Čínská raketa s 500tunovým tahem táhne svět ke kosmickým závodům

Photo: screenshot of CCTV news

Když probíhaly kosmické závody, stala se kosmonautika jedním z hlavních tahounů lidstva k technickému pokroku. Teď je to ale spíše dost ospalé odvětví založené na technologiích od našich dědečků, kde není moc konkurence a soutěživosti. Situace se však mění, neboť na kolbiště čím dál soutěživěji vstupuje Čína a probouzí tím i své soky, kdy např. USA chtějí Čínu předběhnout při opětovném návratu člověka na Měsíc svým programem Artemis. A budeme-li mít štěstí, rozpoutají se další kosmické závody a hne se dopředu zpomalující se technický pokrok.

A nebudou-li její rivalové chtít během chvíle zůstat daleko pozadu, budou mít co dohánět. Jen co Čína vyslala taikonauty na svou novou kosmickou stanici, oznámila Akademie aerokosmických technologií pohonů na pevná paliva (AASPT), že vyzkoušeli raketový motor na tuhé palivo s tahem přes 500 tun, tj. nejvyšším na světě.

AASPT, pobočka China Aerospace Science and Technology Corp (CASC), vyzkoušela motor o průměru 3,5 metru se 150 tunami pevného paliva. V kosmických nosičích na tuhá paliva se Čína stala jedničkou už před nějakou dobou, ale ani tento monstrózní tah čínským dobyvatelů kosmu k jejich ambicím nestačí a tvrdí, že na základě tohoto úspěchu se pustí do motoru na pevné palivo s 1 000 tunami tahu.

Photo: screenshot of CCTV news

Rakety na tuhá paliva nejsou regulovatelné, jako ty na paliva kapalná, ale hodí se jako vynašeče s ohromným tahem pro první stupně a jelikož takový motor je více než stroj, jen jakási „bomba s dlouhou explozí“, jsou relativně levné. U nosičů pro lidskou posádku je ale problém stabilita hoření, kterou se nedařilo až do vzniku prvního stupně amerického raketoplánu vyřešit. Stejně, jako lze dobře stabilizovat plamen plynového hořáku, lze dobře stabilizovat motor na kapalná paliva. A stejně jako při hoření pevné uhlí nebo dřevo plápolá, tak „plápolá“ trochu i tuhé palivo rakety, což znamená „drncání“ tahu a není snadné udělat stabilní motor, který posádku „neudrncá“.

Číně se ale roku 2009 podařila raketa na tuhé palivo o průměru 2 metry s tahem 120 tun, v té době nejsilnější, pro nosič Dlouhý pochod-11 způsobilý k vynášení lidské posádky. Od roku 2016 se přidává i jako booster se 120 tunami tahu k nosičům Dlouhý pochod-6A. Od roku 2019 také pro nosiče Chytrý drak (Smart Dragon-3) k vynášení komerčních družic, k čemuž udělali motor o průměru 2,6 metrů s 200 tunami tahu. Teď běží vývoj dalšího člena rodiny Chytrého draka CALT Smart Dragon SD-3 k vynášení komerčních družic, co má příští rok odstartovat z námořního kosmodromu. Má na jeden let vynášet až 20 satelitů, a to tak levně, že vynesení kilogramu má být jen za čínsky přívětivou cenu 10 000 $.

Pro ten motor s 500tunovým tahem, ale zřejmě vyvinou další stupně a celý komplex k vynášení obrovských nákladů a k cestám k Měsíci a do hlubokého kosmu. Vzhledem k láci motorů na pevná paliva přitom vše bude dost levné a navíc v tom budou úspory z rozsahu, takže Číně půjde při vynášení objektů do vesmíru v rentabilitě dost těžko na kosmickém trhu konkurovat, pokud se do vývoje nových nosičů nepustí i další kosmické mocnosti. Kosmické závody s jejich technickými přínosy jsou tedy už asi nevyhnutelné.

Na základě této rakety s jedním motorem o tahu 500 tun se teď chystají na motor o 3,5 metrech průměru s pěti stupni s tahem přes 1 000 tun, který bude vynášet další stupně s ohromným výkonem. Satelity na orbitu tedy teď budou moci vozit doslova „po fůrách“ a „za babku“. Ovšem nejen to, programy hlubokého kosmu, jako třeba dobývání Měsíce nebo při vedení letů na Mars a do hlubin Sluneční soustavy se budou moci dostat na úplně novou úroveň. A kdo nebude mít nosiče se stejným tahem, nebude jim moci účinně konkurovat.

Levné rakety s takovýmto tahem budou potřebné např. pro chystané základny na orbitě kolem Měsíce k provádění výsadků na jeho povrch a později k základnám na lunárním povrchu. I cesty k Marsu, kde má teď Čína sondu na orbitě a průzkumné vozítko s létajícím dronem na jeho povrchu, budou moci být s daleko větším nákladem a s o třídu vyššími možnostmi.

Nicméně na úplně jinou úroveň se budou moci dostat i další věci. Třeba stálé kosmické stanice nebo observatoře obdobné Hubblovu kosmickému teleskopu. Momentálně Mezinárodní kosmická stanice ISS už dosluhuje, ruská stálá kosmická stanice se teprve chystá, ale čínská stálá kosmická stanice už zahájila provoz, teď jsou na ní dva taikonauti a jedna taikonautka a postupně se bude ještě rozšiřovat.

V blízké době má na oběžné dráze Země spočinout čínský kosmický teleskop Xuntian o rozměrech Hubblova kosmického teleskopu, ale s 300 krát větším zorným polem. Že by se tím kosmický výzkum mohl nesmírně posunout nelze pochybovat, a kdo bude chtít Číně konkurovat, bude se muset hodně snažit.

To vše však má být jen takový nesmělý začátek, protože už od dávnověku platí, že když se do něčeho Čína naplno pustí, je z toho Velká čínská zeď. A když se pouští do kosmu, má určitě chuť něco srovnatelně monumentálního tam postavit a nespokojit se jen s kosmickou stancí srovnatelnou s těmi, které tu už byly. Takže probíhají studie stálé kosmické stanice, která bude víceméně kosmickým městečkem, tj. asi desetkrát větší, než je současná ISS, a dlouhá bude zhruba kilometr. Tím to však nekončí.

Národní nadace Číny pro přírodní vědy podle South China Morning Post už vyzvala vědce, aby se přidali k pětiletému projektu studie mechaniky „ultra-ohromné kosmické lodi o rozměrech několika kilometrů,“ kdy tato kosmická loď bude „hlavním strategickým aerokosmickým zařízením k budoucímu využívání kosmických zdrojů, k výzkumům záhad vesmíru a pro dlouhodobé pobyty.“ Něco skutečně podobného kosmické lodi Enterprise ze Star Treku.

Dosluhující Mezinárodní kosmická stanice (ISS), ze které byla Čína uměle vyloučena, zatím nemá plánovanou náhradu. Rusko od projektu ustupuje a chystá vlastní stanici i spolupráci s Čínou. Vypadá to tedy, že příští mezinárodní kolosální projekt kosmické stanice by mohl být projektem pod čínským vedením a Rusko se svými kosmickými zkušenostmi a technologiemi se k němu nejspíše rádo přidá. I kdyby se nepřidala kosmická agentura EU – ESA – některé evropské země, které už s Čínou na kosmických projektech spolupracují, třeba při výzkumu Marsu, jako Francie a Rakousko, se přidají skoro určitě.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze