Moralo-kracie versus pragmatismus v businessu EU-Čína

Uvnitř EU momentálně probíhá jakýsi podivný boj mezi tím, čemu se v ní už začíná říkat moralo-kracie, s pragmatismem, nebo bychom snad mohli i říci se zdravým selským rozumem, která se projevuje ve spoustě aspektů její vnitřní, zahraniční a hospodářské politiky a začíná v ní vyvolávat nemalé množství vnitřních rozporů, až slovinský premiér při příležitosti přebírání rotujícího předsednictví Unie varoval před jejím rozpadem. Moralo-kraté, kteří mají značný vliv zejména v Evropském parlamentu, ale nejen tam, se totiž snaží na základě svých „vyšších hodnot“ vnutit zemím, jako třeba Maďarsko povinnost umožnit hlásání ideologie LGBTQ a prezentování alternativně sexuálních intimních materiálů mezi dětmi, kvůli čemuž se zcela zbytečně vyhrocují vnitřní rozpory.

Úplně stejný rozkol protlačovaný zhruba stejnými silami „nové vyšší“ morálky probíhá i okolo záležitostí, jako je business s Čínou a Ruskem, které se moralo-kraté také snaží ideologizovat. A každý „pokrokový a ušlechtilý moralo-krat“, který věří na nutnost LGBTQ propagandy mezi dětmi, věří i v otravu Navalného Novičokem a v holocaust Ujgurů v ujgurské autonomní oblasti Xinjiang, v důsledku čehož se zemím a podnikům, které dělají vynikající obchody s Ruskem a Čínou a neberou vážně báchorky moralo-kratů stejně věrohodné jako scénáře hollywoodských filmů, musí zakázat jejich dobrá spolupráce s Ruskem a Čínou, i když je hlavním tahounem zotavení EU po pandemii a zdrojem výhledů na hospodářský růst.

V důsledku toho ty samé ideologické síly moralo-kratů v Europarlamentu blokují čínsko-evropskou Komplexní smlouvu o investicích (CAI), kterou chce prakticky celý evropský business a všechny pragmatické vlády členských států, zatímco její blokování potěší hlavně jestřábí složku mocenských kruhů USA, aniž by z nich vznikl jakýkoliv hmatatelný prospěch. A to nejen prospěch pro EU, ale i třeba lid Xinjiangu, který údajně chrání tím, že ho svými sankcemi zbavují zdrojů obživy.

Konflikt, jaký tím moralo-kraté uvnitř EU vyvolávají, je krásně ilustrován na pondělním summitu mezi čínským prezidentem Xi Jinpingem a hlavami vůdčích mocností EU, tj. Německa a Francie, které vyjádřily CAI rozhodnou podporu stejně jako chtějí spolupráci mezi oběma stranami ještě rozšiřovat.

V neděli též proběhlo zasedání Kulatého stolu pro průmysl (ERT), snad nejvýznamnějšího seskupení business lobby v EU, jehož členy jsou giganti evropského průmyslu jako BMW, Royal Dutch Shell a TotalEnergies a vůbec subjekty, které pro Evropany nějaké vyčíslitelné hodnoty vytváří, kdy ty hodnoty vytvářené různými těmi „hodnotovými aliancemi“, co stojí za moralo-kracií, zas tak snadno měřitelné nejsou. Ač v řadách tohoto seskupení jsou i takoví, pro které jsou čínské podniky nesnadným konkurentem, tak ERT na vůdce EU naléhá, aby se od Číny neodvraceli. Z jejich zasedání vzešla zpráva nazvaná „Umožnit otevřené strategické autonomii fungovat,“ která se staví ke vztahům s Čínou velice pozitivně a naléhá na ratifikaci dohody CAI. Kdy zajímavý je i sám název zprávy, neboť ta „autonomie“ je zjevným poukazem na požadavek, aby EU jednala ve vlastním ekonomickém zájmu a neobětovala se mocenským hrám někoho ze zámoří.

„Ekonomické vztahy EU-Čína jsou pro evropský průmysl, její pracovní místa a ekonomický růst kriticky důležité,“ praví se ve zprávě.

Ale ty vztahy, ač mezi oběma stranami neexistuje žádný skutečný problém, jsou teď narušeny v důsledku útoků moralo-kratů, kteří by svému „svatému“ boji za lid Xinjiangu byli ochotni obětovat nejen blahobyt lidí ze Xinjiangu, ale i lidí v EU. Takže v květnu došlo k vykolejení ratifikačního procesu sedm let tvrdě dojednávané CAI. Z toho má jistě radost americký prezident Joe Biden, který se snaží EU sešikovat proti Číně, ale těžko nějaký pragmaticky myslící Evropan.

Stejně, jak tu uvádíme, to vidí i místopředseda Expertní komise Čínské asociace mezinárodního obchodu Li Yong, který tvrdí, že ty pozitivní hlasy z EU ukazují, že mnozí evropští vůdci vědí, že nejsou s USA na stejné lodi a že jsou třetím pólem světa, takže EU musí přijít s vlastní politikou, která vyhovuje jejím vlastním zájmům a jejímu růstu.

Bude-li proces ratifikace CAI nadále zastaven, tak to podle Liho bude působit dojmem, že „EU nemá vlastní strategii přijímání rozhodnutí a je pod americkým vlivem.“

Také poukázal, že podíváme-li se na to do hloubky, tak USA nemůže EU nabídnout tak významné ekonomické příležitosti, které by mohly nahradit ty, které poskytuje Čína.

CAI nabízí podnikům v EU ohromné příležitosti na velikém a extrémně rychle rostoucím čínském trhu zrovna tak jako možnosti nalákat k sobě investice, které v EU během pandemie prudce poklesly s veškerými důsledky pro příští prosperitu a zaměstnanost. Ale spolupráce s trhem, který businessu nabízí asi nejvíce příležitostí na světě a s tahounem ekonomického růstu pro většinu světa, vázne na sankcích na základě prakticky vrtochu morálo-kratů, kteří pro své za vlasy přitažené bajky nemají žádnou důkazní podporu a jejichž počínání, kdy „brání lid Xinjiangu“ ekonomickými sankcemi proti zdrojům obživy lidu Xinjiangu, vůbec nepoukazuje na to, že by skutečnou starostí morálo-kratů byli tamní lidé, to na LGBTQ jim záleží asi více.

Nicméně přes veškeré hysterčení morálo-kratů k ekonomickému odpojení Evropy od Číny nedochází, právě naopak. Obchod a investice na obou stranách dost výrazně rostou a rostly dokonce i během těžkých časů pandemického roku, kdy byla ekonomika jako celek v depresi. A touha v tom pokračovat je v business kruzích vysoká.

V těžkém pandemickém roce 2020, kdy vše klesalo, obchod EU-Čína natolik rostl, že Čína se pro EU stala největším obchodním partnerem a překonala tak dosavadní USA a i EU na čínském trhu překonala Ameriku. Letos čínské investice do zahraničí výrazně – o 12,6 procenta – narostly, kdy nejvíce jich šlo do EU. Ani evropské firmy nezahálely a jejich investice do Číny mohutně proudily. Sabotáže morálo-kratů oboustranné investice nevykolejí, jen způsobí, že budou probíhat v divočejším prostředí a ovoce této spolupráce budou sklízet hlavně velké korporace, zatímco menší společnosti při absenci důkladného právního rámce se budou zdráhat.

Ovšem všechny EU společnosti působící roku 2020 v Číně na tom výrazně vydělaly a jsou ohledně výhledu dalšího podnikání vysoce optimistické. Podle červnového průzkumu Evropské obchodní komory v Číně je 68 procent respondentů ohledně své budoucnosti v následujících dvou letech optimistických, zatímco o rok dříve to bylo jen 48 procent. Jen 9 procent investorů do Číny uvažuje o stažení nebo přesměrování svých investic, tj. zatím nejnižší zaznamenaný podíl.

Podaří-li se morálo-kratům sabotovat ratifikaci CAI i nadále, nejspíš ji nahradí jednotlivé státy EU vlastními bilaterálními smlouvami a „vlak z Číny“ pojede dál. EU ale hrozí, jak ji varoval slovinský premiér Janša, že budou-li členské státy Unie nuceny prosazovat své zájmy bruselskému ústředí navzdory, tak se může tento blok brzy rozpadnout.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze