Na rozdíl od zbytku světa by letos čínská inflace neměla být extrémní

Na rozdíl od zbytku světa by letos čínská inflace neměla být extrémní problém

CPI Photo: VCG

Všichni víme, že teď všude na světě patří k hlavním ekonomickým hrozbám inflace a dost naléhavě nám to připomínají pohledy do vlastní peněženky a do regálů obchodů, kdy je každému jasné, že je to jeden z nevyhnutelných důsledků obtížného vývoje globální ekonomiky. A to je pravda, nikomu se inflace nevyhnula, jenže jako ve všem existují propastné rozdíly ve zvládání pandemických problémů, které se sice nikomu nevyhýbají, ale někteří se s nimi dokáží vyrovnat velice adaptibilně s úspěšnou minimalizací škod, která naopak následně posílí tržní postavení takového adaptibilního šikuly. A jelikož se Čína chová ve všech věcech současné krize jako ten šikula, tak stojí za pozornost podívat se, jak se potýká i s inflací.

A stejně, jako třeba s krizí dodavatelských řetězců, během níž v USA zely regály obchodů prázdnotou i o Vánocích, v EU to bylo o poznání lepší do velké míry díky železničnímu spojení s Východní Asií přes větev Iniciativy pásu a cesty (BRI) zvanou Eurasijský pevninský most, a v Číně se vynaložilo veškeré úsilí, aby se to zvládlo i přes extrémně zhoršenou situaci kvůli epochálním povodním, takže v jednom okamžiku kvůli váznoucím dodávkám paliv došlo ke krátkodobé energetické krizi, je podobná situace i v inflaci, kterou byla Čína také postižena, ale zatím jí krotila dost účinně.

V čínském zvládání inflace se projevila jedna zvláštnost, kterou se Čína liší skoro od celého zbytku světa. Po celém světě včetně Číny, inflaci táhl nedostatek nabídky, což se zákonitě promítlo do růstu cen. Jedním z hlavních hráčů, kteří ten nedostatek nabídky tlumili a snížili proto globální inflaci, byla samozřejmě Čína, která zaskakovala jako náhradník při rozpadu dodavatelských řetězců, ač ani ona se nevyhnula nedostatku surovin, přepravních kapacit a různých výrobků jako čipy ze zahraničí. Této složce inflace se tedy nešlo vyhnout ani v Číně.

Druhou složkou byla monetární inflace. Během hroucení ekonomiky a zároveň výpadků daňových příjmů států přistupovaly vlády a centrální banky skoro všude ve světě k finančním stimulacím váznoucí ekonomiky a k doplňování veřejných rozpočtů, což se neobešlo bez tzv. kvantitativního uvolňování čili emisí nových peněz se značným příspěvkem k celkové inflaci.

Tyto monetární nástroje mohou urychlovat ekonomické zotavení, ale jen v určitém rozsahu, který když se vyčerpá, tak potom způsobují prakticky jen inflaci se všemi negativními dopady, které s sebou nese. Mezi těmi málo zeměmi, které byly k monetárním stimulacím své ekonomiky zdrženlivé, patřila Čína. Mohla si to dovolit především proto, že zotavení její ekonomiky se dobře rozběhlo a přerostlo do znatelného ekonomického růstu. A tak nejenže její inflace postrádající monetární složku byla mírnější, ale zachovala si také možnost rozběhnout monetární stimulace až teď, když se její růst poněkud zpomalil, ekonomika má však pořád rezervy k vzestupu.

Tedy v době, kdy např. USA monetární stimulace zastavily, aby nevypukla pádivá inflace, která ale žádný růst nepotáhne, přistoupila Čína konečně k monetárním stimulacím, ale její inflace, neboť ještě nedosáhla tzv. přehřátí ekonomiky a potenciálního produktu nebylo dosaženo, má být dále docela mírná. Pro rok 2022 se čeká zrychlování růstu spotřebitelských cen, ovšem souběžně se zpomalováním růstu cen nákupů výrobců.

Už se zdá, že dodávky uhlí, ropy, potravin aj. jsou docela zabezpečené, a tak ceny výrobců příliš neporostou, zatímco se konečně oživí spotřebitelská poptávka spolu s ekonomickými sektory maloobchodu, služeb aj., které zatím vázly, ale s doprovodným vzestupem spotřebitelských cen.

Roku 2021 v zemích, které sužovala epidemie trvaleji, a navíc byly už tak postiženy ohromným předlužením, byla inflace hodně znatelná. Např. v USA ji skoro celý rok s obtížemi drželi na výši 4,7 procent, ale na konci roku se jim už vymknula z kontroly a vyletěla na 7 procent, takže nejvýše za 40 let, kdy index cen výrobců byl loni 6,9 procenta.

Inflace, jakou už desítky let nezažily, postihla roku 2021 i většinu nově se vynořujících ekonomik jako Indie a Brazílie. Zvláště silné to bylo v Turecku, kde byl index spotřebitelských cen CPI 36 procent a index cen výrobců PPI 80 procent.

Podle předpokladů měla být globální pandemická ekonomická krize horší, ale Čína svým rychlým zotavením a opět nastartovaným růstem zafungovala jako stabilizátor dodavatelských a odběratelských řetězců planety a světových cen.

V dobách největších otřesů s dodávkami komodit jako uhlí, železná ruda a ocel, zasáhla vláda i přes pokřiky na Západě, že narušuje svobodný trh, tak trochu jako to dělají operátoři automatizované výroby, aby jim automatické regulační systémy neupadly do určitých křečí, co rozvrátí řízení procesu, když např. nastaví zpomalování reakcí regulačního systému na změny veličin, aby nezačaly „plašit“, nebo některé věci dočasně vypnou či na chvíli převezmou do řízení „na ruku“ a po uklidnění to pozvolna předávají automatice. Vláda např. nařídila dočasné odstavení části výroby, aby nedostatek energie ještě nedoprovázely raketové skoky cen energie nebo dočasně blokovala zvedání určitých cen, než to zase plně předala trhu jako operátor automatice. Tím se jí podařilo také to, co operátoři automatizovaných výrob zpravidla umí, a stabilizované veličiny jako ceny nepostihly šílené výkyvy, značně se tím ztlumila inflace a ostatní dopady krátkodobých nedostatků.

Čínská inflace měla tedy loni také dost ve světě neobvyklou strukturu. Index spotřebitelských cen roku 2021 byl meziročně jen nepatrných ve světě snad nevídaných 0,9 procenta. Naproti tomu index cen výrobců tažený nárůsty cen výrobních vstupů ve světě vyrostl o značných 8,1 procenta. Domácnosti byly velice nákupně opatrné, takže poptávka byla nesmírně pružná a vzestupy cen vyvolávaly takové poklesy poptávaného množství, že výrobci si ceny zvyšovat pro domácí spotřebitelský trh nemohli dovolit.

Nicméně teď se má monetárními stimuly rozhýbat kromě budování nových veřejných projektů právě spotřebitelský trh a odvětví maloobchodu a služeb obyvatelstvu pokud možno i se zvyšováním příjmů domácností, takže pro změnu, jak bylo výše uvedeno, mají proto rychleji růst spotřebitelské ceny a pomaleji ceny výrobců, které značně rostly během vzestupu cen komodit na světovém trhu loni.

Loni byl jako hlavní ekonomický cíl Číny stanoven nárůst HDP o 6 procent a tento cíl byl i přes značné potíže na světových trzích koncem roku výrazně překročen s růstem 8,1 procenta. Proto je velice pravděpodobné, že i letošních cílů bude dosaženo nejen, co se týče růstu HDP, ale i ukazatelů jako výše inflace a nárůst spotřeby domácností.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze