Záchrana světového trhu s čipy se nekoná, Washington ji zakázal

Photo: IC

Globální ekonomika se momentálně nachází v jedné z nejobtížnějších situací moderní historie, která je přinejmenším srovnatelná s energetickou krizí a návaznou stagflací 70. let nebo s globální finanční krizí vypuknuvší roku 2008. Tato krize má řadu složek, ale mezi všemi těmi rozpady logistických řetězců, energetickými krizemi a nedostatky všemožných komodit zaujímá jako brzda světového zotavení jedno z nejprominentnějších míst nedostatek polovodičových čipů. Jde o problém, který postihuje všechny bez ohledu na jejich pozice v geopolitickém mocenském zápase a na jehož řešení by na druhou stranu zrovna tak všichni vydělali.

Není tedy divu, že business v USA hledá cesty jak to řešit a partnery se kterými to řešit jde, při čem americký business se zpravidla nikdy neostýchal spolupracovat s čínským businessem, což se mu velice vyplácelo. Proto se i teď objevily zprávy, že Intel Corp našel cestu, jak urychlit zotavení světového trhu čipů, kvůli jehož propadu nesmírně trpí i americká ekonomika, což by šlo ve spolupráci s čínskými podniky. Člověk by si mohl myslet, že všichni rozumně smýšlející by nad takovou možností, jak společnými silami vyřešit svůj oboustranný problém i problém celého lidstva, měli jásat. Jenže myšlení geopolitických jestřábů je poněkud jiné, a tak to prý Bidenova administrativa zakázala.

Americká ekonomika, která má jedny z největších problémů s vlastním zotavením, tím bude velice trpět, ale kdyby si Amerika a svět měla tímto způsobem pomoci, tak by se projektu musela zúčastnit Čína. Ale podle názoru jestřábů: ‚Ať lidstvo včetně nás v USA radši zůstane v bídě, jen když si tím nepomůže i Čína.‘

Intel, který by rád světovou krizi vyřešil, nemá momentálně potřebné výrobní kapacity a vybudovat je tak rychle, jak by svět potřeboval, nemůže. Jenže potřebná výrobní kapacita na výrobu křemíkových substrátových disků, jakou by Intel potřeboval, je k dispozici v čínském městě Chengdu v jihozápadní čínské provincii Sichuan. Dohoda mezi americkými a čínskými businessmany, že ve společném úsilí zachrání své země i zbytek světa před čipovou bídou tedy už byla prý na dosah, ale zasáhl Washington, píše s odkazem na anonymní zdroje hlavní světová tisková agentura Bloomberg. Že prý z „bezpečnostních důvodů“. Američané tedy podle Boomberg mají zapomenout, že by se nedostatek čipů na jejich i světovém trhu mohl v dohledné době vyřešit.

Je to taková strategie typu: „Ať mi pochcípají králíci, jen když sousedovi chcípne koza.“ No a naděje na rychlé vyřešení čipové krize a promptní zotavení světové ekonomiky pochopitelně uhyne pro nás všechny na celém světě. Nejspíš to zpomalí i vývoj lidstva v oboru pokročilé průmyslové výroby. Vyznavači spikleneckých teorií o neo-malthusiánském spiknutí proti průmyslové revoluci budou jásat, že mají pro svoji konspiraci další doklady, a všichni na Západě, kdo podněcují nedůvěru v systém, dostanou novou vodu na svůj mlýn. Jistě budou mezi americkými občany padat i otázky, kdo je pro bezpečnost USA větší hrozbou, Čína nebo Washington?

Intel prý Bloombergu řekl, že „polovodiče jsou kriticky důležité jak pro inovace, tak i pro samotný běh ekonomiky.“ Lze se tedy domnívat, že zase ve stylu jestřábího myšlení posledních let chtějí američtí geopolitičtí stratégové přidusit rozvoj čínského polovodičového průmyslu. Čína, která si vytkla jako svůj hlavní záměr tzv. „vysoce kvalitní růst“, čili růst založený na zvyšování produktivity především pomocí technologických inovací, samozřejmě rozvoj polovodičového průmyslu doma i ve světě nesmírně potřebuje, když je sama největším trhem pro tyto výrobky.

Americká administrativa za Trumpa náhle začala zkoušet rozvoj těchto průmyslů v Číně brzdit embargy na pokročilé čipy a na dodávky příliš konkurenceschopným společnostem jako Huawei. To se ale ukazuje být jako dvousečná zbraň. Čína řadu čipů, které se ani nepokoušela vyvíjet, protože si je mohla levněji koupit z USA a radši se soustředila na něco, v čem má tržní výhodu, nasadila mohutné kapacity na vývoj věcí, které dosud nevyráběla a USA ji tak samy vylákaly, aby začala prolamovat jejich monopol. Čínské snahy odvrátit své dodavatelské řetězce od amerického polovodičového trhu a vyvíjet technologie, ve kterých se USA držely na špičce, se tím jen urychlí.

Jakákoliv snaha v tomto směru způsobí zpomalení zotavení a rozvoje celé světové ekonomiky včetně té vlastní, kdy Čína se zpravidla z takových problémů zotavuje rychleji než zbytek světa a přichází s vlastními řešeními, takže se asi k zatrpklosti těch, co jí chtějí ublížit, zase zachová jako ten „šikula, kterého když hodíš do vody, vyplave s rybou v zubech.“ A vidí to tak i samotné americké společnosti. Podle nedávného šetření Wall Street Journal se investoři z USA i dalších zemí mezi lety 2017 až 2020 zapojili do 58 dohod o investicích do čínského polovodičového průmyslu, takže došlo k více než zdvojnásobení oproti předchozím čtyřem rokům. Americké společnosti tedy pomáhají čínskému průmyslu čipů, jak jen mohou, a vidí v tom pro sebe jednu z nejlepších příležitostí.

Lidem, kteří chápou, jak funguje trh a technologický rozvoj, je také jasné, že když je čínský trh největším trhem na světě odebírajícím polovodičové produkty a největším mezičlánkem v dodavatelských řetězcích, který stojí mezi americkými čipy a spotřebiteli konečných produktů, do kterých jsou čipy zabudovány, je nesmysl, aby si USA mohly udržet první housle v tomto sektoru svou izolací, od čínského trhu a zbavením se všech příležitostí, které zapojení do něj přináší.

Business, který byl po celou dobu vzestupu Ameriky, její hlavní rozvojovou silou, to ale už v USA zřejmě nevede. Jacísi ideologové, kteří to v USA převzali, teď zemi vedou ke svým cílům, a pokouší se za sebou natáhnout do kurzu k nim i zbytek toho tzv. „svobodného světa“. Ti nejsou schopni se smířit s rozvojem Číny.

Ale na způsobech, jakými se svých cílů pokouší dosáhnout, se ukazuje, že jejich odtrženost od reality může sice zkalit vodu, těžko však přinést něco, co by šlo považovat za jakési vítězství, ať už vítězství nad geopolitickými soky, nebo nad vlastními problémy s váznoucí ekonomikou, dodavatelskými řetězci, epidemií, HDP, inflací aj. Ale americký business, který by si s tím věděl rady, a nezdráhal by se kooperovat s těmi, se kterými to má cenu, do takových věcí, jako je třeba svobodný trh a národní ekonomika, v zemi, která bývala největším rájem businessu na světě, evidentně už nemá co mluvit. A trpí kvůli tomu jejich domácí i celá světová ekonomika.

Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze