Iniciativa pásu a cesty je čím dál více iniciativou plynu a jeho cest

Obrázek ukazuje LNG projekt společnosti China National Petroleum Corporatin v přístavu Yangkou ve východočínské provincii Jiangsu. Photo: VCG

Všude, kudy se táhnou dopravní trasy Iniciativy pásu a cesty, se kolem nich táhnout další návazné dopravní, komunikační a energetické infrastruktury, aby společně fungovaly jako cévní systémy pro rozrůstající se pásy investic a prosperity. A všude po Eurasijském super-kontinentu k těmto návazným infrastrukturám patří čím dál více se rozrůstající plynovody se zemním plynem a i průzkum a těžba této suroviny se rychle rozrůstá právě v těchto pásech a v jejich blízkosti.

Lidské společnosti vyprodukují tolik hodnoty, kolik spotřebují energie, a zemní plyn je jedním z nejrentabilnějších a zároveň nejčistších energetických zdrojů, proti kterému zpravidla nic nenamítají ani různí ti vyznavači tzv. čistých energií. A jakékoliv zlevnění energie znamená zvýšení produktivity všech výrobních vstupů a naopak zdražení energie degraduje produktivitu práce i všech ostatních vkladů do výroby a služeb, a tak zemní plyn funguje jako míza prosperity.

Zdrojové země jako Rusko mohutně budují těžební a zpracovatelské kapacity a plynovody, až to nestíhají, takže pomáhá Čína se svou výrobou. V této době se např. do ruského přístavu Murmansk přiváží dodávka největšího modulárního výrobního závodu k hromadnému zkapalňování těženého zemního plynu vyslaná sem z čínského Zhoushan v provincii Zhejiang. Ale nestačí to. Rusko buduje v Arktidě největší výrobní závod na světě, z něhož bude asijský průmysl zásobovat tímto na -162°C zchlazeným kapalným zemním plynem (LNG), který má vyrábět 6,6 milionu tun ročně a šest čínských podniků usilovně pracuje, aby mu dodalo 14 takových výrobních modulů. Čína dováží LNG mohutně i po moři, ale z trubek táhnoucích se pásem BRI to vyjde levněji a v oblastech těžby a všude kolem plynovodů díky tomu dochází k ekonomickému rozvoji.

Čínská výroba letos během zotavování z pandemie plně zatížená zahraničními zakázkami chvílemi nestíhala, protože pro továrny nebylo tolik energie, kolik by potřebovaly. Není tedy divu, že meziročně stoupla čínská spotřeba LNG o 13,36 procent na 185,092 miliard kubických metrů, kdy za celý rok se čeká, že spotřebuje 365 až 370 miliard kubických metrů. Čína produkuje LNG i sama, loni ho vyrobila 188,8 miliardy kubických metrů, ale spotřebovala 328 miliard kubických metrů, takže asi 140 miliard kubíků dovezla, a spotřeba prudce roste, tedy i dovozy.

Např. na horním obrázku vidíte čerpání 65 000 tun LNG z lodi, která připlula z Papui Nové Guinei do severočínského přístavu Tianjin, kde se letos zatím vyložilo 3,022 milionů tun plynu, nejvíce za takovou dobu v jeho historii. Terminál provozuje China Oil and Gas Papeline Network Corp (PipeChina), která odsud chce rozvést potrubí napříč souměstím Beijing-Tinajin-Hebei.

Druhá fáze terminálu LNG společnosti Sinopec Trinaranqi Company byla dokončena v Qingdao ve východočínské provincii Shandong. Přenosová kapacita tohoto LNG terminálu dosahuje 7 milionů tun ročně, což odpovídá 9,6 miliardám kubických metrů zemního plynu. Photo: VCG

Další čínský mamut uhlovodíkových energií China National Petroleum Corporation (CNPC) už má dohodnut na příští tři roky podél další trasy BRI dovoz 51 miliard kubických metrů zemního plynu z těžebního pole Galkynysh v Turkmenistánu. Pro Turkmenistán je Čína hlavní exportní trh plynu, kam ho ročně dodává 40 miliard kubických metrů.

Od července 2018 dováží CNPC plyn hojně také loděmi z ruského Jamalu. Čína se rovněž poprvé za rok od konce loňského července do konce letošního července stala největším nákupcem australského LNG, když za první letošní půlrok dovezla 15,6 miliardy tun a i s předchozím pololetím to bylo 30,7 miliardy tun, čili 7,3 procentní meziroční nárůst.

Bohužel ale nad spoluprací Číny a Austrálie visí neblahé stíny politické zlovůle. Čína měla s australským státem Victoria dohodnut projekt propojení v rámci BRI. Ale v rozporu s normálními partnerskými vztahy a business logikou do toho zasáhla australská centrální vláda a projekt zrušila. Což je další z jejích činů, kterými se snad jako nikdo v Pacifiku zapojila do amerických snah o ohrazování Číny.

Kvůli výše uvedeným výhodám zemního plynu jako energetického zdroje roste jeho spotřeba nejen v Číně, ale i všude po světě. Proto jeho cena roste a rostla dokonce i během minulého roku, kdy byla světová ekonomika zatížena pandemickou depresí. Dostatek zdrojů plynu je pro Čínu tedy klíčový a cesty BRI se čím dál více stávají zásobovacími trasami zemního plynu.

Pokud neporostou dostatečně investice do nových kapacit pro těžbu a nových přepravních tras, mohlo by se z nedostatku této kriticky důležité energetické esence moderního průmyslu stát úzké hrdlo ekonomického rozvoje. V prvních deseti dnech předchozího měsíce došlo ke skoku cent plynu o 10,2 procenta oproti předchozímu měsíci, když cena dosáhla hodnoty 5 402,5 yuanu (833,2 $) za tunu, kdy loni byla cena LNG v průměru jen 2 500 yuanů. Málo na čem tedy tolik závisí ekonomické zotavení Číny i světa jako na spolehlivém a rostoucím zásobování zemním plynem.

Během uplynulého roku se cena plynu v Asii zešestinásobila a cena plynu dováženého z USA dosáhla nejvyšších hodnot za deset let. A není to jen ekonomické zotavení, které tento vývoj táhne. Všude po světě se tlačí na energie, odpovídající teď módní doktríně zdrženlivosti k uhlíku, a tak zemní plyn zůstává asi jediným klasickým vysoce účinným a rentabilním zdrojem energie.

Znamená to tedy, že trasy Pásu a cesty (BRI), jemuž se hojně přezdívá Nová Hedvábná stezka, se budou čím dále více stávat Novou plynovou stezkou a ze zemního plynu se stane možná nejklíčovější esence prosperity pro následující rozvoj jak v Číně, tak všude po světě.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude celková spotřeba zemního plynu roku 2024 o 350-430 miliard kubických metrů vyšší než v roce 2020. Podle prozatímních výhledů bude v roce 2030 v samotné Číně poptávka po plynu na výši 550 až 600 miliard kubických metrů.

S těmito nárůsty jsou smířeni i vyznavači různých energetických alternativ, kteří se domnívají, že jejich tzv. zelené, zdroje budou úspěšně nahrazovat zdroje klasické a dokonce věří, že ač bude HDP světa stoupat, tak bude spotřeba energie klesat. Jelikož od nástupu průmyslové revoluce tomu vždy bylo naopak a fyzikálně si to lze velice těžko představit, máme myslím jistotu, že prosperita tažena BRI bude ještě generace poháněna čím dál větším množstvím plynu, dokud nepřijde nějaká revoluce v jaderné energetice.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze