Světová banka oceňuje, že Čína táhne svět k růstu

Čína v poslední době táhne svět k růstu. To se obzvláště projevuje v době zotavování globální ekonomiky z epidemické deprese, ale nejen přitom. Čína je jak ekonomikou fungující jako standardní lokomotiva objemem svého exportu, tak v poslední době díky strategii dvojí cirkulace i kvůli narůstající domácí spotřebě, a zrovna tak je investorem či spoluinvestorem do mnoha rozvojových, z velké části infrastrukturních projektů včetně asi největší soustavy rozvojových projektů světa, které je Čína iniciátor i hlavní tahoun, Iniciativy pásu a cesty (BRI) zvané i Nová Hedvábná stezka. A přesně o tom na sedmém Fóru Čína a globalizace konaném v Pekingu 30. července mluvil ředitel Světové banky pro Čínu Martin Raiser, který upozorňoval i na to, že Čína se v současnosti stala tahounem světového růstu mj. i svojí rostoucí domácí spotřebou vlastního bohatnoucího obyvatelstva.

Ředitel Světové banky pro Čínu Martin Raiser promlouvá na sedmém Fóru Čína a globalizace v Pekingu 30. července. [Photo courtesy of the Center for China and Globalization (CCG)]

Raiser Čínu nabádal, aby se činila ve své roli lokomotivy světového růstu nejen jako dílna světa, ale i ve své roli motoru spotřeby, kdy i tak silně přispívá ke globálnímu zotavení. „Tím k tomuto účelu velice významně přispěje, zvláště pak na nově se vynořujících trzích,“ vysvětloval.

V Číně to jistě rádi slyší, neboť takový postup přesně zapadá do jejich rozvojového paradigmatu tzv. „dvojí cirkulace“, se kterým se formálně přišlo minulý rok. Tedy, že růst čínské ekonomiky se musí točit kolem dvou os: jednat kolem rostoucích dodávek na světové trhy, ale také kolem rostoucí domácí spotřeby, která Číně vytvoří další ekonomické příležitosti a zároveň ji zbaví rizika tzv. „pasti středních příjmů“, kdy vyšší platy zaměstnanců mohou zdražit zboží a zastavit tak růst po jeho poptávce, dvojí cirkulací si bohatnutím Číňanů naopak budou poptávku vytvářet. Tento záměr také zakotvili nejen do svého 14. pětiletého plánu (2021-2025), ale zároveň do Dlouhodobých záměrů národního ekonomického a sociálního rozvoje do roku 2035, které počítají s rozvojem silného domácího trhu a s vylaďováním strategie součinnosti domácího a světového trhu.

Zatím všechno vypadá, že tyto plány se daří. Světová banka i přes určité potíže např. s dosud pomalým zotavováním světa z pandemické deprese přesto zvýšila svůj odhad růstu čínské ekonomiky v roce 2021 celoročně na 8,5%, což je o 0,6 procenta vyšší odhad než předchozí projekce. Je to ovšem asi i skutečností, že se očekává rychlejší zotavení globální ekonomiky, než se čekalo původně, kdy očekávání globálního růstu se zvedlo o 1,5 procenta na 5,6%.

Jedním z důvodů silného čínského růstu je i to, že se po pandemii obnovily ohromné investice do infrastruktur. A investice do infrastruktur jsou i jednou z nadějí na zotavení i na další růst globální ekonomiky, kdy největší v tomto oboru je Iniciativa pásu a cesty, jejíž těžiště je v Číně ve spolupráci s dalšími aktéry. Proto Raiser vyjádřil naději, že Světová banka se spolu s Asijskou infrastrukturní investiční bankou (AIIB) a Asijskou rozvojovou bankou (ADB) pustí do infrastrukturních projektů jako BRI v dalších zemích.

Raiser vidí v budování čínských infrastruktur v posledních 40 letech hlavní faktor, který vytáhl Čínu k růstu: „V důsledku toho požívala ze svých investic do infrastruktur nesmírný prospěch. Teď potřebujeme její zkušenost přenést do dalších zemí,“ řekl, když mluvil i o tom, že když Čína investuje do zahraničních infrastrukturních projektů, tak se neomezuje jen na poskytnutí kapitálu, nýbrž do projektů vnáší schopnost managementu takových projektů a postupů podle osvědčených mezinárodních standardů, případně i své stavební kapacity a leccos ostatní účastníky projektů naučí.

Bývalý čínský ministr hospodářství Chen Deming promlouvá na sedmém Fóru Čína a globalizace v Pekingu 30. července. [Photo courtesy of the CCG]

Podobný postoj na tomto fóru zaujal i bývalý čínský ministr hospodářství Chen Deming, kdy tvrdil: „Po celém světě je mnoho regionů stojících za pozornost jak rozvinutých, tak rozvojových ekonomik.“

Chen je přesvědčen, že budování infrastrukturních projektů jako BRI v méně vyvinutých zemích by bylo přínosné pro všechny zapojené strany, přineslo by všem ekonomický růst a rozvinutým zemím by to řešilo i problémy s nevyužitými kapacitami. Také by to chtěl standardněji organizovat, kdy by se rozvinuté, vynořující se i rozvojové ekonomiky dohodly na společných investičních standardech a mezinárodních pravidlech pro budování infrastruktur.

Čína, když je lokomotivou světového růstu, tak je zákonitě spolu s tím i ohromným generátorem investičních příležitostí, a přes všechny snahy o izolaci Číny ze strany řady politikářů, neochabuje ani obchod s Čínou i ze strany USA, ani příliv zahraničních investic do Číny. Naopak velikost přímých zahraničních investic (FDI) všechny ohromuje a rostoucí integrace celé globální ekonomiky s tou čínskou nabrala nesmírné tempo. Vedoucí výzkumník z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku Nichola Lardy o tom nedávno sepsal práci, o níž v neděli ve Financial Times psal John Plender.

Nikoho asi nepřekvapí, že v pandemickém roce 2020 se Přímé zahraniční investice (FDI) celosvětově propadly o 35 procent, ale jejich příliv do Číny ve stejné době narostl o 6 procent na 149 miliard US dolarů, což mělo jistě souvislost s extrémně rychlým zotavením čínské ekonomiky i přes potíže s pandemií a útlum ekonomiky světové.

Zahraniční investory lákaly i čínské cenné papíry, a tak zahraniční investice do Číny tekly i tímto kanálem, když přes nejistotu pandemie nakoupili čínské akcie za 35 miliard US dolarů a 75 miliard US dolarů nalili do čínských vládních dluhopisů, což byl oproti předchozímu roku prosperity v obou případech 50procentní nárůst, jak vyplývá z červencových odhadů Bloomberg a Credit Agricole.

Svůj podíl v tom sehrála nová politika Číny zaměřená na liberalizaci a otvírání finančního systému v zemi a kultivace tržního prostředí. Další věcí je i momentálně řádící celosvětová inflace, kdy Čína přijala řadu opatření, aby inflaci a případné finanční krizi s inflační politikou spojené zabránila. Díky tomu výrazně narostla jak oblíbenost čínské měny, tak i všech investičních cenných papírů v yuanech denominovaných, které kvůli tomu přináší třeba z čínských dluhopisů daleko štědřejší reálné výnosy než z obligací v USA či v EU.

Přes všechny snahy amerických politikářů, kteří sní o izolaci Číny, američtí investoři zřejmě spíš sní o vlastním podniku v Číně nebo o čínských cenných papírech ve svém portfoliu. Výzkumná skupina Rhodium Group odhadovala, že v roce deprese 2020 vlastnili američtí investoři akcie čínských společností za 1,1 bilionu US dolarů.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze