Čína zkouší vyřešit konflikt v Afghánistánu projektem ekonomického rozvoje

Photo:VCG

Letos na Vánoce by tomu mělo být 42 let, co vypukla první fáze „věčné“ války v Afghánistánu. Kdy 7. října začala „osvoboditelskou“ operací USA Trvalá svoboda její skoro 20 let trvající poslední fáze intervencí jak Spojených států, tak řady jejich spojenců, údajně jako odpověď na teroristické útoky z 11. září 2001, čímž začal celý seriál nekonečných válek, z nichž nejen ta afghánská, ale i řada jiných – třeba Irácká - v určité alespoň doznívající formě trvají dodnes.

„Úspěšnost“ jak Afghánské války, tak i řady dalších z amerického „válkového seriálu“ po 11.9 vychází tak nějak z tradic Vietnamské války. A i zběsilý úprk amerických vojsk z Afghánistánu v nedávných dnech si zas tak moc nezadal s někdejším slavným úprkem z Vietnamu s těmi ikonickými scénami, v nichž vrhali pro svůj zoufalý úprk použité vrtulníky z palub lodí do moře.

Jenže ta zběsilost úprku z Afghánistánu po krachu jejich snah zemi ovládnout nebyla přeci jen až natolik vynucená jako tehdy ve Vietnamu. Dokonce budí i podezření, že ta extrémní rychlost stažení ze země mohla být motivována záměrem, aby nikdo nemohl na novou situaci dostatečně rychle reagovat bezpečnostními a politickými opatřeními, a tudíž aby po jejich odchodu v zemi a případně i v širším regionu vypukla ještě větší destabilizace, než když tam byli oni.

Na rychlost opuštění Afghánistánu reagovaly okolní země řadou urychlených opatření, a to nejen samostatně, nýbrž i kolektivně a je dost možné, že nadcházející společné vojenské cvičení Číny s Ruskem v čínském vojenském výcvikovém prostoru má povahu určité přípravy na možné společné vojenské operace vyvolané nutností reagovat na destabilizaci oblasti stupňující se Afghánskou válkou s hrozbou jejího rozlití za hranice.

Čína se o takto urychleném americkém odchodu ze země vyjádřila s otevřenou upřímností jako o nezodpovědném a ostatní země oblasti, ač se takové upřímnosti neodvažují, si nejspíš myslí to samé. Čína se ale nesnaží jen provést vlastní bezpečnostní zajištění, které je pro ni dost důležité, uvážíme-li, že s ní má Afghánistán nejdelší hranici, ale také pokud možno zařídit v zemi mír a stabilitu a začlenit ji do ekonomiky a dopravních tras regionu. Odchod Američanů uvolňuje místo pro tažení tras Iniciativy Pásu a cesty (BRI) přes Afghánistán.

Čína také ve smyslu svých zásad nevměšování do vnitřních záležitostí, nýbrž spolupráce s veškerým lidem různých zemí, aniž by je nutně musela třídit na „dobré“ a „zlé“, by nejradši zprostředkovala, aby se Afghánci mezi sebou dohodli a pomohla z Afghánistánu vytvořit prostor investičních příležitostí, ve kterém se všem přes ideologické rozmíšky vyplatí spolupracovat a společně prosperovat.

A že vidí cestu v řešení afghánského problému v usmíření a ne v rozhodném vítězství „správňáků“, které obvykle vede k něčemu jako kdysi 30letá válka v Evropě, je vidět na tom, že se čínský Státní rada a ministr zahraničí Wang Yi 28. července v severočínském Tianjin sešel s delegací vedenou hlavou politické komise afghánského Talibanu Mullahem Abdul Ghanim Baradarem. Wang se moc nijak netajil záměrem využít krachu snah NATO a americké politiky k Afghánistánu jako příležitosti pro Afghánský lid dosáhnout konečně národní stabilitu a rozvoj.

Když Afghánci neměli v minulých dekádách moc šancí užívat si ekonomického rozvoje a prosperity s dobrou životní úrovní, není se co divit, že země je nestabilní. „Afghánská ekonomika je z podstaty křehká a závislá na pomoci,“ popisovala situaci Světová banka. Mezi zeměmi světa byl Afghánistán svým HDP loni na 112 místě.

Záměrem čínských snah je zainteresovat afghánský lid jako celek do regionálního ekonomického rozvoje, se kterým jim ráda pomůže, aby se jim více vyplatilo spolupracovat než válčit a mohli si užívat trvalé stability a dobré životní úrovně spolu s přínosy pro celý region, kterému se vyplatí mít prosperujícího souseda, přes kterého vedou dopravní infrastruktury zlevňující dopravu po celé oblasti, o čemž se Čína s ostatními sousedy také domlouvá, aby se z rekonstrukce Afghánistánu stala celo-regionální záležitost.

Wang prohlašuje, že respektuje Afghánskou suverenitu, nezávislost a teritoriální integritu a bude se držet zásady nevměšování do vnitřních záležitostí země, kdy bude prosazovat přátelskou politiku s celým Afghánským lidem, což jistě znamená, že chce spolupracovat s oběma stranami konfliktu a obě zainteresovat, aby se jim vyplatilo mezi sebou vzájemně spolupracovat. Že se taková perspektiva domluvy s druhou stranou konfliktu, za níž bude stát věrohodný příslib rekonstrukce a ekonomického rozvoje, líbí i Talibanu je vidět z jejich prohlášení, že doufají, že Čína se více zapojí do procesu usmíření a uzavření míru a že bude v budoucnu hrát větší roli v rekonstrukci a v ekonomickém rozvoji země.

Čína ovšem i se současnou afghánskou vládou a s ostatními zeměmi Iniciativy pásu a cesty (BRI) dohodla zapojení země do tohoto projektu, kdy současná vláda je i pozorovatelem v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO). Což by mělo tvořit dobrý základ pro rekonstrukci země a začlenění do regionální spolupráce.

Už v září 2019 se ministři zahraničí Číny, Pákistánu a Afghánistánu dohodli na potřebě rozšířit důležitou větev BRI tzv. Čínsko-pákistánský ekonomický koridor (CPEC) i do Afghánistánu, kdy válka v něm, představovala nepříjemnou překážku potřebného rozšiřování této části BRI. CPEC má na základě standardních zásad vzájemně výhodného partnerství přinést pokrok zejména v dopravních infrastrukturách, energetických infrastrukturách a v budování přístavů, na což by mělo navazovat budování průmyslových parků s prosperitou, kterou to vždy všude zákonitě přinese.

Zlepšit svoji infrastrukturu je asi to nejdůležitější, co musí Afghánistán udělat, aby vytvořil nutný předpoklad pro svůj rozvoj, a zároveň jsou na tom zainteresovány i všechny okolní země, pro které je rozvrácený Afghánistán bez potřebných infrastruktur nepříjemnou překážkou regionální spolupráce. Čína, která je hlavním iniciátorem budování dopravních infrastruktur za účelem mezinárodní spolupráce a která je hlavním tahounem zotavení v éře po pandemii, zvláště pak pro okolní regiony, v podstatě dost potřebuje tu nepříjemnou mezeru v prostoru rozvoje, spolupráce a dopravních propojení, jakou současný rozvrácený Afghánistán představuje, rychle ve vlastním pragmatickém zájmu zacelit a k rozvoji za sebou vytáhnout i tuto zemi.

Amerika se svým „osvoboditelským“ projektem, který začal operací s ironickým názvem „Trvalá svoboda“, ale byla z něj trvalá válka táhnoucí se celou generaci, kdy zkoušela afghánský problém vyřešit násilným vítězstvím „hodných nad zlými“, na celé čáře pohořela. Teď se tedy uvidí, jak uspěje Čína s řešením tohoto problému lákáním na prosperitu plynoucí ze vzájemně výhodné, dobrovolné partnerské spolupráce přinášející blahobyt.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze