky Huawei, která se proto také stala ďáblem. Jenže účinek těchto bojkotů byl žalostný. Firmám, které se do nich zapojily, se na miliardovém čínském trhu zhroutily prodeje, ale odběratelé v Číně i jinde začali ze solidarity s „vyhladověním osvobozovanými“ Ujgury jejich bavlnu a textil ve svých nákupech upřednostňovat. A firmy, které se k tomu na Západě nepřipojily, z toho měly všestranný prospěch, neboť jejich zákazníci asi moc na pohádky o nucené práci nevěří.

Jestřábí geo-politici a textilní kartely poškozené vlastním bojkotem a naštvané na ty, kdo si dobrými obchody se zdejší bavlnou polepšili, tedy nasadili, jak se na „svobodný“ svět se „svobodným trhem“ sluší, vynucení kartelového chování vládou. Francouzská prokuratura zahájila vyšetřování řady prodejců módního zboží pro podezření, že kořistí z práce muslimských Ujgurů v čínském Xingjiangu, kdy se svou nevěřícností k oněm podivným povídačkám prý dokonce dopouštěli krytí „zločinů proti lidskosti.“

Z tohoto v podstatě poskytování obživy a životní perspektivy Ujgurům podle francouzské zpravodajské webové stránky Mediapart jsou prý obviněny společnosti, Uniqlo France, jednotka japonské Fast Retailing, vlastník Zara Inditex, francouzská SMCP a Skechers.

Vyšetřuje se prý, jak tito prodejci textilní módy kořistili z nucené práce v převýchovných táborech, ve kterých se prý místo „lepení pytlíků“ vyrábí textil o špičkové kvalitě pro ty jejich módní výrobky. Vyšetřování nevede jen obyčejná prokuratura, nýbrž antiteroristická prokuratura. Ta to prý dělá na základě trestních oznámení „ušlechtilých“ neziskovek, které jsou do situace u Ujgurů, kteří tím mají být vyhladověni, hluboce „zasvěcené.“

Jedna z těch neziskovek bojujících za osvobození Ujgurů odstraněním jejich zdrojů obživy, podle AFP prohlásila: „Nadnárodní korporace nesmí kořistit z nucené práce Ujgurů beztrestně.“

Jako důkaz se uvádí, že Peking přiznal provozování táborů pro uvězněné v rámci boje proti terorismu. Taková vězení jsou dnes asi ve všech muslimských zemích, protože i v nich mají problémy s radikály tíhnoucími k terorismu, ale že by z nich někde vycházely výrobky špičkové kvality, o tom lze dost silně pochybovat.

Americké zpravodajské agentury také zpravidla za „tábory nucených prací“ označují všechna v této zemi četná školicí střediska pro rekvalifikační kurzy, protože zdejší rostoucí průmysl potřebuje hodně lidí, ale s kvalifikací jinou, než mají lidé odcházející ze zemědělství.

Možná by se z toho ale pro iniciátory mohlo vyvinout další fiasko a značná ostuda. Některé společnosti slibující plnou spolupráci s vyšetřovateli se odvolávají na rigorózní vysledovatelnost a kontrolu zdrojů na místě, kterou mohou doložit, že obvinění jsou nesmyslná.

Japonská Fast Retailing tvrdí, že je francouzské úřady vůbec nekontaktovaly a že žádný z jejich výrobních partnerů v Xinjiangu nesídlí.

„Až budeme osloveni, budeme plně s vyšetřováním spolupracovat, abychom doložili, že v našem dodavatelském řetězci není žádná nucená práce,“ uvedli.

Mezitím Západní společnosti jako H&M, Burberry a Nike pláčou nad výdělkem, když se jim v Číně zhroutily prodeje, neboť zdejší obyvatelstvo je roztrpčeno jejich zlovolným útokem na svoji zemi a na živobytí lidí ze Xinjiangu, a ty možná mají určitou satisfakci ze skutečnosti, že jejich konkurenti, kteří se k nim nepřidali, budou také poškozeni, i když na rozdíl od nich ne trhem, nýbrž vládou ve „svobodné“ zemi se „svobodnou“ tržní ekonomikou.

Karel pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze