Budoucnost Turecka přijíždí po kolejích

Turecko, jako ostatně i Západní Asie celá, projevuje v posledních letech snahy propojovat se se Střední a Východní Asií a stát se jakýmsi předělem mezi touto oblastí a Evropou i Afrikou a spíše s vyváženými vztahy se všemi stranami, než aby se jednostranně přiklánělo jen k Západu, což se projevilo i v ukončení žádosti o členství v EU a v zapojení do projektu Nové Hedvábné stezky (BRI) stejně, jako bývalo zapojeno do té původní Hedvábné stezky.

V listopadu 2019 se přes Turecko rozběhl 7500 km dlouhý Trans-kaspický střední koridor Východ-Západ propojující paralelně s Eurasijským pevninským mostem na severu Čínu s Evropou.

Koridor jižní části Evropy spojuje s Čínou trasou o 2000 km kratší než severní trasa. Táhne se od přístavu Lianyungang v severovýchodní Číně přes Xinjiang, Kzachstán, Kaspické moře, Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko až do Evropy jak mořskými, tak pozemními trasami, a podle tureckého prezidenta Erdogana leží tento Střední koridor v srdci BRI. Turecko by v návaznosti chtělo vybudovat další infrastruktury jako 45km Istanbulský kanál propojující Černé a Marmarské moře, aby nebyl Bospor tak přetížený dopravou, Marmarskou podmořskou železnici, Eurasijský tunel, a třetí Istanbulský most do Evropy.

Čínský obchod s Tureckem vyrostl od roku 2002 do současnosti z 2 miliard $ na 26 miliard $, přes 1000 čínských společností vede v zemi investiční projekty a mají 65procentní podíl v třetím největším tureckém přístavu. Ale mají-li se uvedené ambiciózní projekty uskutečnit, bude třeba čínské zapojení více rozšiřovat.

Ekonomicky na to Turecko samo nemá, zvláště když odpůrci integrace jak na Západě, tak jejich domácí spojenci, se snaží větší sbližování s Čínou sabotovat a zemi ekonomicky izolovat. Západní investoři se zbavili skoro všech tureckých vládních dluhopisů, takže to teď nemá z čeho investovat do infrastruktur, a přímé zahraniční investice Západu sem spadly z 12,18 miliardy $ roku 2009 na 6,67 miliardy $ letos.

Účinek to má však dost podobný jako jinde, Turecko hledá možnosti většího ekonomického provázání s Čínou a Ruskem, což se např. ukazuje, na změnách jeho přístupu k zahraničním organizacím proti-čínských ujgurských islamistů.

Turecko je také součástí projektu Mezinárodního dopravního koridoru Sever Jih (INSTC). Ten byl dohodnut mezi Ruskem, Indií a Íránem už roku 2002 a má se táhnout i Ázerbájdžánem, Arménií, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem, Tureckem, Ukrajinou, Sýrií, Běloruskem, Ománem a Bulharskem. Moc se ale nehýbal, dokud ho neoživilo natažení čínské trasy BRI, čímž má naději stát se její navazující větví.

Mezinárodní dopravní koridor Sever Jih [image: Wikicommons]

Ten měl hrát důležitou roli i v dopravním propojení Asie, Afriky a Evropy, nicméně geopolitická situace v oblasti se mění a Čína uvažuje i o jiných cestách, jak to realizovat zvláště, když se teď do projektu v rámci v březnu podepsaného strategického partnerství s Čínou přidal Írán a stává se od září i členem Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO).

Potenciální železniční trasy Číny do Íránu, Iráku a Sýrie

Takže by Čínu s Evropou Nová Hedvábná stezka propojila přes Írán, Irák a Sýrii a přes její středomořský přístav Latakia a celou oblast by po desetiletích rozvratných zahraničních manipulací mohla obrodit a stabilizovat. Následně se čeká, že se napojí Jordánsko, Egypt, Libanon a s Čínou je na BRI dohodnutých už 40 zemí Subsaharské Afriky.

První malý kousíček této vysněné trati vlastně už vznikl v podobě 30 km železnice z íránského pohraničního Shalamcheh do irácké Basry a íránský velvyslanec v Iráku slibuje: „Irák lze s Čínou propojit íránskými železnicemi a zvednout tak jeho strategickou důležitost v oblasti. To bude ohromná změna a íránské železnice propojí Irák a Sýrii i Středomoří.“ Zmiňoval i smlouvu, podle níž se postaví 1570 km železnice a dálnice z Perského zálivu přes Írán, Irák a Sýrii do přístavu Latakia, kterou tyto země podepsaly už v listopadu 2018. Írán už ohromně investuje do rekonstrukce válkou rozervané Sýrie a během příštích 12 měsíců sem má nasypat ještě 1 miliardu $ investic.

Podle prohlášení iráckého premiéra z letošního května bylo už podepsáno dalších 15 smluv a memorand o porozumění s Jordánskem a Egyptem o dopravních infrastrukturách a energetice. Nová Hedvábná stezka (BRI) perfektně navazuje na infrastrukturní dohodu Egypta, Jordánska a Iráku o vzájemném propojení elektrických a sítí potrubí z Basry do Aqaby v Jordánsku s dalším prodloužením do Egypta.

Pokud se nepodaří triádu Irák-Sýrie-Írán rozvrátit, má vzniknout široká síť dopravních a rozvojových koridorů. [Schiller Institute]

V prosinci 2020 dohodl Irák s Egyptem úmluvu o ropě na rekonstrukci v návaznosti na domluvy s Čínou, ale politické zmatky z poslední doby tyto snahy poněkud brzdí. Ovšem Čína je zatím jedinou významnou mocností, která projevuje zájem o rekonstrukci Iráku. USA sice utratily neskutečné sumy na Iráckou válku a okupaci, ale nepomohly s žádným energetickým projektem, ač ty jsou zoufale potřebné. Od roku 2003 se v Iráku postavila jediná tepelná elektrárna Wassit o 2450 MW, co zemi zásobuje 20 procenty energie, a postavila ji Čína. Irák by ale po devastacích infrastruktur USA spuštěnými válkami potřeboval alespoň 19 GW elektřiny. Irák má naprosto zničený průmysl, může vyvážet jen ropu a zoufale potřebuje plán o ropě na rekonstrukci spolu s Čínou uskutečnit.

Jakmile složí Irák z prodejů své ropy do Číny zálohu 1,5 miliardy $, přidají k tomu čínské banky dalších 8,5 miliardy $ úvěru a rekonstrukční program silnic, železnic, vodáren a energetiky se rozběhne, kdy se má pomoci i se školami a zdravotní péčí.

Čínský model mezinárodní spolupráce se zakládá na pomoci partnerům v růstu a rozvoji, aby se na spolupráci s rostoucími a prosperujícími partnery o to více vydělávalo, a tak se Čína snaží zdejší země postavit na nohy a rozhýbat v nich průmysl, aby nebyly závislé jen na ropě, nýbrž aby byly schopny produkovat i jiné zboží a získala tam prosperující partnery ke spolupráci.

Turecko má tedy šanci se do těchto aktivit také zapojit a najít si tak propojováním Střední Asie se Západem a dalšími regiony cestu k prosperitě daleko spolehlivěji, než když bude hrát roli v cizích imperiálních geopolitických hrách typu – rozděl a panuj. Ten další koridor Hedvábné stezky přes Írán-Irák-Sýrii či další prodloužení do Afriky přitom nejsou žádným konkurentem tras přes Turecko, naopak jde o jejich doplněk, který přinese zvýšení užitku z obojího. A zatím nikdo nepřišel s jinou alternativou, jak by se místní země mohly vymanit ze stagnace a nedostatku rozvojových příležitostí.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze