Čínská ekonomika se dále úspěšně prodírá k dlouhodobému růstu

Čínské ekonomice se loni podařilo stát se jedinou významnou světovou ekonomikou, která vykázala růst, a letos v ní probíhalo zotavení po pandemické depresi rekordním tempem, kdy jak v předchozím roce, tak v tomto fungovala jako celosvětová záloha za rozvrácené dodavatelské řetězce. Mohlo by to snad svádět k domněnce, že neměla tolik potíží jako jiné hůře se zotavující ekonomiky. Ale opak je pravdou. Každý problém ve světě měl a dále má zpravidla značný dopad i na Čínu. Její úspěchy byly pořád dost drsným prodíráním se překážkami, kdy chvílemi to vypadalo, že uvázne, ale vždy se tím nějak improvizovaně protloukla. Ty úspěchy byly do značné míry důsledkem nebývalé odolnosti čínské ekonomiky.

A tak tomu je až dosud. Pořád její průmyslovou výrobu dusí např. obrovské ceny komodit na světových trzích i občasné místní propuknutí epidemie v Číně. V důsledku nejistot mezi spotřebiteli spojených s návraty nákazy se tedy zpomalil dosud slibný nárůst spotřebitelské poptávky a problémy s dovozy komodit i různých součástí, jako čipy, i nestíhající energetika zpomalily továrny.

A tak, chce-li se tím Čína prodrat, bude muset zase ukázat odolnost a pružnost při hledání východisek.

V srpnu se po frenetických nákupech z počátku roku Indexy nákupních manažerů (PMI) propadly na 50,1, takže těsně nad hranicí růstu, tj. 50, a v září index 49,6 ukazoval útlum podnikových nákupů.

Vzestup spotřebitelské poptávky, na který Čína spoléhala, že potáhne její růstu, také po obnově výskytu případů COVID-19 a po ohromných povodních v některých částech země ztratil své tempo růstu. V srpnu spotřebitelská poptávka oproti loňskému srpnu narostla o 2,5 procenta, ale v předchozím měsíci byl tento nárůst 6 procent. Obnova trhu se spotřebním zbožím a zejména se službami spotřebitelům tedy neprobíhá tak, jak se doufalo, i s dopady na nárůst zaměstnanosti a s tím spojené poptávky.

Ovšem přes tyto potíže jde prý o měsíční fluktuace, které by neměly ohrozit splnění ekonomických a sociálních růstových cílů pro rok 2021, které jsou stanoveny opatrněji než na tom nejoptimističtějším možném scénáři. Obnova spotřebitelské poptávky prý už nabyla hybnosti, kterou jen tak něco nezabrzdí.

Čeká se tedy, že maloobchodní prodeje spotřebitelského zboží letos dosáhnout 44 bilionů yuanů (asi 6,8 bilionu US dolarů), tj. o 12,5 procenta více než loni a je to i o 8 procent více než v roce prosperity 2019.

Ač v září došlo k určitému útlumu tovární výroby, což možná naznačuje už určité nasycení zotavujícího se trhu i problémy se surovinami, tak ten útlum je věcí takového toho obyčejnějšího zboží, kdy v sektoru špičkové techniky – high-tech – je PMI rostoucí a dosáhlo indexu 54, tj. výrazný růst.

V srpnu po záplavách a nějakých těch ohniscích epidemie se v Číně propadl PMI ve službách do útlumu na 47,5, ale vypadá to, že šlo jen o situací způsobenou fluktuaci, když v září už byl zase v růstu s PMI na 53,2.

Tím, na co se Čína ve svém zotavení a následném růstu posledních dvou let mohla spolehnout nejvíce a fungovalo to jako opora její odolnosti, byla zahraniční poptávka. Tu v současnosti brzdí jak návraty pandemie do různých částí světa, tak ohromně vyrostlé ceny přetížené mezinárodní dopravy, ale i tak neustále trvá nárůst importů i exportů už 15 měsíců v řadě.

V srpnu se Čína potýkala s různými vnitřními potížemi a situace na světových trzích byla vypjatá, stejně její meziroční nárůst exportu vyskočil na 15,7 procenta, tj. skoro dvojnásobek vzestupu v přechozím růstovém měsíci červenci s 8,1 procentním vzestupem, neboť globální poptávka byla ohromná.

Největší podíl na obchodu s Čínou mají blízké asijské země dost postižené další vlnou epidemie, a tam se teď nečeká, závratně rychlé tempo růstu, a tak ač má čínský zahraniční obchod dále růst, stejně se má tempo růstu zpomalit.

Pomluvy Číny, že její růst bude vbrzku vykolejen a snahy takových jako Soros, který se jej snaží vykolejit i aktivně, na světový business očekávající od Číny dobrou perspektivu růstu moc nezabírají. Přímé zahraniční investice za prvních osm letošních měsíců narostly o 22,3 procent.

Pracovní trh se moc nezměnil, když městská nezaměstnanost způsobená hlavně pomalu se zotavujícím maloobchodem a spotřebitelskými službami se v srpnu držela na 5,1 procentech jako v červenci.

Co narostlo ohromně, byly zisky hlavních průmyslových firem, kdy od ledna do srpna oproti předchozímu roku narostly o 43,5 procenta.

Také výhledy mezinárodních organizací předpovídají Číně letos pokračující růst. Světová banka vidí její růst pro celý rok 2021 na 8,5 procentech, tj. o 0,4 procenta výše než v dubnové projekci. Moc se neliší ani Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, kdy i ta pro rok 2021 čeká 8,5 procentní čínský růst, tj. stejný, jaký předpovídala už v květnu.

Také aktuální zpráva Asijského rozvojového výhledu 2021 zachovala svoji projekci čínského ekonomického růstu, v jejím případě na 8,1 procentech. Tato zpráva čeká nejen silný růst jako takový, ale i zotavení spotřeby, důvěry spotřebitelů a pracovního trhu.

Podle šéf-ekonoma Světové banky pro Východní Asii a Pacifickou oblast Aaditya Matooho je zárukou čínského zotavení nejen účinnost při omezování epidemie a celosvětovým zotavením tažený čínský export, ale i schopnost vlády pomoci tam, kde je to právě potřeba.

Přitom čínská pomoc ekonomice se dost liší od počínání USA a EU. V těchto ekonomikách se vytiskly ohromné hromady nových peněz, což s sebou přinese inflaci, a ty se nalévají do stimulačních balíčků pro ekonomiku a do různých těch Zelených údělů.

Čína se ale od počátku epidemie zdržuje jakýchkoliv stimulačních opatření. Pečlivě dbá na pokračování svých dlouhodobých stabilizujících makroekonomických politik a upravuje je podle aktuální situace.

Vytipovala si slabé články své ekonomiky jako venkovskou ekonomiku a maličké firmičky a směrovala k nim fiskální a monetární podporu v těžkých časech, aby se nehroutily. Teď spustila celkovou tržní reformu ve stylu ordoliberalismu, aby vybudovala přímo učebnicový svobodný trh s férovou hospodářskou soutěží, od čehož čeká, že to přinese hospodářské oživení.

Guvernér čínské centrální banky, tj. Lidové banky Číny, Yi Gang v nedávném článku odhadoval tempo čínského potenciálního ekonomického růstu dále v rozsahu 5 až 6 procent. Čína nemusí moc sahat k inflační politice, protože má naspořené značné finanční rezervy a i vklady v čínských bankách jsou ohromné. To by jí mělo pomoci zvládnout i takové potíže jako platební neschopnost největšího stavitele bytů v zemi, od čehož si někteří na Západě, jako Soros, slibovali, že to položí čínskou ekonomiku, jako podobná situace v USA položila roku 2008 ekonomiku americkou s vyvoláním celosvětové krize.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze