Čína právě spustila obří hydroelektrárnu

Photo: CCTV

Momentálně je svět v situaci, kdy mu hrozí problémy, podobné, jaké ho postihly v 70. letech minulého století. Tehdy vypukla tzv. energetická krize, která doslova vykolejila poválečný rozvoj průmyslových zemí. Celý svět upadl do tzv. stagflace, tj. situace kdy ekonomika stagnovala, ale inflace bujela. Hodnoty úspor a finančních aktiv se propadaly. Investoři nevěděli, do čeho by se dalo investovat. Kromě nemovitostí moc příležitostí nebylo. Stavba nových továren atp. se zastavila a v řadě zemí včetně USA se spustila tzv. de-industrializace, kdy v mnohých se nikdy nezastavila a postupuje sice už jen pozvolna, ale trvá pořád. To, co bývala chlouba amerického průmyslu, který dominoval světu, se v dnešních USA v rámci de-industrializace přeměnilo na rezavý pás, úpadku a bídy.

Intelektuální prostředí Západní civilizace tedy zamořily různé teorie o mezích růstu a nutnosti snížit světovou prý neudržitelnou lidskou populaci, kdy odpůrci o tom naopak tvrdili a dodneška tvrdí, že Západ tehdy postihla Malthusiánská kontrarevoluce proti průmyslové revoluci, která průmyslovou civilizaci z jejího rozvojového kurzu vykolejila. Vzestup potenciální produktivity výrobních faktorů se tehdy poprvé po asi 80 letech celé druhé průmyslové revoluce propadl.

Po nástupu mikročipů v 80. letech s osobními počítači a úplně novým rozvojem informačních a komunikačních technologií a automatizace se opět průmyslový rozvoj a vzestup světové ekonomiky rozhýbal, ač např. tempa vzestupu potenciální produktivity výrobních faktorů, jaké svět dosahoval do 70. let, už nikdy dosaženo nebylo a energie jsou pořád relativně drahé. Přitom neustále platí, že svět vyprodukuje tolik HDP, kolik spotřebuje energie.

Ovšem teď zhruba po 50 letech, když se svět zotavuje z pandemie, začíná jeho zotavení narážet na podobnou situaci jako v 70. letech. Všude se rozpoutává inflace včetně EU a zejména USA, nastává přetížení dopravních uzlů a logistiky a teď navíc přichází i energetická krize, která je zároveň dalším tahounem inflace, rozvratu dodavatelských řetězců a nedostatku některých výrobků. V Evropě ji už silně pociťujeme i s obavami, co přijde v zimě, ale začíná ji pociťovat i Čína. Přitom ještě spolu s Ruskem pomáhají Mongolsku, které postihla značná energetická krize.

Přitom Čína je jednou ze zemí, která bere význam energetiky velice seriózně. Je proslulá svým budováním infrastruktur všude po světě zejména v rámci Iniciativy pásu a cesty někdy přezdívané Nová hedvábná stezka, kdy kolem dopravních infrastruktur obvykle hned začne budovat infrastruktury energetické, které se pak v rozvojových zemích stávají hlavní hnací silou zdejšího hospodářského rozvoje. Čína vybudovala u sebe doma ohromná množství infrastruktur, až ji někteří obviňují, že má infrastruktur daleko více, než vůbec může potřebovat. A nemalou část toho tvoří infrastruktury energetické, ale energetické infrastruktury, ač rychle rostou, ne zcela stačí rozvoji čínského průmyslu.

Letos když čínský průmysl běžel naplno, aby splnil zakázky z pandemií postiženého světa, se občasné nedostatky elektřiny staly omezujícím faktorem a v posledních dnech dokonce došlo k ohromnému rozpadu elektrické sítě. Přitom Čína značně investuje a spolupracuje s okolními zeměmi, jako Rusko, na vybudování více plynovodů aj. do Číny i do rozšíření těžby plynu v Rusku a Střední Asii. Kromě toho závratným tempem buduje i jaderné elektrárny a hydroelektrárny. Přesto, aby to stačilo tempu rozvoje jejího průmyslu, tak by Čína potřebovala nárůst energetiky rychlejší, než stíhá.

Energetika má však v Číně, jak se sluší na průmyslovou zemi, která se chce rozvíjet, vysokou prioritu, a tak zrovna 29. září spustila novou hydroelektrárnu, kdy jde o vodní dílo patřící ze stavebního hlediska mezi jeden z divů současného světa. Stojí v provincii Sichuach v jihozápadní Číně na soutoku řek Yalong, Xianshui a Qingda ve výšce 3 000 m nad mořem, kdy po technické stránce jde o monumentální dílo.

Jde o druhou nejvýše postavenou hydroelektrárnu na světě a v Číně nejvýše postavenou. Čína by také ráda postavila hydroelektrárnu v Tibetu, která by mohla z celého Tibetu udělat značně industrializovanou zemi s kvalitní životní úrovní, ale je to příliš blízko indické hranici, tedy v zóně, kterou by Indie mohla ohrožovat, a tak se to zatím nestaví.

Tato elektrárna má 11 vodních přepadů, kdy ten největší je 684 metrů vysoký, tj. o 50 metrů vyšší než nejvyšší budova v Číně Šanghajská věž. Také přehradní nádrž má největší hloubku na světě. Před hrází je přehradní jezero 285 metrů hluboké. Rovněž vstupní věž hydroelektrárny o výšce 115 metrů je nevyšší na světě. Takže rozměry odpovídají tomu, co bychom od Číny čekali. Když má voda tak ohromný spád, má také nesmírně vysokou rychlost a je druhá nejrychlejší na světě, takže každý kubík vody, co tudy proteče, vyrobí 6 kWh energie.

Stavba přehrady trvá od října 2014. Řeka Yalong pramení na jižním úpatí hory Bayankala v náhorní plošině Qinghai-Tibet a teče prefekturami Garze a Linghsan a městem Panzhihua v provincii Sichuan. Hlavní řečiště je 1 571 kilometrů dlouhé a celkový spád má 3 830 metrů, takže je třetí mezi 13 řečišti pro plánované hydroelektrárny v celé Číně.

Má mít instalovaný výkon 3 000 MW. Tj. jako 6 bloků odpovídající naší uhelné elektrárně Mělník 3, která má kotel vysoký 150 metrů, tj. jak dvě Petřínské rozhledny na sobě, a která spálí za hodinu deset vagónů uhlí. Donedávna se plánovalo, že se u nás v Počeradech postaví nové elektrárenské bloky s kotli o výšce čtvrt kilometru pracující s nadkritickou párou o teplotě 640 °C, ale na základě tlaku klimatické lobby z toho pak sešlo.

Však také tato právě zprovozněná hydroelektrárna nahradí spotřebu 13,3 milionu tun čistého uhlí ročně, z čehož by se ročně vyprodukovalo 21,3 milionu tun oxidu uhličitého, k čemuž by bylo třeba otevřít čtyři nové uhelné doly, každý s produkcí 4 miliony tun standardního uhlí s popelovinami ročně. Ač asi můžeme čekat, že na Západě se najdou ochránci životního prostředí, kteří tuto elektrárnu odsoudí.

Rozhodně to ale bude značná pomoc vysoce napjaté situaci v čínské energetice, která v této dílně světa pomůže zabránit přílišnému nárůstu cen výroby, což by znamenalo vzestup cen všude i u nás v Evropě. Letošní problémy s energií, které Evropa zažívá, kdy v zimě by se to mohlo ještě vystupňovat, by nám mohly připomenout klíčovou roli energetiky pro rozvinutou společnost a probudit v EU více proaktivní přístup ke skutečně funkčním a efektivním energetickým infrastrukturám tak, jako se to děje v Číně, a v rozvojových zemích, kde Čína v rámci Iniciativy pásu a cesty nové elektrárny buduje.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze