Ve hře o finanční trůn světa se proti dolaru obrací i spojenci USA

Předseda amerických Federálních rezerv Jeromme Powell při slyšení na Capitol Hill ve Washingtonu D.C. 1. prosince 2020.(Photo: Xinhua)

Říká se, že „Když chceš vědět, kam se věci opravdu hýbou, a nenechat se zmást povrchními dojmy, tak sleduj peníze!“ Takže jaké pozoruhodné hry se nám rozehrávají v současném globálním finančním prostředí plném inflace a mocenských her promítnutých do finančního světa.

Jedním z hlavních tahounů momentální světové inflace je kromě růstu cen kvůli nedostatku produktů a služeb monetární inflace emisemi nových peněz na podporu vládních stimulů ekonomice, kdy donedávna spočívalo těžiště tohoto počínání v USA. Ale 15. prosince oznámil předseda americké centrální banky – Federálních rezerv (Fed) – Jerome Powell plán zrychlení ústupu od stimulačních balíčků k podpoře ekonomiky.

Zastavuje se skupování státních dluhopisů centrální bankou za nově tištěné peníze a slibuje zvedat roku 2022 úrokové sazby. V jistém smyslu to znamená ztrátu důvěry ve vládní program ekonomických stimulací a kupování podpory voličů, což bankéřům nestojí za to, aby dále znehodnocovali své pohledávky a globální postavení amerického dolaru.

Donedávna bývaly monetární politiky tzv. „svobodného světa“ – tj. euroatlantické osy, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu – dost koordinované. Teď ale v hlavní sféře washingtonského vlivu vidíme rozběh jakýchsi finančních „her o trůny“. Nevidíme žádné projevy koordinace monetárních politik spíše snahy vlastní hry o možnost urvat si příležitost.

Den po oznámení Fedu Evropská centrální banka (ECB) vyhlásila opačný kurz se skupováním dluhopisů zemí Eurozóny za nově vydané peníze na pomoc vládním stimulacím a odmítnutí zvýšit úrokovou sazbu, která je teď reálně minus 0,5 procenta, dokud se neskoupí dost dluhopisů, kdy ovšem naše ČNB zaujímá naprosto protikladnou pozici.

Vypadá to tedy, že Západní finanční svět se rozpadá do frakcí hrajících si na vlastním písečku bez vzájemné koordinace natožpak, aby někdo poslouchal Washington. To by mohla být příležitost pro Čínu, před kterou Západní geopolitici neustále varují, že zkusí podvracet dolar a nahrazovat ho jako globální měnu yuanem. Ale nic takového se neděje. Čína tvrdě monetární politiku řídí svou politikou zvládání ekonomických cyklů a po období proti-inflační politiky přechází na monetární uvolnění a stimulační balíčky k oživení ekonomiky i za cenu zpomalení růstu kurzu yuanu a bez snah o obsazování pozic uvolňovaných dolarem svojí měnou.

Je tu ale jiný hráč, který zavětřil příležitost k uchvácení silnějších pozic na světovém finančním kolbišti významných měn – britská libra. 16. prosince Bank of England (BOE) jako první světově významná centrální banka zvedla úrokovou sazbu z 0,1 procenta na 0,25 procent zřejmě bez jakékoliv koordinace s USA, načež libra mohutně posílila. Také posílila důvěra finančních investorů v Británii jako v jeden z největších ostrovů stability a ráj k ukládání bohatství do britských finančních aktiv, a to při všech těch okolnostech jako načasování aj. odpovídá snaze urvat si tu pozici pro svůj finanční trh a britskou libru na úkor ostatních těžkotonážních světových měn jako jen či euro, ale zejména na úkor dolaru. Dost možná je v tom snaha o návrat někdejší britské finanční hegemonie.

Zapadá to i do strategie publikované britskou vládou 16. března zvané „Globální Británie ve věku konkurence“ zkoumající britskou zahraniční, bezpečnostní, obrannou aj. politiku, která je označovaná za nejradikálnější přepracování mezinárodního postavení Británie od studené války a za projev asertivních ambicí na globálním kolbišti oproštěných od politiky EU, ovšem podle těchto kroků to vypadá, že částečně osamostatněných i od USA.

Do II. světové války byla Británie spolu se svým koloniálním impériem nejvýznamnější velmocí světa. USA do té doby i přes svou sílu bývaly kromě svých bezprostředních zájmových oblastí v globální politice dost izolacionistické. A světu přinejmenším od porážky Napoleona dominovala libra šterlinků jako globální měna s ústřední rolí ve finančním světě té doby, kdy fungovala jako míra hodnoty, prostředek mezinárodní směny, úložiště bohatství a jako světová rezervní měna. Londýn býval středem finančního světa jako největší a nejstabilnější finanční centrum. Kolem této měny se točil proces mezinárodní finanční spolupráce a stabilizace globálních trhů. V 19. století přes 60 procent obchodu a 90 procent státních dluhopisů světa bylo denominováno v librách.

V 80. letech 19. století začala Amerika s uchvacováním dominantní role na globálním trhu, kdy ve finanční oblasti to zrychlilo od roku 1913 se založením Federálních rezerv a od I. světové války už začal dolar vytěsňovat globální úlohu libry, což se však začalo zadrhávat s Velkou hospodářskou krizí ve 30. letech. Ale s vítězstvím ve II. světové válce a se založením Bretonwoodského globálního ekonomického systému byla libra dolarem jako hlavní globální měna konečně sesazena a Suezská krize roku 1956 ji zcela dorazila, načež se z USA a dolaru stal finanční hegemon světa a britští finančníci a profesoři ekonomie se tím od té doby neustále rmoutí.

Aby platidlo získalo status globální měny, musí fungovat do velké míry jako stabilizátor světového finančního systému. Ovšem počínání USA v poslední době, kdy jsou čím dál více jako země de-stabilizátorem světa a dolar je čím dál více médiem přenosu nestability z americké ekonomiky a politiky do zbytku světa, otvírají se zase příležitosti, aby byl dolar vytěsňován měnami více plnícími stabilizační funkci. USA tomu ještě nasadily korunu, když začaly být spíše než organizátorem finanční spolupráce finančním manipulátorem světa, blokovaly reformy MMF a Světové banky, snažily se zabránit vzniku Asijské infrastrukturní investiční banky, neboť šlo o čínskou iniciativu, načež reputace a spolehlivost dolaru už dlouhodobě klesá.

Zastánci světové hegemonie USA se tedy už delší čas děsí, že dolar sesadí jiná měna a obviňují Čínu, že ta se o to pokouší se svým yuanem. Číně se ale zjevně do takového sesazování dominantní měny nechce a spíše upřednostňuje řízení vlastní ekonomické stabilizace zvládáním ekonomických cyklů.

A tak v situaci, kdy už ani nejbližší spojenci USA neprojevují zájem s nimi koordinovat finanční politiky a bankéři USA nasazují monetární politiku odlišnou od vládnoucí administrativy, se otvírá příležitost urvat si významnou pozici ve finančním světě na úkor dolaru, zvlášť když Číně se zjevně moc do boje o finanční hegemonii nechce.

Ale Británie, která se nikdy nesmířila se sesazením z globálního finančního trůnu, se dost možná do této hry o trůny pouští.

Pokud chce však uspět, nesmí úplně zbytečně dělat obdobné chyby jako USA a být radši stabilizátorem a koordinátorem světových trhů, než aby se pouštěla do zbytečných konfliktních her, jako když se po boku USA pustila do zákazu stavby 5G sítí čínskou firmou Huawei, a spíše se všemi, včetně Číny, spolupracovat na stabilizaci trhů a ne se účastnit jejich rozvratu ve službách ustupujícího impéria.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze