Čínsko-ruské cvičení po destabilizujícím odchodu USA z Afghánistánu

Čínský tým se účastní tankového biatlonu během Mezinárodních vojenských her 2020 na předměstí Moskvy, Rusko, 30. srpna 2020. Photo: Xinhua

Chystá se událost, o které Západní média spíše moc informovat nebudou, a když ano, asi budou strašit. A aby ne, když pořád straší buď Ruskem, nebo Čínou, a najednou se chystá návštěva trochy tisíc ruských vojáků v Číně, kde se pořádá společné vojenské cvičení. V minulosti už probíhala společná cvičení Ruska s Čínou a někdy i s jinými zeměmi zejména ze Střední Asie. Zrovna tak probíhala i společná námořní cvičení, kdy se zejména nacvičovaly rozsáhlé námořní záchranné operace. Po vypuknutí pandemie však skončila i společná vojenská cvičení. Na tyto manévry by tudíž v jistém smyslu šlo pohlížet jako na určitý projev post-pandemického zotavení.

Zároveň se na něj pohlíží i jako na určitou reakci na americké opuštění Afghánistánu, takže hrozí, že se z něj stane líheň terorismu snažícího se pronikat do okolí. Čínští experti způsob opuštění Afghánistánu zřetelně moc nevítají, neboť o cvičení se vyjadřují následovně:

„Rusko je nachystáno se v srpnu zapojit do cvičení v Severozápadní Číně se zaměřením na společnou obranu regionální bezpečnosti a stability. Bude to první společné cvičení v Číně od vypuknutí epidemie COVID-19 roku 2020, které ukazuje vysokou úroveň vzájemné důvěry mezi oběma ozbrojenými silami spolu se zájmem o bezpečnost a stabilitu Střední Asie, když USA z Afghánistánu tak nezodpovědně stáhly vojska.“

Čínští bezpečnostní experti by asi těžko chtěli USA upírat právo odsud odejít, kdyby to probíhalo normálně v součinnosti s okolními zeměmi přijímajícími vlastní bezpečnostní opatření. Náhlý úprk ze země ale blízké státy nutí na tento stav spěšně reagovat jako na nouzovou situaci, až to budí podezření, že by v tom mohl být i nehezký úmysl.

Cvičení Zapad/Interaction-2021 proběhne na vojenském cvičišti Qingtongxia v autonomní oblasti Ningxia Hui v severozápadní Číně, kde se dobře cvičí operace ve středoasijském prostředí, které bude třeba možná ochránit před infiltrací teroristů. Takže nikoho, komu záleží na globální stabilitě, by to nemělo znepokojovat, spíše naopak. Jelikož manévry Zapad/Interaction proběhnou v době, kdy pandemie ještě nepomine, tak jde i o nácvik a zkoušky operací ztížených podmínkami epidemie. Během takových podmínek se v Číně ještě součinnost se zahraničními vojsky nenacvičovala. Obě strany do manévrů nasadí přes 10 000 vojáků vybavených letadly, dělostřelectvem a obrněnou technikou. Hlavně však půjde o otestování součinnosti při společném průzkumu, fungování systémů včasné výstrahy a komunikačních a informačních systémů včetně společného radioelektronického boje. Když má součinnost takovýto charakter, je na tom vidět, že ty zmínky o „vysoké úrovni vzájemné důvěry“ nejsou žádnou prázdnou frází, nýbrž že se obě strany vzájemně musí být ochotny pustit do svých „bojových kuloárů“.

Má se zde cvičit nejen se špičkovou technikou, ale také se budou nacvičovat nejmodernějších bojové taktiky síťového válčení ohromně závislé na perfektní sladěnosti průzkumu, velení a komunikace na úplně všech úrovních, kdy takto budou spolupracovat armády dvou zemí s jinými jazyky. Také se prý čeká, že to je jen první díl seriálu cvičení v budoucnosti.

Taková strategická cvičení obou zemí, konkrétně Vostok-2018, Tsentr-2019 a Kavkaz-2020 zatím vždy probíhala v Rusku. Bude to poprvé, kdy Čína bude hostit pozvaná zahraniční vojsky při společném cvičení a kdy ruští vojáci vstoupí na vojenské cvičiště Qingtongxia. Mluvčí čínských ozbrojených sil Wu k tomu říká: „Účelem cvičení je konsolidovat komplexní strategické partnerství mezi Čínou a Ruskem v nové éře, prohloubit pragmatickou spolupráci a tradiční přátelství mezi oběma ozbrojenými silami a také předvést odhodlání a schopnost obou stran bojovat se silami terorismu a udržet regionální mír a bezpečnost.“

Čínští experti tvrdí, že Čína s Ruskem povedou každoročně vojenská cvičení a nenechají se přitom vykolejit ani COVID-19, neboť je tu nezbytnost posilovat společné vojenské schopnosti a postavit se regionálním i globálním výzvám i přes obtížné situace. Válka přeci může propuknout i přes pandemii a zrovna tak může během války vypuknout pandemie. Tímto cvičením se prý dostane vojenská spolupráce i s ní spojená politická vzájemná důvěra na zase vyšší úroveň, než to bylo dosud.

Také to probíhá v rámci širších snah regionálních zemí reagovat na možné potíže s bezpečností v oblasti. Ve středu vedl čínský státní rada a ministr obrany Wei Fenghe tváří v tvář rozhovory s ruským ministrem Sergejem Šojgu v Tádžikistánském Dušanbe, kde se účastnili shromáždění ministrů obrany členských států Šanghajské organizace pro spolupráci, které řeší vzniklou hrozivou bezpečnostní situaci v regionu. Také pro média jak Wei, tak Šojgu mluvili o kvasící situaci v Afghánistánu i v celé Střední Asii a o důležitosti regionální bezpečnosti a stability, které jim dělají starosti.

Když čínští experti mluví o změnách situace v Afghánistánu, která jim dělá vrásky, kdy nešetří výčitkami vůči USA, které svá vojska z Afghánistánu stáhly prý dost nezodpovědným způsobem, z něhož vzniká obtížná situace představující pro země v celém regionu nepříjemné břemeno. Čína s Ruskem, jakožto rozhodující mocnosti v oblasti, vnímají tedy jako povinnost společně sehrát svoji roli při společné obraně míru a stability v regionu a zabránit tomu, co se v podobné situaci děje vždy, když se to podcení, tedy terorismus se začne rozlévat ze svého ohniska a zakořeňovat v okolí. Takže se musí nutně znemožnit rozvoj teroristických sil v širším regionu.

Jestřáby v USA asi čínsko-ruská vojenská spolupráce moc netěší, ale v podstatě si o ni říkají. Obě země jsou pod tlakem USA, což je logicky tlačí k posilování veškeré, i vojenské spolupráce a tedy i ke společným cvičením. Když navíc odešly z Afghánistánu způsobem, který by potenciálně mohl destabilizovat širší region, vzniká tím situace, kdy místní země nemají jinou volbu než to urychleně řešit vojenskou spoluprací, a co jiného vlastně Číně s Ruskem zbývá než úzká vojenská kooperace?

Kromě odchodu USA z Afghánistánu je tu i pro změnu trvající přítomnost amerických ozbrojených sil, jak ve Střední, tak i v Jižní Asii, kdy obě země musí počítat s možností, že budou nuceny těmto silám čelit, buď při své obraně, nebo při obraně životně důležitých strategických koridorů, přičemž nejefektivnější to bude, pokud jim budou čelit společně. Takže i to je důvod, jímž jsou obě země nuceny úzce vojensky spolupracovat.

Velice symbolické je i to, že společného cvičení obou zemí se bude osobně účastnit sám ruský ministr obrany Sergej Šojgu.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze