Monetární politika Číny zůstane prorůstová, ale neinflační

Bankovní personál počítá bankovky čínské měny Renminby (yuanů) v bance v kraji Tancheng ve městě Linyi ve východočínské provincii Shandong. [Photo/Xinhua]

Současná světová ekonomická krize spojená s pandemií hrozí, že jako za podobných situací v minulosti jako energetická krize v 70. letech, asijská finanční krize v 90. letech a světová finanční krize roku 2008, vyvolá ve většině světa značnou inflaci se všemi výraznými dopady, jaké to přináší. Zvláště když v řadě zemí místní elity považují tisk nových peněz, nazývaný eufemicky kvantitativní uvolňování, za jeden z hlavních nástrojů boje s krizí.

Vypadá to však, že např. na rozdíl od USA, Čína moc velkou inflaci nechce připustit, a nemá zapotřebí ji se všemi vedlejšími účinky, jaké s sebou nese, moc ve své krizové monetární politice používat, a tak je její inflace obecně „mírná“ a snaží se o prozíravou a pružnou monetární politiku bez nadbytečné inflace, jak to sliboval i guvernér Lidové banky Číny, tj. centrální banky této země, Yi Gang na právě proběhlé čtvrté poradě ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 pod předsednictvím Itálie.

Čína pro čtvrtý kvartál slibuje především podporu reálné ekonomice, čehož chce dosahovat vydáváním vládních dluhopisů, aby bylo na veřejné projekty objednané od podniků, a vydáváním bankovních půjček podnikům, ač poslední finanční data jsou slabší, než se čekalo.

Tempo růstu celkového sociálního financování měřené všemi penězi proudícími do reálné ekonomiky a uvolňované centrální bankou se v září zmírnilo na meziroční nárůst 10%, což je pokles oproti 10,3% v srpnu. Přičemž trhy čekaly, že toho bude více. Nicméně situace na trzích je nejistá, občas se někde objeví případy COVID-19, momentálně ještě nebyl zcela zvládnut nedostatek energie a ohromné záplavy v rozsáhlých oblastech Číny přináší rizika snižující ochotu bank půjčovat a zvyšují tedy úroky. To však zpomaluje růst reálné ekonomiky i růst spotřebitelské poptávky, která následně také rozhýbává ekonomiku.

Statistiky centrální banky ukazují, že v září se zpomalil růst střednědobých i dlouhodobých půjček korporací i domácností, což má nejspíš v nemalé míře souvislost s oslabením investic během růstu cen energií a surovin, k čemuž se přidávají i rizika na trhu nemovitost, když se teď řeší platební neschopnost největšího hráče na tomto trhu, přičemž podobný případ na trhu amerických nemovitostí roku 2008 uvrhl svět do globální finanční krize. Rizika tu tedy jsou, ale zpomalení růstu je též nemalým rizikem, které by čínská centrální banka chtěla řešit.

Lidová banka Číny už zveřejnila měnový agregát peněžní zásoby M2 a všechny její údaje ukazují, že došlo k mírnému zrychlení tempa růstu na 8,3% meziročně ze srpnového tempa růstu 8,2%. Půjčky denominované v RMB – renminbi (yuanech) narostly na 1,66 bilionu yuanů (258,3 miliardy $) v porovnání s 1,22 biliony yuanů v srpnu. Ale oproti minulosti je to vlastně pokles, neboť je to meziročně pokles o 232,7 miliardy yuanů.

Čínská centrální banka tedy chce, jako v podobné situaci všechny centrální banky, které chtějí ekonomické oživení a růst, zvýšit dostupnost peněz pro investory a spotřebitele. V červenci tedy použila jeden z nejsilnějších nástrojů, které centrální banky mají, snížila míru povinných rezerv uložených u ní komerčními bankami. Což znamená, že několikanásobně více peněz se pak dostane do úvěrů. Také v září zvýšila kvótu na refinancování úvěrů na 300 miliard yuanů, aby banky více půjčovaly, a ekonomika se zrychlila.

Centrální banka, která by ráda nepřipustila zpomalení tempa růstu ve čtvrtém čtvrtletí, nejspíš využije řadu nástrojů, které má, využitím svých produktů pro komerční banky ke střednědobému financování a pro dohody o reverzním odkupu dluhů. Také se v posledním kvartálu čekají vyšší výdaje veřejné správy, neboť místní správní orgány začínají hojně vydávat své dluhopisy a jejich výdaje budou mít dopady na růst ekonomiky i s určitou finanční pákou, takže celkový růst bude násobně větší než samotné veřejné výdaje.

Aby se zlepšila prostřednictvím úvěrů dostupnost peněz a zrychlila tak ekonomika, chtějí centrální bankéři snížit náklady úvěrů a chtějí dosáhnout snížení poměru rizika k výnosu (RRR indikátor). Čínská centrální banka k tomu má řadu možností, aniž by musela rozbíhat zběsilý tisk peněz s mohutnou inflací se všemi jejími důsledky. Jenže překážkou pro to by se mohla stát situace v USA, které na tisku nových peněz čili na kvantitativním uvolňování, zatím stavěly zotavení z ekonomické deprese a stejně tak řešení krize veřejných financí. Nyní ale guvernéři americké centrální banky čili Federálních rezerv usoudili, že zvyšování peněžní zásoby přehnali a inflace je větší hrozbou, neboť investoři ztrácí důvěru v dolar, a tak se chystají zpřísnit monetární politiku a zvednout úrokové sazby. Jenže když v Americe sazby porostou a v Číně začnou souběžně klesat, může to přinést potíže čínským veřejným financím.

V USA totiž dosud probíhala tzv. monetizace obrovitého státního dluhu, což je eufemismu pro snižování reálné hodnoty státní dluhu inflačním znehodnocováním samotných peněz, ve kterých je dluh denominován. Ale nese to s sebou problémy. V USA dochází k nepříjemnému zvyšování toho, čemu se říká výnosy ze státních dluhopisů. Jde ve skutečnosti o věřiteli požadované výnosy, nikoliv státem vyplácené výnosy. To znamená, že vláda vydá třeba státní dluhopis za tisíc dolarů s výnosem tři procenta každý rok až do roku, kdy musí být vládou ten papír sám splacen. Investoři však chtějí ten požadovaný výnos, a tak jsou ochotni vydaný tisícovkový dluhopis, ze kterého budou dostávat řadu let úrok a po těch letech dostanou svoji tisícovku, koupit třeba jen za 900 dolarů. Za kolik to bude, se počítá z oné požadované úrokové míry a z délky splatnosti.

Takže vzhledem k rostoucí nedůvěře investorů v dolar kvůli inflaci, musí teď USA zvyšovat bankovní úrokové sazby a omezovat tisk peněz, jinak budou investoři jejich dluhopisy kupovat jen hluboko pod jejich nominální cenou.

Vzhledem k tomu, že finanční trh je globální, tak budou-li USA zvyšovat úrokové sazby a Čína je bude snižovat, hrozí, že investoři budou chtít větší výnosy z čínských dluhopisů, tedy kupovat je levněji, než je jejich nominální hodnota. Takovéto ohledy nejspíš brali v úvahu i guvernéři naší centrální banky, když odmítli ministryni financí držet nízké úrokové sazby v České republice. Tlak na zvyšování výnosů ze státních dluhopisů přinese asi v blízké době problémy ve veřejných financích mnoha zemí.

Čína, která by mohla snižovat úrokové sazby i bez přehnaného tisku nových peněz, by v důsledku tohoto globálního tlaku, taženého především americkou inflací, tedy mohla mít také méně prostoru pro monetární uvolňování.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze