Je směšné vnucovat Číně náš společenský systém

Rozhovor s významnou slovenskou sinoložkou, překladatelkou a odbornicí na čínskou filozofii Marinou Čarnogurskou

Marina Čarnogurská zasvětila studiu čínštiny svůj život. Foto: Jana Gombošová

Jak Číňané vnímají západní svět?

Čína, která byla až do 17. století nejvyspělejší světovou civilizací a celý okolní svět kolem sebe považovala za barbarský, najednou byla v 18. a 19. století ohrožována a nakonec i pokořena "takovým druhem barbarů, s nimiž dosud vůbec neměla zkušenosti" - ( zde cituji jednoho čínského filozofa - kolegu, se kterým jsem si o tom vyprávěla na 21. světovém filozofickém kongresu v roce 2003 v Istanbulu a myslel tím Evropany). Trvalo skoro tři století, než nás Evropany Číňané nakonec prohlédli a naučili se s námi žít tak, aby z toho měli užitek a neztratili svoji identitu. Přitom se z toho, jak povýšeně se k nim běloši za celé ty staletí chovali a jak je během Opiových válek, i po Boxerském povstání a následném hospodářském zruinování zničili a znevážili, dokonale poučili a naučili se bělochy spíše nenávidět než obdivovat! Zároveň však uznali naši technickou i myšlenkovou vyspělost a pochopili, že jsme realitou, se kterou se musí naučit žít, a tudíž potřebují ji umět správně využít. Dnes přesto, že se u nich po tom všem kdysi jako nejpotupnější přezdívka ustálila přezdívka "bílý nos" neboli "běloch", s námi umí výborně komunikovat a dokáží se poučit z našich technických i vědeckých úspěchů.

Považují nás v lidské rovině za barbary?

Ano. Jako civilizovaní lidé se k nám chovají slušně, v užitečných věcech s námi s radostí spolupracují, dokonce množství Číňanů se už přestěhovalo k nám na Západ, úspěšně zde podnikají a mezi námi žijí, ale i zde si žijí ve svém vlastním světě, který si tu všude vytvářejí jako čínské bubliny v tzv. China towns. Dokonce i přímo v centru New Yorku či San Franciska a v mnoha dalších světových centrech najednou vkročíte do výsostně čínského světa, který si tam vytvořili! Ničím nás však přitom neprovokují a jako kultivovaní lidé se naučili mezi námi žít a mít z toho obrovský užitek. Přitom všude na světě zůstávají stále Číňany, hrdými na svou domovskou zemi, Čínu, a udržující si své vlastní zvyky, svou řeč a svou kulturu. Jsou velkými patrioty, tím více dnes, když se jejich rodná Čína stává hospodářsky nejmocnější zemí na světě.

Rozumí západní člověk čínskému světu?

My, západníci se svou falešnou náboženskou iluzí, že všechno toto zde stvořil Bůh, kterého jsme my, křesťané, Židé či muslimové vyvolenými dítkami a tato naše pravda že je jedinou skutečnou Pravdou o tomto světě, je chceme poučovat a převychovávat. Dokonce odsuzovat za "nedodržování lidských práv"! Přitom ty naše "lidská práva" jsou ignorancí "lidské povinnosti"! V Číně odjakživa platilo, že člověk si musí plnit své povinnosti, vyplývající z jeho životní funkce, do které se narozením dostal, a až potom má nárok i na svá lidská práva. Tak jako v mraveništi, ve kterém každý mravenec má svou přesnou funkci, i lidská společnost dosáhne svého správného fungování, pouze pokud si v ní všichni budou správně plnit své funkce a až pak mají právo uplatňovat si své výhody a nároky. Takto fungovala a funguje Čína už celých pět tisíc let a tyto naše západní "demokracie" vypadají v jejich očích jako obrovský chaos, ve kterém vůbec nejde o lidská práva ale o zápas jednotlivců o moc, dokonce těmi nejrafinovanějšími a často i nejbezohlednějšího způsoby. Jednoduše, je směšné chtít Číně vnucovat náš společenský systém, a naopak u nás zavádět čínské podoby vládnutí. Jsme dvě rovnocenné, ale zcela protikladné civilizace, která se mají vzájemně v mnohém inspirovat a tolerovat a nikoli znásilňovat ani odsuzovat!

Marina Čarnogurská (osmá zleva) před časem přijala ocenění z rukou tehdejší čínské vicepremiérky a členky Státní rady ČLR Liu Yandong.

Pojďme nyní k literatuře. Před časem jste překládala z klasické čínštiny Lao-c´eho Tao Te ťing, společně s českým filozofem Egonem Bondym. Jaká byla s Bondym spolupráce?

Ano, došlo k tomu proto, že v roce 1990, když mi bylo povoleno po mé politické rehabilitaci konečně obhajovat mou dvacet let starou disertační práci, potřebovala jsem k posudkům dvou tehdy už mrtvých oponentů posudek ještě třetího, a protože on byl v té době v ČSSR jediný filozof, který se věnoval i čínské filozofii (napsal dějiny čínské filozofie), požádala jsem ho listem, aby se stal tím třetím oponentem. Ochotně se toho zhostil a už na obhajobě jsme se začali povídat o důležitosti metafyzické kategorie Cesta Tao, nuže a pak náš rozhovor o tom pokračoval dál, až jsme konstatovali, že je to základ velmi důležitého čínského metafyzického systému, který světová filozofie dosud vůbec neznala a neumí ho ani definovat. Rozhodli jsme se tedy, že se o to pokusíme a shodli jsme se v tom, že nejlepší cesta k tomu vede přes podrobný výzkum základního čínského ontologického díla, Lao c'eho Tao Te tingu. A tak od roku 1990 až do roku 2005 jsme na tom spolupracovali a výsledkem toho byly tři různá vydání tohoto našeho překladu Tao Te tingu. Nejprve jsme si posílali výsledky našich návrhů písemně, a když se pak Bondy s paní Julií přestěhovali do Bratislavy, jednou týdně jsme u mě či u nich nad tím seděli celé odpoledne. Celou dokumentaci o tom jsem po skončení té práce věnovala českému Národnímu památníku písemnictví.

Byly vaše výměny názorů někdy i bouřlivé?

Samozřejmě ano a během těchto analýz Lao c'eho originálu byly často tak bouřlivé, že paní Julie měla někdy až potřebu bránit Bondyho přede mnou, což bylo věci jen na škodu a tak jsme nakonec ty sezení dělali jen u mě. Jednoduše, žili jsme tím textem a za každou cenu jsme se mu potřebovali dostat na kloub. Proto jsme nakonec ani s jedním z těch tří vydaných variant nebyli spokojeni a uvažovali jsme ještě i o čtvrté eventualitě, kterou si Bondy pak udělal sám

bez mého vědomí v češtině. Ta je dodnes, jak vím, přístupná na internetu mezi všemi českými překlady Tao Te tingu. Nedokážu se ale se všemi pasážemi v ní ztotožnit.

Bondy však byl mým nejlepším učitelem filozofie a považuji ho za největšího českého filozofa. Mnohem více zorientovaného v teorii bytí než byl Jan Patočka či kdokoliv jiný z českých filozofických osobností! Tuto svou genialitu dosáhl tím, že jako špičkový intelektuál byl otevřen všem možným názorům a zároveň i maximálně kritický vůči každému náboženskému a ideologickému přesvědčení, dokonce nakonec i vůči marxismu. Ve svém myšlení byl svobodný a zároveň schopný nechat se inspirovat vším, co mělo pro jeho další vývoj hodnotu. Dokázal tak pochopit všechny různé směry světových filozofií a napsat jejich dějiny. Nesmírně si ho vážím!

Tento rok vám byl publikován překlad Chešang kungové (Heshang gong) kopie Tao Te ťingu, viďte?

V roce 2007, během mého studijního pobytu v Číně se mi podařilo v čínských archivech najít kopie všech různých ve starověku existujících kopií Tao Te tingu, které nahrazovaly již neexistující originál, a tudíž neopírat se již pouze o Wang Piho kopii (se kterou jsme i s Bondym během našeho výzkumu pracovali přednostně). Tam se mi dostala do rukou i velmi zajímavá Chešang kungova kopie Tao Te tingu, to znamená kopie tzv. Starce zponad řeky, kterou dodnes všichni čínští i světoví odborníci znevažují, dokonce ji prohlašují za padělek. Během mého hlubšího výzkumu té kopie jsem zjistila, že je to pro dnešního čtenáře mnohem srozumitelnější kopie než ta Wang Piho, protože každá kapitolka v ní má nadpis, který je zároveň výstižnou anotací obsahu té kapitolky. A proč došlo v Číně k tomu dodnes trvajícímu zatracení této kopie? Neotaoistický filozof Wang Pi (226 - 249), po zhotovení své kopie si jako kancléř císaře Cchao Cchaoa u císaře vymohl, aby byla za jedinou náhradu Lao c'ho už neexistujícího originálu oficiálně vyhlášena jen tato jeho kopie, a tak všechny ostatní, a tedy i tuto Chešangkungovu kopii přestali v Číně uznávat a vydávat. Je úsměvné, že tento zákaz dodnes neměl kdo zrušit a tak když se můj vydavatel pomocí čínského velvyslanectví ucházel o finanční podporu na vydání jejího Slovensko-anglického překladu, který dodnes ve světě neexistuje, dozvěděl se, že je to v Číně zakázaná kniha. Takže můj překlad dosud nikde ve světě nepublikované Chešangkungové kopie je unikát, který je zároveň její ideovou rehabilitací. Doufám, že tím dopomůžeme i tomu, aby ten již přes 1800 let trvající nesmyslný zákaz konečně v Číně zrušily.

Jakou nejcennější životní zkušenost jste získala při svých pobytech v Říši středu?

V roce 1958, když jsem se začala věnovat čínštině, jsem byla ještě silně věřící katolička a dnes jsem již skoro 63 let ovlivňována čínskou kulturou, se kterou jsem se seznamovala během mých studijních pobytů přímo v Číně, také s čínským každodenním životem. Jsem plná úcty k této civilizaci a úplně to změnilo i moje světonázorové orientace. Obdivuji čínskou poslušnost, kterou se za celých těch přes 5000 let svého kulturního vývoje přetvořili v sobě až v úplný genetický archetyp velmi originálního člověka. Vím, že já bych Číňankou nedokázala být, neumím být tak poslušná, ale pro vytvoření funkčního společenského celku, který společně dokáže být mnohem disciplinovanější, a tedy i výkonnější než jsme my, je to v zhoršujících se podmínkách života na této naší planetě obrovská šance pro další přežití!

Radovan Rybák, zvláštní zpravodaj CMG v Praze