Čína chce vylepšit trh, aby byl užitečnější
Už jsme opakovaně psali, že většina světových ekonomů bez ohledu na své ekonomické a politické přesvědčení se shoduje v tom, že čínský hospodářský zázrak je postaven na svobodném trhu. Dokonce i hlavní osobnost českých libertariánů bývalý europoslanec a pedagog na Vysoké škole ekonomické prohlásil, že prudký rozvoj Číny je díky tomu, že z hlediska ekonomických svobod je na tom Čína lépe než EU. Svobodné čínské tržní prostředí není tvořeno jen právním rámcem, nýbrž i tržní strukturou, v níž je spousta malých a středních podniků, které tam rostou jak houby po dešti a monopolní postavení tam není přípustné. Ten systém funguje na bázi ordoliberalismu, který přivedl poválečné Německo k jeho tehdejšímu hospodářskému zázraku a dnes v Číně funguje úplně stejně.
Ordoliberalismus vychází z tradice započaté už věhlasným kancléřem Bismarckem, kterého někteří prohlašují za vynálezce prvního skutečně funkčního socialismu, v němž kvete kapitalistický trh pěstovaný jak užitečná plodina, vysoce výnosný, s nímž se ale zachází jak s ohněm, který je dobrý sluha, ale zlý pán. Ale ten trh v čínském pojetí by měl fungovat jako zdroj pro lid, a ne aby lid byl jen zdrojem pro trh. To však přinejmenším odpůrci Číny považovali jen za nějaký ideologický klam a brali to, že trh je pro čínské „vládce“ pomůckou jak dobře „vykořisťovat“ lid. Ti teď však s pusou otevřenou údivem zírají, když čínské vedení dává jasně najevo, že to myslí naprosto vážně a chce od bohatnoucího kapitálu, aby za sebou táhl k bohatství i obyvatelstvo, vytvořil silnou střední třídu, která teď na Západě s rostoucí korporativizací trhu upadá, a pomohl vyrůstat podrostu malých podniků. Prostě ta společná prosperita není jen propagandistická vějička, nýbrž se natvrdo realizuje.
A v úterý 17.8 prezident Xi a další přední čínští vůdci Komisi Ústředního výboru Komunistické strany pro finanční a ekonomické záležitosti vysvětlovali nové strategie, jak přimět kapitál, aby se více podělil o zisky s pracujícími, nedocházelo k nějakým kořistěním a ti, kdo mají hodně, byli motivováni a měli k tomu příležitosti, aby pomáhali širší společnosti. Prostě jak z úspěšnosti čínského kapitálu dostat co nejvíce té společné prosperity, k jejímuž dosažení je svobodný kapitalistický trh jen prostředkem a ne že on by byl ultimátním cílem. Tím je právě ta společná prosperita.
No a důležité přitom je, že Čína chce mít ohromnou střední třídu se solidními středními příjmy a hodně bohatnoucích menších podnikatelů. Prostě chce mít to, o čem se na Západě vždy povídalo, že by podle „rudých ideologů“ měli být buržousti, které je třeba dusit. Zatím ale na současném Západě se právě střední třída dusí, velké korporace pod ochranou veřejné správy v korporativistickém uspořádání teď přezdívaném kamarádíčkovský „kapitalismus“ zachází s tržním podrostem menších podniků jako s plevelem, který je otravuje nepatřičnou konkurencí. Nicméně právě na tyto vrstvy současné vedení pohlíží jako na tahouny, kteří celou společnost dotáhnout ke společné prosperitě, nikoliv jako na nějaké „keťase“.
Je to vtěleno už do slov zakladatele v posledních čtyřiceti letech trvají čínské přestavby Deng Xiaopinga, který ve svém proslulém výroku pravil: „Pomozme zpočátku pár lidem zbohatnout, protože když umožníme, aby k tomu došlo, tak ti pomohou vytvořit podmínky pro ostatní, v nichž i ti budou bohatnout.“ Ta slova na zasedání zase zazněla a právě tento přístup má prý přispět k situaci, kdy bohatnout budou i ti nejchudší.
Čína se jako zbytek světa potýká s pandemií, přičemž všude ve světě pandemie přispěla ke zvýšení nerovnosti v bohatství. Současná Čína se v distribuci bohatství moc neliší od rozvinutých ekonomik. Podle Credit Suisse 1% čínské populace vlastní 31% bohatství země, kdy před 20 lety to bylo 21%. Čína se snaží pomoci svým lidem, aby se vyšplhali výš v příjmech a společenském uplatnění a aby je nesrazily události jako epidemie, s jejíž druhou vlnou se právě potýká.
Proto se také na zasedání hovořilo o rovném přístupu k veřejným službám jako zdravotnictví, o zlepšení výstavby bydlení, péče o seniory a posílení zdravotního systému.
Jak je v Číně zvykem, když se přichází s nějakým novým modelem, jak by měl trh a společnost fungovat, postupuje se stejně jako při vývoji nového stroje či software s různými prototypovými zkouškami. Tedy zřídí se pilotní zóna, kde se nové způsoby zkouší a pilují k dokonalosti. A tak jako pilotní zóna projektu vývoje společnosti, v níž bohatnoucí kapitál musí pěstovat velkou střední třídu a obecnou prosperitu, byla stanovena provincie Zhejian, domov čínského internetového giganta Alibaba, kterému v letošním prvním pololetí vyrostly výnosy o 23%. Snahou je, aby během pěti let disponibilní příjem lidí v této provincii vyrostl o 45%.
Samozřejmě, že současné reakce na tyto snahy na Západní mediální scéně jsou velice záštiplné. Zdůrazňují, jak je to vše antikapitalistické a jak už konečně Západní kapitál, který houfně prchá do Číny, s tím má přestat, protože v Číně ho budou chtít odírat snahami vyrazit z něj prosperitu pro celou společnost. Jenže kapitál má mj. tu pro ně nepříjemnou vlastnost, že radši vyhledává bohaté společnosti, v nichž se dá dobře bohatnout a ne tak moc chudé. Ani ne úplně levná pracovní síla mu nevadí, pokud je přiměřeně své ceně produktivní a produktivita kapitálu i práce v Číně zatím trvale roste.
No a bohatnutí vlastního obyvatelstva má Čína vtěleno do své růstové strategie dvojí rotace, kdy její růst se má točit – rotovat – nejen kolem exportů na zahraniční trhy, nýbrž i kolem značného nárůstu domácího spotřebitelského trhu, jenž se má stát tahounem růstu výroby a služeb pro domácí bohatnoucí obyvatelstvo – zejména pro střední třídu. A na tomto trhu rostoucím spolu s růstem bohatství čínských spotřebitelů se budou pochopitelně vytvářet další investiční příležitosti jistě lákavé pro zahraniční kapitál.
Současná strategie rovněž svědčí o vysoké důvěře čínského vedení ve strategii tzv. vysoce kvalitního růstu čili růstu taženého rychlým nárůstem produktivity výrobních faktorů. Pokud by se nárůst produktivity výrobních faktorů pomocí špičkových technologií aj. nedařil, musela by země upadnout do pasti středních příjmů a její růst by se zastavil. Čína však evidentně věří, že její tempo inovativnosti a zvyšování produktivity se udrží na úrovni, která jí umožní, aby se z bohatnutí její celkové populace stal spíše tahoun jejího růstu než brzda jejího růstu.
Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze