Nové čínské balistické střely se předvedly na cvičení v ostrých střelbách

1. taktická raketová brigáda Raketových sil čínské Lidové osvobozenecké armády na nedávném konfrontačním cvičení v pouštích Severozápadní Číny předvedla palbu novými typy raket. Foto: Snímek obrazovky z China Central Television

Ve světě americkým útěkem z Afghánistánu propuká dost nepřehledná situace. Všem je jasné, že je to mezník, kterým se rozehrává nějaká nová hra. Přinejmenším je to situace, kdy USA sice opouští určitou starou hru k uchvácení moci v Eurasii, ale těžko opouští své mocenské cíle, které tam mají. Znamenat to může jedině to, že k těm cílům chtějí použít jiné postupy a že ty zdroje, které uvolní z Afghánistánu, budou chtít pro své hry využít jinak. Je tedy nutno mít se na pozoru a držet si v ruce všechny trumfy, aby USA nemohly v nějaké nové hře překvapit své soky nepřipravené. A Čína právě svou připravenost v jistém ohledu vyzkoušela a také světu předvedla. Čínská Lidová osvobozenecká armáda (PLA) provedla vojenské cvičení, v němž si cvičila a zkoušela ostrou střelbu inovovaných konvenčních raket krátkého doletu, které by tedy v případě potřeby tváří v tvář nepříteli fungovaly jako frontový palebný prostředek.

Ostrou střelbu takových raket je nutno nacvičovat někde, kde je k tomu dost místa a nemůže to způsobit škody, ani kdyby se něco nepodařilo. Takže k tomu posloužila poušť v severozápadní Číně. Ale ty rakety mohou plnit svou misi i jinde, např. při ničení plavidel, kdyby počínání amerických plavidel při jejich projekci moci u pobřeží Číny zašlo „za čáru“, neboť šlo o rakety schopné zasahovat s vysokou přesností cíle disponující aktivní ochranou.

Takové rakety se na bojišti používají ke dvěma účelům. Jednak aby fungovaly jako takové „dělostřelectvo“ dalekého dosahu a s velkou plošnou ničivou silou to rozbíjelo vojska i dost daleko za liniemi, kam děla nedosáhnou, a pak také, aby to ničilo tzv. uzly. To jsou zejména komunikační a velitelská centra s vysokou odolností a s aktivní ochranou. Ta je nutno zasahovat vysoce průraznými střelami s naprostou přesností a nenechat se přitom zničit protivzdušnou obranou, ani zmást prostředky radioelektronického boje.

Pozorovatelé si všímají toho, že kdyby např. v současné zase neklidné situaci kolem Taiwanu, došlo k nejhoršímu, tak by právě takové rakety svými údery na klíčové body sil nepřítele vojska protivníka paralyzovaly a ochromovaly jeho bojeschopnost ještě před masovými plošnými údery na jeho pozice.

Ovšem moře je pro moderní bojovou techniku relativně přívětivým prostředím. Boj v poušti je pro moderní vojenskou techniku daleko větší výzvou, aby prokázala svoji odolnost a spolehlivost i za extrémních přírodních podmínek. Proto je úspěchem, když 1. konvenční raketová brigáda PLA v úderech dvěma inovovanými typy raket předvedla, že stovky kilometrů daleko přesně zničí chráněné cíle a zbaví tak nepřítele velení a komunikace bez ohledu na jeho odolnost a aktivní ochranu, i když jsou podmínky komplikovány přírodním prostředím.

Hlavní inovací u těchto raket byly jejich hlavice, ve kterých není jen ničivá nálož, ale i schopnost orientace a inteligence střely, které dovedou adaptivně reagovat v různých podmínkách a v rozmanitých situacích. Jinak má jít o modifikaci už zavedených střel řady DF- 15, kdy samotné raketové nosiče se od ostatních střel této řady asi neliší. Ale hlavice mají daleko dokonalejší navádění a nenechají se zmást rušením prostředky radioelektronického boje.

Úspěch jejich úderů by mohl změnit situaci na bojišti už v jejím začátku před zničením hlavních sil, když by nepříteli vázla komunikace, průzkum, velení a další zejména informační složky válčení. Tím, že se takovými střelami střílí hromadně při cvičení v náročném terénu, se ukazuje, že nejde o žádné prototypové zkoušky vývojářů, nýbrž že se zkouší k vojskům už nasazené zbraně při standardních manévrech.

Střely se přemisťují na klasických vozidlech – nejlépe v noci - a palebné postavení mohou během chvíle zaujmout prakticky kdekoliv. Za pozornost prý stojí skutečnost, že jakmile obdrží rozkaz, tak probíhající sekvence veškerých přípravných činností až po odpálení trvá jen poloviční dobu oproti předchozím typům těchto střel. Vše totiž probíhá s vysokou mírou automatizace, informatizace a inteligencizace, se značnou adaptabilitou a s rychlou reakcí.

Toto cvičení nebylo jediné, které v posledních dnech proběhlo, a probíhal i nácvik jiných operací, které kdyby se opravdu naostro rozběhly, tak by při nich právě takovýchto střel bylo prakticky jistě použito. Na druhé straně Číny východní velitelství PLA v úterý 17.8 zahájilo protiponorkové letecké námořní cvičení jihovýchodně od Taiwanu. Šlo o rozsáhlejší operaci se silami námořnictva jihovýchodně od Taiwanu i jihozápadně od něj se společnými ostrými střelbami.

Kdyby snad jednou mělo dojít k re-unifikaci Taiwanu, byly by takové operace její nedílnou součástí. Dá se však čekat, že vše by začalo elektromagnetickým a kybernetickým válčením. Pak by došlo k mohutným raketovým útokům, při kterých by se mj. jiné používaly právě takové rakety, s nimiž se v poušti cvičilo ničení nepřátelských velitelských, komunikačních, průzkumných aj. uzlů. V návaznosti by udeřily letecké nálety a údery plavidel z moře. Když by tyto vlny útoků připravily situaci, začalo by vyloďování obojživelnými prostředky.

Tyto přesně zasahující rakety by sehrály klíčovou roli jak během přípravy úderu na ostrov, kdy by měly zdejší vojska paralyzovat, ale také by měly zničit plavidla na moři, jak taiwanská tak těch, kdo by se na straně Taiwanu zapojili. Kdyby tedy snad americké stažení z Afghánistánu bylo jen uvolňováním rukou k vyprovokování jakéhokoliv konfliktu v těchto končinách, nebyl by to moc dobrý nápad a Čína usilovně pracuje, aby na to byla připravena. S větším „úspěchem“ než v Afghánistánu by zde počítat tedy nemohli.

Tyto u vojska nasazené a během cvičení zkoušené střely však nejsou nejposlednějším výtvorem mezi konvenčními raketovými střelami pro nasazení na bojišti. Tím jsou střely DF-17, které se už 1. října 2019 předvedly na vojenské přehlídce v Pekingu. To nejsou klasické balistické rakety, nýbrž hypersonické manévrující kluzáky nezasažitelné současnými protileteckými prostředky.

Jediné dvě země, které hypersonické střely mají, jsou Rusko a Čína. Proti nim je jakákoliv protivzdušná obrana prakticky bezbranná. USA Rusko a Čínu obviňují, že tyto technologie mají jen díky tomu, že je ukradly Americe, což vypadá zhruba stejně věrohodně jako americké pohádky o původu viru COVID-19. Americký vývoj těchto zbraní je teprve v plenkách a první letová zkouška pokusného prototypu, která proběhla nedávno v letošním roce, skončila totálním nezdarem v plamenech.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze