Určuje CIA geopolitický kurz USA místo politiků?

2021-10-22 17:52:00
Sdílej:

Ač se USA v poslední době snaží tvářit se, že žádnou zbytečnou konfrontaci nezkouší, že země ASEAN nechtějí přesvědčit k zapojení do ohrazování Číny, že oživování v podstatě válečné koalice proti Číně QUAD, není výlučně proti ní, a ani smlouva AKUS považovaná za obcházení dohody o nešíření jaderných zbraní není vůbec agresivní, tak stejně všechny tyto kroky mají naprosto stejný charakter jako někdejší počínání USA proti Sovětskému svazu za Studené války.

Ale asi chtějí Studenou válku s lidskou tváří, kdy se Bílý dům začne vůči Číně zase chovat gentlemansky, ale reálný kurz s tím nebude mít nic společného. A reálný kurz zřejmě určují jiní než zástupci businessu nebo veřejnosti. Vidět je to názorně např. na kurzu, jaký vede americká Ústřední zpravodajská služba – CIA, která je Čínou vyloženě posedlá, kdy jejím hlavním záměrem je poškozovat čínské zájmy a udržet dominanci USA nad světem.

Přitom sama CIA v poslední době čelí značné krizi. Říká se, že už pár let celosvětově přichází o své informátory a nedaří se jí nové rekrutovat. O tom, co se kde děje, včetně Číny, má čím dál menší přehled. A čím dál více se musí uchylovat ke spolupráci s dost pochybnými sítěmi, např. organizacemi džihádistů, aby ty využívala k pronikání do Číny, Ruska aj.

Čína zkouší svět a USA přesvědčit, že lidstvo by mělo kolektivně partnersky pracovat na své budoucnosti a supervelmoci by budoucnost lidstva měly brát jako jejich společný podnik a nikoliv jejich kolbiště. Amerika ale se, i přes občas smířlivější tón v poslední době, do ničeho takového zapojovat nechce a její ministerstvo zahraničí se ve svém přístupu k Číně od přístupu CIA snad vůbec v ničem neliší a chce, stejně jako se praví v oficiálním prohlášení CIA o její nové, právě ohlášené Čínské misi: „Řešit globální hrozbu představovanou Čínskou lidovou republikou, která pokrývá všechny oblasti mise této agentury,“ s dodatkem, že „budeme nadále posilovat svoji kolektivní práci na uvedené nejzávažnější geopolitické hrozbě, které v 21. století čelíme, tj. čím dál konfliktnější čínské vládě.“

A docela to vypadá, že v reálu se vládní kurz řídí tím, jak to vidí CIA, a ne tím, kdo sedí v Bílém domě. Biden měl ještě během své volební kampaně k Číně velmi přívětivý postoj a ani Trump neměl v podstatě chuť utrácet americké prostředky za nadbytečné konfrontace, nakonec ale oba skončili spíš jako agenti CIA než reprezentanti svých voličů a business sponzorů. A zpravodajská komunita vidí v jakémkoliv čínském počínání snahu o konfrontaci s USA o globální dominanci. Ředitel Národního zpravodajství John Ratcliffe loni v prosinci označil Čínu jako nepřítele USA číslo 1. Psal:

„Peking má v úmyslu dominovat nad USA a nad zbytkem planety ekonomicky, vojensky i technologicky. Mnohé významné čínské veřejné iniciativy a prominentní společnosti vytváří jen kamufláž pro aktivity Komunistické strany Číny.“

Obviňuje tedy Čínu, že se snaží o to, o co usilují USA. Přičemž ještě tvrdí, že americké zpravodajství „zjistilo“, že:

„Čína také krade citlivé americké obranné technologie, aby pomohla agresivnímu plánu prezidenta Xi Jinpinga učinit z Číny vojensky nejsilnější velmoc. Americké zpravodajství dokládá, že Čína dokonce prováděla pokusy na lidech s členy Lidové osvobozenecké armády v naději, že u vojáků vyvine biologicky zvýšené schopnosti. Peking nemá při prosazování moci žádné etické meze.“

A „zná“ i historickou povinnost současné Ameriky, kdy tvrdí:

„Tato generace bude posuzována podle své reakce na čínskou snahu přetvořit svět k obrazu svému a nahradit Ameriku jako dominantní supervelmoc. Ty zpravodajské poznatky jsou jasné. A naše reakce musí být také takové.“

„Zpravodajské poznatky“ jsou tu něco jako vůle boží, o níž se nepochybuje, a musí se prosadit jako svatý cíl podle zásady „účel světí prostředky“. A takový je zřejmě katechismus hlubokého státu, vojenskoprůmyslového komplexu a zahraniční politiky. A je to pro ně „příliš důležitá věc, aby se do toho pletl demokratický proces“ nebo svobodný trh.

Všechny ty současné hry jako propuštění finanční ředitelky a dědičky výrazného podílu v čínském technickém gigantovi Huawei či usmiřující rozhovory mezi zástupci prezidentů obou zemí Jake Sullivanem a Yang Jiechi ve Švýcarsku po telefonním hovoru v příjemném tónu mezi oběma prezidenty, nejsou nejspíš ničím jiným než zastírací hrou a škraboškou lidské tváře na predátorské strategii, když těsně poté přišla CIA se svou výše zmiňovanou Čínskou misí stojící na doktríně citovaného Johna Ratcliffa.

Je tu podobnost s někdejší studenou válkou a dokonce zdůvodnění jsou velice podobná, jako že jde o soupeření svobodné společnosti s despocií atp. Ale Rusko zůstává také jejich soupeřem, když se jim nechce podrobit a vede si jako suverénní mocnost, i když jeho politický a hospodářský systém v podstatě zapadá do toho, co je v západních zemích. A Čína, ač jsou v ní určité odlišnosti, má třeba svobodný trh, kam hojně přesidluje kapitál z USA, protože tu nachází tržní svobodu a slučitelnou kulturu. Na druhou stranu třeba Saúdská Arábie, absolutistická feudální monarchie s hlubokým opovržením k lidským právům i různým hodnotám, které jsou západním zemím i východoasijským společné, je pro USA spojenec, takže ta rivalita nebude tak moc spočívat v ideologii nebo v politickém či hodnotovém systému.

Jde o to, že USA se snaží být hegemonem světa, a země, které se chovají suverénně, rychle se rozvíjejí, stávají se vyhledávanými partnery pro obchod a spolupráci, a kolem nichž se vytváří sítě kooperativních partnerských vztahů, vnímají USA jako narušitele svého hegemonického pořádku, svého práva určovat všem, jak moc se mohou rozvíjet, s kým mohou či nemohou spolupracovat, a jak mají cokoliv a kohokoliv hodnotit. Tahle mentalita pána světa bude pokračovat, dokud bude v USA mít převahu imperiální hluboký stát nad demokratickým procesem i svobodným trhem, takže nelze čekat, že by jakékoliv kooperativně se tvářící jednání ke komukoliv, kdo je příliš úspěšný a nezávislý, mohlo mít jinou povahu než chystání si nové pozice pro další útok.

A „oprávněných důvodů“ pro útok v kterémkoliv okamžiku mají pořád dost. Sullivan při posledním jednání s Yangem zase vytahoval ty otřelé otázky jako lidská práva, Xinjiang, Hongkong, Jihočínské moře a Taiwan.

A o nějaké formy konfrontace a boje o vliv se USA budou snažit především v zemích, kde roste spolupráce s Čínou a které mají pro Čínu narůstající význam, třeba spřátelené země v sousedství Číny jako ASEAN, země v oblasti Pásu a cesty (BRI), zvláště ty, které historicky spadaly do sfér amerického vlivu, k nimž jistě patří i s Čínou se sbližující země EU.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze