Nová Hedvábná stezka povede i přes Kubu

China Cuba File photo

Jedním z míst, kam Čím dál více sílí zaměření Iniciativy pásu a cesty (BRI), čili Nové Hedvábné stezky, je Latinská Amerika. Spolupráce Číny s Latinskou Amerikou se pozvolna už blíží míře, jakou má Čína s Afrikou, kde je Čína hlavním tahounem zdejšího rozvoje a nejdůležitějším ekonomickým partnerem tohoto kontinentu. Spolupráce mezi Čínou a Latinskou Amerikou však zvolna konverguje k podobnému stavu. Na tomto kontinentě, donedávna v hájemství americké Monroovy doktríny, dochází k výrazné emancipaci zdejších zemí a k rozšiřování portfolia jejich zahraničních partnerů.

I Nikaragua – země, která dočasně podlehla americkému tlaku, na chvilku se zkusila zapojovat do imperiálních her USA k ohrazování Číny a do hry s Tchaj-wanskou kartou, pochopila, že si tím více ubližuje, než aby z toho něco získala, a není na té straně, na které je budoucnost, a zase s Čínou obnovila vztahy a dohaduje se na výhodné spolupráci. Navíc jsou zde země přímo vystavené dlouhodobé americké šikaně a pokusům vystrnadit je ze světového společenství, jako Venezuela a zejména Kuba. A současná čínská snaha o větší propojení s Latinskou Amerikou silně na Kubu cílí, kdy pro Kubu je přátelství s Čínou asi největší nadějí na budoucí prosperitu a rozvoj.

Čína s Kubou právě podepsaly plán spolupráce na podporu vybudování Iniciativy pásu a cesty (BRI) na tento ostrov podle čínských návrhů. Věci by se tedy měly dát dost výrazně do pohybu a mělo by to dopomoci i k širší spolupráci jak Číny, tak i Kuby se zbytkem Latinské Ameriky. Ekonomiky obou zemí se velice dobře vzájemně doplňují, což vytváří spoustu ekonomických příležitostí.

Dohoda, kterou podepsal šéf čínské Národní komise pro rozvoj a reformy, tj. vrcholného čínského orgánu ekonomického plánování, a místopředseda kubánské vlády Ricardo Cabrisas, není žádným úvodním dokumentem o navázání spolupráce, nýbrž je vstupem do další fáze, kdy úvodní přípravy už proběhly. Kuba se oficiálně k BRI přidala podpisem memoranda o porozumění roku 2018 a pak se rozběhly práce na přípravu realizace plného zapojení Kuby do Nové Hedvábné stezky. Pandemie a s ní spojený ekonomický rozvrat zřejmě tyto činnosti poněkud protáhly. Nicméně teď už by měly být hotovy všechny přípravné studie, dohodnuty potřebné součinnosti a nově podepsaný dokument by už měl vytyčovat konkrétní projektové činnosti, potřebné zdroje a jasné časové harmonogramy.

Dokument k realizaci BRI, která je v základu infrastrukturním projektem, podrobně stanovuje obsah projektů spolupráce nejen v samotných infrastrukturách, ale i širší spolupráci v technologiích, v kulturním styku, rozvoj školství a turistiky, a z těch záležitostí technického rozvoje se silně zaměřuje na energetiku, komunikace a biotechnologie, kdy právě na to se Kuba chce silně zaměřit. Stanovují se podrobné krátkodobé cíle i výhledy pro delší časová období. Vše má podobu detailních projektových plánů a časových harmonogramů a jsou pro to připraveny zdroje. Obě země prohlašují, že rok 2021 pro ně znamená milník vzájemných ekonomických vztahů.

Vše se má zakládat na principech vzájemné prospěšnosti a rovného přístupu k zemím Latinské Ameriky, které teď dost posilují, jak je vidět i na tom už zmiňovaném obnovení vztahů s Nikaraguou. Čína je pro Kubu partnerem snů, který v této zemi vybuduje to, co Kubánci nejvíce potřebují včetně elektráren, aj. průmyslových a dopravních kapacit. Na Kubu se rovněž těší spousty čínských turistů a tento ostrov oplývá i řadou dalších zdrojů, které jsou pro čínský business lákavé.

Kuba zdaleka není jen zemí, která může nabídnout kromě turistiky jen cukr a doutníky. Jde o zemi se zajímavými minerálními zdroji včetně např. ropy, pro Čínu je ale nejzajímavější nikl. Také zdejší zemědělství je schopné produkovat nemálo komodit, o které má Čína zájem.

Obchod a spolupráce Číny s Kubou se rozvíjel a rozšiřoval ještě před zahájením napojování Karibiku na BRI. Čína tu už roky buduje energetiku, a to jak tradiční výrobu energie, tak jejich doplňování větrnou energií a fotovoltaikou. Teď Kuba navíc, stejně jako další země přistoupila do tzv. energetického partnerství BRI. Budování energetiky by tedy mělo zrychlit a rozšířit se o účast ostatních zemí této oblasti. Ta nová dohoda, tj. energetické partnerství BRI podepsaná jak s Kubou, tak s celou řadou dalších účastnických zemí byla uzavřena až zcela nedávno v říjnu. Teď se jí už účastní 32 zemí a rozbíhá energetickou spolupráci na trzích navázaných na BRI včetně snah o rozvíjení bezemisních energetických zdrojů. Kuba, kde je poměrně dost slunce a větru, si myslí, že i přes rychlý rozvoj ostatní energetiky by ty rychle vybudovatelné tzv. obnovitelné zdroje energií mohly do roku 2030 tvořit 24 procent výroby elektřiny v zemi.

Mělo by to celkově posílit ekonomickou spolupráci Kuby s ostatními zeměmi, nejen s Čínou. Kuba je už přes 50 let terčem amerického obchodního embarga a nátlaku Ameriky na jiné země, aby se od Kuby izolovaly a znemožňovaly jí tak rozvoj a prosperitu. V podobné situaci je mezi latinskoamerickými zeměmi i Venezuela.

USA se totiž moc z neúspěchů těchto taktik šikanování a ohrazování nepoučily, zkouší je nasazovat dále a rozrušovat tím ekonomickou spolupráci a prosperitu jiných v širším měřítku. A kde to nemohou dělat v takovém důkladném režimu jako s Kubou, Venezuelou nebo Íránem, pokouší se alespoň o částečné ohrazování, jaké uplatňují proti Číně a Rusku.

Čína naopak zkouší udržovat normální řád mezinárodních vztahů a ekonomické spolupráce se všemi, bez něčího vylučování nehledě na odlišnosti zemí ve společenském zřízení, kultuře, víře a systému hodnot. USA ale v mezinárodních vztazích postupují velice diskriminačně. Silně rozlišují mezi zeměmi z jejich vnitřních mocenských kruhů, přes země, které si dovolují být neutrální až po jakési odpadlíky a dokonce vyvrhele jako Kuba, se kterou se nesmí vůbec obchodovat. A to vše obvykle pod pláštíkem „boje za demokracii“, kdy ty, které chce údajně „osvobodit“ a „pomoci“ jejich lidu, se snaží „zachraňovat“ uměle vyvolávaným nedostatkem a bídou.

Když to nejde na Čínu uplatnit jako na celek kvůli jejímu nepostradatelnému postavení ve světových dodavatelských řetězcích, zkouší to teď uplatnit alespoň na čínskou autonomní oblast Xinjiang a „bojovat za práva zdejšího obyvatelstva“ jeho uvržením do bídy, když se vyloučí ze světových dodavatelských řetězců.

Když se to ale nepovedlo ani po 50 letech s Kubou ležící kousek od USA a jejich sfér vlivu, těžko si představit, že by to mohlo zabrat na Xinjiang.

Pro Kubu je Čína teď největším obchodním partnerem, kdy je i druhým největším obchodním partnerem pro země celého Karibiku dohromady. Čína Kubu zásobuje všemožnou technikou, spotřebním zbožím, surovinami i potravinami a z Kuby dováží hlavně cukr a Nikl.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze