Jaký je poslední vývoj ve zmatečném přístupu Ameriky k Číně

V 21. století mají vztahy mezi USA a Čínou dost zmatečnou dynamiku. Nedávno o tom vyšla i studie „Revize přístupu: Dosažený pokrok a poučení ze strategického a ekonomického dialogu USA-Čína“ od předního amerického think-tanku Národní komise o americké zahraniční politice (NCAFP). Ta sleduje Strategický ekonomický dialog mezi oběma zeměmi, který začal roku 2006 za prezidentů Hu Jintao a George W. Bushe a za prezidenta Obamy byl roku 2009 ještě rozšířen, za prezidenta Xi Jinpinga pokračoval, až to vše smetl ze stolu nástup prezidenta Trumpa.

Zpočátku musely obě strany překonávat chápání kulturních rozdílů a odlišností, jak vůbec u protistrany funguje veřejná správa.

Čínu se ale podařilo např. přesvědčit, aby v době globální finanční krize rozhýbala svůj spotřebitelský trh zahraničními dovozy, čímž svět a zejména USA pomohla vytáhnout z krize, kdy spotřeba jejích domácností vzrostla z 49 procent HDP na 55 procent, Amerika si tím polepšila obchodní bilanci a v Číně vznikl úřad, který tam dosud pečlivě kultivuje domácí svobodný trh, čímž pomáhá ekonomickému růstu země.

Sladily se politiky přístupu k ochraně intelektuálního vlastnictví a spustily se programy spolupráce na výzkumných projektech. Dohodly se metody celních procedur a mnoho dalšího. Společně se postupovalo při zvládnutí Eboly v Africe. Začalo se spolupracovat v ochraně životního prostředí aj. Obě strany si moc pomohly a trh mezi nimi začal fungovat velice hladce.

Šesté kolo Strategického a ekonomického dialogu Čína-USA (S&ED) (Photo/U.S. State Department)

V roce 2017 za prezidenta Trumpa byl však tento proces Strategického ekonomického dialogu (S&ED) zrušen. Donald Trump asi podlehl iluzi, že čínský rozvoj podvrací rozvoj Ameriky, „krade“ jejímu průmyslu postavení na světovém trhu a pracovní místa se stěhují z Ameriky do Číny. Místo aby přistoupil ke zlepšení podmínek na vlastním trhu, které rozvoj průmyslu v USA brzdí a způsobují de-industrializaci země, spustil procesy občas označované jako obchodní válka, které poškodily nejen čínskou ekonomiku, ale i světovou a ještě více než čínskou ekonomiku poškodily vlastní ekonomiku americkou.

Kontejnerová loď čínské COSCO v kontejnerovém terminálu přístavu Long Beach v Kalifornii v spojených státech 20. srpna 2021. (Photo/Xinhua)

Odhaduje se, že současná celosvětová krize nedostatku čipů a základových desek pro elektroniku automobilů je přinejmenším do značné míry spojena s touto obchodní válkou. A co se týče záměrů Trumpa vrátit průmysl, kapitál a pracovní místa zpět do USA, tak v Americe naopak díky tomu došlo ke ztrátě 245 000 pracovních míst. Podle nedávné studie Americko-čínské obchodní rady tím prudce poklesl růstový potenciál americké ekonomiky a jednostranné pokusy o odpoutávání se od Číny mají v následujících pěti letech snížit HDP Spojených států o 1,6 bilionu dolarů.

Proto také většina světa včetně značné části amerických business kruhů spojovala s nástupem Joe Bidena naděje na odstranění těchto ničemu neprospívajících, všechny poškozujících opatření, která brzdí více rozvoj samotné Ameriky než Číny. A nejlépe, kdyby se opět obnovil strategický dialog. Zvláště když Joe Biden byl během své předvolební kampaně hlasitým kritikem Trumpových opatření jakožto poškozujících americký business.

Jakmile ale zasedl do Bílého domu, byl jako vyměněný a jeho politika hladce navázala na Trumpův kurz a v ničem se od něj neodchylovala. Až se vkrádala otázka, kdo tuto politiku vlastně určuje, a jestli vůbec závisí na názorech prezidenta?

Nicméně bylo to velice zvláštní z řady hledisek. Biden sice zachoval Trumpovy tarify stovek miliard na čínské dovozy, ale zůstával naprosto ticho ohledně dlouhodobých výhledů a dlouhodobých záměrů své politiky. Nikdo tedy neví, co se od něj dá čekat. Jakési předběžně obnovené rozhovory obou stran jako dialog v Anchorage se nevyvinuly moc optimisticky. Ale vzniklá situace, kdy se řešilo jen málo věcí, neznamenala pro nikoho přínos, jen všechny poškodila. Od Ameriky se začali odpoutávat i její někdejší spojenci, jako Evropská unie, která víceméně přijala vlastní politiku k Číně a odmítá se zapojit do jejího ohrazování, i když se uvnitř ní se aktivují jestřábi, kteří by tuto převažující evropskou politiku rádi vykolejili.

Ale je vidět, že i v samotné Americe vliv jestřábů možná slábne a kurz k Číně se alespoň částečně obrací a USA svůj kurz alespoň v business oblasti částečně korigují, ač ve vojenské oblasti, jak vidíme na dohodě o jaderných ponorkách s Austrálií, by mohly dokonce přitvrzovat. Poslední telefonát Bidena s jeho čínským protějškem prezidentem Xim se nesl v daleko smířlivějším a kooperativnějším duchu. A navíc teď přišel příslibu, že dosavadní kurz se bude revidovat a korigovat, v proslovu americké obchodní reprezentantky Katherine Tai z 27. září, v němž odhalila, jak chtějí vyřešit ten mrtvý bod, na kterém obchodní vztahy mezi USA a Čínou uvázly.

Americká obchodní reprezentantka Katherine Tai

Tai kromě svého proslovu též slíbila, že bude prezentovat strategii washingtonského think-tanku Centrum pro strategická studia s následujícím sezením otázek a odpovědí. Kdy tato studie má být výsledek už předtím ohlášené „revize americké obchodní politiky k Číně odshora až dolů“.

Nicméně se spolu s tím v poslední době tvářila dost přísně. Od Kongresu např. žádala autorizaci pro nové obchodní zákonné předpisy, které by USA pomohly zkoumat čínské státní dotace do sektorů špičkových technologií a bránit se jim. To je trochu zvláštní v době, kdy USA slibují ohromné fondy na podporu vývojových projektů špičkových technologií.

Také 30. září v interview pro Politico slibovala, že Biden má v úmyslu při „konfrontaci“ s Pekingem stavět svou politiku na už zavedených tarifech.

Dá se tedy čekat, ty korekce zatím moc radikální nebudou, ale naznačují, že se věci pomalu ale přeci dávají do pohybu. Ač nic nebylo oficiálně ještě vyřčeno, americký business tisk je už plný fám, že bude zrušena jedna třetina amerických tarifů na čínské zboží.

Zřejmě to zlevní část zboží prodávaného v Americe a je to dobrý příslib pro budoucí vývoj. Hezké by bylo, kdyby to mohlo významně zvýšit prodeje na americkém trhu, ale bohužel k tomu dochází v době, kdy cenovou i fyzickou dostupnost zboží více než obchodní tarify zhoršují jiné faktory, jako jsou ohromné vzestupy cen energií a lodní dopravy s obrovskými zácpami lodí v přístavech s nedostatkem logistických kapacit včetně chybějících řidičů náklaďáků, kteří momentálně nechybí jen v Británii, ale ani USA na tom nejsou o moc lépe, takže v USA dostupnost zboží a jeho ceny teď více než tarify ohrožuje nezvládání vlastní logistiky.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze