Čína a EU usilují o obnovení spolupráce tváří v tvář globálním výzvám

Autor: Freddie Reidy je spisovatel na volné noze se sídlem v Londýně. Studoval historii a dějiny umění na Univerzitě v Kentu, Canterbury, se specializací na ruskou historii a mezinárodní politiku. Článek odráží názory autora a ne nutně názory CGTN.

Od roku 2016 a zvolení Donalda Trumpa došlo k většímu napětí ve vztazích mezi mnoha západními národy a Čínou, protože zahraniční politika byla ovlivněna obchodní válkou. Proto evropští lídři v nové éře nadále vykonávají své vlastní strategické priority nezávisle na svých tradičních spojencích.

Dva hlavní architekti tohoto nového přístupu jsou francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová. Tito dva vůdci, i přes odlišné motivace, zatímco Emmanuel Macron upřednostňuje velkou vizi evropského superstátu, Angela Merkelová zastává postoj nekompromisního pragmatismu, jsou sjednoceni touhou, aby EU nabrala svůj vlastní kurz. Do centra zájmu se dostala nezávislá zahraniční politika méně závislá na USA.

Zatímco Merkelová a Macron jsou ambiciózní v tomto úsilí o přetvoření, Evropská unie jako instituce zůstává k tomuto přístupu vysoce skeptická, o čemž svědčí vetování francouzsko-německého plánu na ruský summit minulý měsíc.

Trilaterální summit mezi Macronem, Merkelovou a čínským prezidentem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching) byl tento týden nerušený a tři strany se zavázaly ke spolupráci.

Zatímco potíže zůstávají, tisková zpráva kancléřčina hlavního mluvčího Steffena Seiberta odhalila rozsah sdíleného zájmu mezi EU a Čínou.

Podle prohlášení se konverzace točila kolem „spolupráce v boji proti pandemii, globální dodávky vakcín a mezinárodních a regionálních otázek“, jakož i „mezinárodního obchodu, boje proti změnám klimatu a ochrany biologické rozmanitosti“.

Jak cítí mnoho světových lídrů, americké globální vedení se snížilo během vlády prezidentů Obamy a Trumpa.

Během virtuálního summitu, prezident Xi Jinping podpořil „vzájemný respekt a úzkou spolupráci, spíše než podezřívání, antagonismus a hru s nulovým součtem“.

Motivace, která pohání Macrona a Merkelovou v mapování vztahu EU s Čínou, je to, že vztah není dán nebo ovlivněn zájmy USA nebo dřívějšími rozdíly.

Jedna oblast, kde je patrný potenciál nového ducha partnerství, je podpora Afriky, kde jsou indikace užších vazeb mezi EU a Čínou. „To může být jen dobrá věc, pokud budeme diskutovat o našich příslušných standardech a přístupu (k Africe)…“ řekla Merkelová novinářům.

Kromě sdílených cílů v rozvojových zemích, zdroje z Elysejského paláce také ukázaly, že po nedávných íránských volbách, se otevírá příležitost pro oživení jaderného jednání, další příklad životně důležité spolupráce a sdílených zájmů.

Merkelová se svým metodickým, kompartmentalizovaným přístupem uvedla, že „budeme pokračovat v rozhovorech o tom, jak dalece můžeme spolupracovat a jak velké jsou rozdíly“. Takový přístup je v ostrém kontrastu s přístupem předchozí správy USA.

Tento duch spolupráce však není omezen jen na vztahy mezi Čínou a EU. Čínský premiér Li Keqiang (Li Kche-čchiang) řekl 6. července delegaci z Čínsko-britské obchodní rady, že „Británie je odhodlána k multilateralizmu a volnému obchodu a Čína sdílí tento závazek. Všechny problémy můžeme vždy vyřešit prostřednictvím dialogu.“

Prezident Xi Jinping s cílem vést tuto iniciativu mezinárodní spolupráce také po trilaterálním virtuálním summitu naznačil ochotu Číny svolat schůzku jiných vůdců s EU.

Vzhledem k tomu, že svět se začíná zotavovat z COVID-19, čeká nás náročná cesta k řešení některých dalších závazků, ale dlouhodobý dialog a angažmá bude nezbytné pro dosažení úspěchu a společného vedení Číny, evropských národů a USA.

Jia