Čína i Asie se drží jako ráj zahraničních investorů

Pandemie ve světě s sebou přinesla i značnou globální ekonomickou depresi. Ta je spojena nejen s poklesem produkce samotné, ale i se značnou nejistotou, jak se kde ekonomika bude rozhýbávat, se kterou je spojen pokles důvěry investorů a tedy i chuti své prostředky investovat do budoucí prosperity. Důvěra investorů se tedy stává vzácností, ale ten, kdo si ji v takových časech získá, tím obdrží i větší perspektivu rychlého zotavení a následného růstu v nadcházejícím období. Zároveň to i dost naznačuje o politickém prostředí v té které části světa, koho berou investoři vážně a kdo si nějakou důvěru zaslouží, stejně jako kdo i přes líbivé řečičky není zasvěceným investorům moc po chuti.

Čína i přes dost drastický začátek epidemie, která v ní propukla, nejenže ji nadstandardně dobře zvládla utlumit, ale zároveň i oživit vlastní ekonomiku. To vytvořilo předpoklady, aby Čína zaskočila za zpřetrhané dodavatelsko-odběratelské řetězce všude ve světě spolu se spoustou pozitivních dopadů jak na ni, tak na její obchodní partnery a mohla zafungovat jako lokomotiva růstu, co vytáhne k oživení jiné. To se ovšem promítlo i do investičního prostředí světového trhu, zejména do přímých zahraničních investic (FDI), které tečou především tam, kde investoři věří v růst a perspektivu business prostředí.

Je tedy logické, že v takové situaci začnou FDI téct do Číny, ovšem i do dalších zemí, které se rychle s dobrou perspektivou zotavují, což jsou ve značné míře také země, které čínské zotavení za sebou rovněž rychle vytáhlo k růstu. A tak není divu, že investice teď proudí nejen do Číny samotné, ale i do zemí s ní silně provázaných, které se též rychle zotavují a nabízejí věrohodné investiční prostředí, a tak FDI v současnosti plynou především do Asie. Ta samozřejmě včetně Číny ke své stabilizaci bude muset ještě vynaložit značné úsilí, výsledky však ukazují, že investoři nevěří nikomu více než Asii.

Hezky to předvedla červnová Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji, která ukazovala, jak pandemie globálně toky přímých zahraničních investic rozvrátila, a kde se zotavují.

V pandemickém roce 2020 toky FDI poklesly o 35 procent na 1 bilion $, když v předchozím roce byly 1,5 bilionu $. Tento pokles nebyl však nijak homogenní a byl v různých zemích a oblastech odlišný. Nejvíce to postihlo ekonomiky rozvinutých zemí, kam se meziročně FDI propadly o 58 procent. V těch byly zpravidla tvrdé lockdowny, které dokonce značně brzdily rozvoj už rozběhlých investičních projektů. A obavy z nadcházející recese odrazovaly investory i od projektů, které už v podstatě měli v plánu.

Přesto však existoval jeden region, v němž, jak se probíralo na zmíněné červnové konferenci, i v této těžké době pozitivní růst FDI probíhal, a tou oblastí byla Asie. Čína byla v Asii roku 2020 druhým největším příjemcem globálních investic. Ale zemím, které s ní úzce spolupracují, nepomohla jenom jako obchodní partner, nýbrž během onoho roku byla největším investorem do zahraničí, proto značná část těch investic do Asie je z Číny.

Tady v EU mezitím konfrontační síly v Europarlamentu blokují ratifikaci podepsané investiční dohody s Čínou, kterou chce většina evropského businessu i většina vlád, a tak si Asie libuje v nárůstu investic ještě více. Čína v loňském roce také rozběhla svůj program na zlepšení podnikatelského prostředí, aby splňovalo ty nejvyšší standardy a stalo se pro investory velice lukrativní, kdy letos v této snaze pokračuje. Jde navíc o velikou ekonomiku provázanou prakticky se všemi trhy a jedinou významnou ekonomiku, která během pandemické deprese vykázala nemalý růst.

Jenže FDI se globálně ještě zdaleka nezotavily a perspektiva jejich zotavení je zatím nejasná, což logicky nepřináší moc dobrý výhled pro růst globální ekonomiky jako celku a zemí, kde došlo k útlumu FDI obzvlášť. I to, co se investuje, nebude často právě na tom optimálním místě.

K ekonomickému růstu Asie a k výraznému přílivu investic do této oblasti výrazně přispěla i skutečnost, že zde bylo uzavřeno Regionální ekonomické partnerství (RCEP), tj. vznikla zde největší zóna volného obchodu na světě, se čtvrtinou světové populace a třetinou světového obchodu, v němž Čína samozřejmě hraje ústřední roli, a zvýšit investice a růst této oblasti byl i jeden z cílů, kvůli němuž bylo RCEP založeno.

Příliv FDI do Asie, jak je vidět na zprávě OSN projednávané na uvedeném summitu, i během globální ekonomické deprese 2020 vykázal 4 procenta nárůstu a nešlo o žádnou přechodnou záležitost v reakci na nepřehlednou situaci, protože ten příliv FDI dále výrazným tempem pokračuje.

Asijský region nejenže byl výrazným příjemcem přílivu FDI, ale byl i sám velkým investorem, kdy zdejší země do sebe jednak investovaly vzájemně, a pak také zdejší investoři hledali příležitostí v partnerských zemích mimo region, ale třeba EU k nijak atraktivním destinacím zdejších investorů nepatřila.

Asijská oblast je momentálně nejen nejatraktivnější pro investory, ale také se nejrychleji na světě z pandemické deprese zotavuje a její výrazný růst považují světoví investoři za prakticky zaručený.

Vzhledem k tomu, že se Asie zotavila rychleji než zbytek světa, zaplnila svým zbožím trhy jiných zemí rychleji než kdy jindy. Rychlé zotavování rozvinutých ekonomik jako EU a Severní Amerika se očekává v druhé půlce letošního roku. Nečeká se však, že by tím asijské země byly vytlačovány z trhu. Naopak se těší, že jim během tohoto zotavení stoupne poptávka po asijském zboží ještě více a i zahraniční investice, že do Asie budou proudit ještě rychleji.

Pro Čínu, která teď žene svůj zpracovatelský průmysl na nejvyšší obrátky, aby stíhala poptávku, rozšiřuje výrobní kapacity a dobývá nové trhy, stejně jako láká zahraniční investory je zatím jasné, že ta tzv. „past středních příjmů,“ která by mohla zastavit její růst stejně, jako se to stalo řadě rozvíjejících se zemí před ní, tedy bezprostředně nehrozí. Své průmyslové cíle a cíle v pronikání na zahraniční trhy plní více, než se čekalo.

Čínským záměrem však je v rámci její strategie dvojí cirkulace mohutně posilovat její vnitřní spotřebu. Ale čínští spotřebitelé v tak nejistých časech nijak přehnaně neutráceli, a proto je vnitřní spotřeba v Číně dost pod očekáváními. Letošní čínský růst byl zatím během první poloviny roku tažen službami a investicemi do nemovitostí, infrastruktur a výrobních kapacit. Více utrácet se však čínské domácnosti zatím evidentně bojí.

Celkové makroekonomické ukazatele jsou však velice příznivé. Pozvolna stabilním tempem roste peněžní zásoba, rychlost oběhu peněz i finanční vklady. Zatím jsou tedy v Číně důvody k optimismu.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze