Rozvrat logistiky v USA rozvrátil logistiku v Asii

Nákladní lodě vezoucí kontejnery se v úterý hromadí ve frontě v přístavu Ningbo ve východočínské provincii Zhejiang. K vzepětí odbavování kontejnerů pro zahraniční obchod došlo poté, co exporty ze země denominované v yuanech vyskočily z roku na roku během prvních pěti měsíců o 30,1 procenta, jak ukazují pondělní data z celní správy. Photo: cnsphoto

Jednou z nejhorších věcí, která postihla světové trhy, je americkými sankcemi na čínský polovodičový průmysl způsobený nedostatek čipů, který celosvětově dusí např. automobilový průmysl. Ovšem je tu i jiná pohroma: Amerika si od té Číny, od které by se podle ní měly všechny slušné země izolovat, objednává více zboží, než kolik zvládne vyložit, čímž způsobuje zdražování a nedostatek průmyslového zboží celosvětově.

Američané už začali jak vzteklí nakupovat na Den díkůvzdání a Vánoce. Zvlášť když vláda distribuovala spoustu nově natisknutých dolarů k lidem, aby podnítila domácí ekonomiku, a lidé tedy za ty peníze začali zběsile nakupovat čínské zboží. Jenže to zboží následně uvázne v zácpách v amerických přístavech. Ty zácpy tedy vyvolaly nedostatek lodí a kontejnerů po celém světě s raketovým nárůstem cen přepravy promítajícím se do veškerých cen výrobního zboží, ať je to kdekoliv, tedy i v Evropě.

Čínské firmy jsou nuceny v ohromném měřítku rušit objednávky pro americké zákazníky, protože neví, jak to zboží k nim dostanou. Hrozí tím rozsáhlý rozvrat dodavatelsko-odběratelských řetězců nejen v USA, Číně a v Asii, ale i celosvětově, kdy nikdo nevidí konec v dohledu a panuje hrůza, že situace se potáhne až do příštího roku.

Čínské společnosti vyrábějící domácí spotřebiče a další zboží pro malospotřebitele se těšily, jak si namastí kapsu na americké podzimní nákupní horečce, ale teď se jim hromadí zboží, které jim přístavy nechtějí nalodit, protože nejsou lodi a kontejnery, když váznou v zácpách před americkými přístavy na Západním pobřeží. Před přístavy v Los Angeles a Long Beach se doba čekání pro lodi před přístavem teď prodloužila z 5 dnů na 12 dnů. V Savannah a v Georgii čekají sice jen pět dnů ale v Seattlu ve státě Washington 15 dnů. Z nákladů na přepravu se staly spíše náklady na čekání a ceny přepravy vyrostly, jako kdyby se nám „nafoukla“ planeta, protože plavba lodí je teď delší, ač většin té „plavby“ trvá čekání. Uvedené problémy postihly především Asii a USA ale promítá se to do cen a nedostatku dostupných lodí všude po světě a trochu se zacpávají už i přístavy na východě USA.

Jenže tím problémy nekončí. I když se v amerických přístavech konečně zboží vyloží, tak zase není, kdo by ho z přístavů odvezl. Výrobci jsou zoufalí a ruší objednávky, po kterých prahli, protože nejsou schopni přes americkou logistiku zboží včas doručit. Hlavním problémem při odbavování zboží z přístavů prý je nedostatek řidičů kamionů. Doba dodání se prodloužila asi tak o 50 procent a výrobci s lítostí odmítají spoustu objednávek, které by sice snadno splnili, ale zboží včas k zákazníkům nemají šanci dostat. Objednávky, které už byly před-dohodnuté, např. na vánoční nákupy se hromadně ruší, protože dodavatelé mají strach, že tam zboží včas nikdo nedoveze, a nikdo není schopen předpovědět, co v přístavech i v celkové americké logistice přijde.

Čekací doby u přístavů jsou neskutečně dlouhé a hrozí, že ještě porostou, což nikdo není schopen předpovědět. Ale ještě nejistější než doba dodání do přístavu je to v celkové následné logistice, v níž nesmírně roste nejistota a nikdo netuší, jak se časově vyvine dodávka z přístavu k zákazníkovi.

Celkové světové problémy s logistickou jsou ovšem širší. Kvůli vypuknuvší epidemii koronaviru v některých čínských přístavních městech se snížila rychlost odbavování nákladů. Zvláště přístavy Yanian v Guanagdong a Meishan v Nigbo, tj. dva největší přístavy dílny světa Číny, kde kvůli tomu též nastávají fronty lodí čekající před přístavy. Stupeň narušení funkce těchto přístavů má však i přes potíže s epidemií ještě hodně daleko k rozvratu provozu amerických přístavů, na kterém se epidemie zřejmě také do velké míry podílí, kdy tam rozvrat způsobený epidemií se ještě kombinuje s dalšími neefektivnostmi při zvládání situace.

V Americe je trvalá zácpa nejméně v sedmi z 10 největších přístavů spolu se zadřením fungování následného logistického řetězce. Vedle průšvihu v americké logistice bledne i průšvih s ne zrovna zdařilým stažením z Afghánistánu.

Nedostatek řidičů kamionů v USA, kterých není ani 50 procent stavu, jaký by přepravci potřebovali, způsobuje hromadné váznutí nákladů v přístavech a do velké míry to přispívá k váznutí lodí nucených čekat v nekonečné frontě před přístavy. Většina přístavů si veškerou logistiku organizuje sama, situace je ale taková, že na místní úrovni se jim to nedaří řešit. Závažnost situace má však takové proporce, že by bylo záhodno to řešit v širším měřítku, ale zatím není vidět žádná iniciativa, která by s tím pomohla a vše zůstává na samotných přístavech, které to nezvládají.

Kromě řidičů se zejména v Americe ale i celosvětově zase začíná projevovat nedostatek přepravních kontejnerů. Jejich zvýšená výroba nedávno situaci sice v podstatě zachránila, ale v současných zmatcích, kdy kontejnery pořád někde váznou, když se tam logistika nehýbe, jich zase začíná být málo. A americké nadcházející svátky, na které všichni lačně své zboží i s kontejnery poslali, je ze světového logistického řetězce vytrhly a nevrátily.

V červenci z Asie do USA odplulo 1,71 milionů kontejnerů, což je meziroční nárůst o 10,6 procenta a zatím rekord. Z 60 procent to byly kontejnery z Číny. Jenže z Ameriky se vyklubal „globální kontejnero-žrout planety“. Spojené státy mají totiž zápornější kontejnerovou bilanci než obchodní bilanci. Z každých deseti kontejnerů, které Asiati do Ameriky pošlou, se jich šest v Americe ztratí a světové dodavatelské řetězce začínají být zase bez kontejnerů.

Zácpy především amerických přístavů zřejmě související s rozsáhlejším rozvratem logistických řetězců v celých USA tedy už do značné míry rozvrátily logistické řetězce ve značné části Asie a způsobily nedostatek přepravních kapacit a kontejnerů po celém světě doprovázený zvyšováním cen dopravy a tudíž cen všeho. Nikdo moc nevidí výhled, že by se to nějak v dohledné době během letoška vyřešilo. Spíše se čeká, že to potrvá do příštího roku. Buďme rádi, že doprava do Evropy do velké míry probíhá po železnici náležející k iniciativě pásu a cesty (BRI) a funguje o řád lépe.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze