Pro Čínu bude na rok 2022 stanoven růstový cíl asi přes 5 procent

Na konci prvního březnového víkendu probíhá tzv. Dvojí zasedání, tj. tradičně souběžné zasedání Lidového národního kongresu (NPC), což čínské zákonodárné shromáždění poslanců, a Čínské lidové politicko-konzultativní konference (CPPCC), tj. nejvyššího poradního orgánu expertů. Jako vždy bude hlavním tématem jejich jednání hospodářský růst a prosperita. Jde o událost, kterou každoročně světoví ekonomičtí experti bedlivě sledují, aby odhadli záměry a výhledy čínské ekonomiky a dopady Číny na celosvětovou ekonomiku.

Nejbedlivěji se bude sledovat cíl růstu HDP pro roku 2022. Čínští ekonomové obecně čekají, že bude stanoven něco přes 5 procent, což by mělo stačit ke stabilizaci ekonomické situace v zemi i přes váznutí růstu ekonomiky světové.

Prakticky s jistotou se ví, že na zasedáních dohodnutá opatření se budou točit kolem nových plánů investic do infrastruktur, které mají být hlavním nosníkem prorůstových opaření, a v souladu se strategií dvojí cirkulace také opatřením k růstu příjmů domácností, což má přinést růst domácí spotřeby. Rovněž malé a střední podniky a sektor maloobchodu a maloobchodních služeb se ještě po krizi plně nedostal do kondice a čeká se krácení daní a poplatků, aby se plně zotavily i tyto části ekonomiky.

Jaký bude přesný cíl ekonomického růstu, by mělo být známo v sobotu 5.3 při zahajovacím zasedání NPC, až bude premiér Li Keqiang zákonodárcům přednášet výroční zprávu o činnosti vlády. Čína si v dobách globální pandemické krize vedla neskutečně dobře. Roku 2020 byla jedinou významnou světovou ekonomikou, která vykázala určitý růst. Roku 2021 její HDP vyrostlo o 8,1 procenta, což se jí už skoro deset let nedařilo a bylo to značné překročení vládního růstového cíle 6 procent.

Nicméně prudký růst byl loni hlavně záležitostí prvního pololetí, kdy docházelo k zotavení čínské stále ještě utlumené ekonomiky a v důsledku zotavení světa i k nárůstu zahraniční poptávky. Ale ve třetím čtvrtletí byl čínský růst už v tempu jen 4,9 procenta a ve čtvrtém kvartále to spadlo dokonce jen na 4 procenta. To nebylo způsobeno jen tím, že zotavení zejména výrobního průmyslu už proběhlo a teď to byl skutečný růst, ale také ohromnými problémy se světovou logistikou, které přinesly mj. energetickou krizi, nedostatky surovin, kapacit pro dopravu vyrobeného zboží aj.

Letošní rok má být ve světové ekonomice též obtížný. Po základním zotavení nejsou ve většině světových ekonomik dobré perspektivy růstu, spíše hrozí inflace, nedostatek energie, váznoucí logistika a problémy s Ukrajinským konfliktem. Přesto ekonom z Pekingské univerzity Cao Heping vidí letošní čínský růst na 5-5,5 procentech, když si myslí, že ty problémy částečně kompenzuje vysoce kvalitní růst, tj. vzestup produktivity výrobních faktorů v důsledku úspěšných inovací a samozřejmě k růstu přispějí i ty infrastrukturní projekty.

Ty infrastruktury nejsou nic, co by se zatím jen slibovalo. Už od počátku roku v Číně běží infrastrukturní budovatelská horečka.

Ekonomiky rozvinutých zemí v době pandemické deprese při oživení freneticky tiskly nové peníze a spoléhaly na monetární stimuly ekonomiky. Čína se zatím fiskálním a monetárním stimulům vyhýbala. Ve vyspělých zemích však vypukla situace, kdy další takové stimuly by už jen podněcovaly inflaci s nepatrným vlivem na růst. Čína však s těmito stimuly začíná až letos v naději, že teď je správná doba k jejich využití, když se dosud rychlý růst zpomaluje, aby tak poskytla dost likvidity nové vlně růstu.

Západní experti byli v odhadech perspektiv čínské ekonomiky v poslední době škarohlídští. Krátce před vypuknutím pandemie např. předpovídali, že až jednou přijde velká světová epidemie, tak ji Čína a Rusko na rozdíl od rozvinutých zemí nezvládnou, kdy výsledek pandemických let byl spíše opačný. Také čekali, že ekonomický růst Číny narazí na past středních příjmů, mez středních příjmů však loni Čína překročila a do pasti nespadla. Teď MMF předpovídá, že růst světové zotavující se ekonomiky bude 4,4 procenta a čínský růst 4,8 procenta. Čili že čínský růst potáhne skoro výlučně mírně rostoucí světová poptávka s minimálním příspěvkem vnitřního růstu Číny. Poukazují přitom na rozvrat světových dodavatelských řetězců a v Číně na krizi nemovitostí. Původně byly odhady horší, když na Západě mnozí čekali, že Čína nezvládne svou krizi nemovitostí stejně jako svého USA, když kvůli tomu vypukla světová finanční krize.

Čínští ekonomové si ale myslí, že ty problémy zvládnou a teprve teď nasazené fiskální a monetární stimuly čínský růst přetáhnout přes 5 procent. Jednotlivé čínské provincie provedly na své úrovni odhady vlastního růstu a v průměru ho vidí pro rok 2022 na 6 procentech, tedy ještě výše.

V rámci aktivní podpory ekonomiky vládními výdaji se také čeká, že Čína bude mít roku 2022 tak 3,2-3,5 procenta deficitní rozpočet, který, ač je o dost menší než deficity na Západě, tak by mohl významně zvednout ekonomický růst, a to v míře, kdy se schodek brzy vrátí v důsledku tím vyvolaného nárůstu HDP a s tím spojeného vzestupu daňových výnosů. Na vrcholu pandemické krize roku 2020 byl deficit 3,6 procenta.

Čínský rozpočtový deficit se už od ekonomické reformy roku 1978 držel pod 3 procenty kromě let 2016 a 2017, kdy byl 3procentní. Stejně velký deficit byl i loni a opatrnější ekonomové vidí tuto výši i pro letošní rok. Přitom loni kvóty na speciální vládní dluhopisy nebyly z jedné třetiny vyčerpány. Letos se ale už vládní dluhopisy vydávají vyšším tempem, než tomu bylo loni. Za první dva měsíce jich bylo vydáno za 800 miliard yuanů, tj. za 126,59 miliardy dolarů.

Většina významných učebnic ekonomie byla sepsána na Západě, ale Západní ekonomiky se svými učebnicemi moc neřídí. Zato v Číně je na rozdíl od zemí jejich původu berou velice vážně a ekonomický růst Číny je dobrým důkazem, že ekonomické zákony v nich popsané opravdu dobře fungují a jejich dodržování je nejlepší cestou k prosperitě. A přesně podle těchto učebnic se také provozuje čínská politika fiskálních a monetárních stimulů a deficitů státního rozpočtu.

Deficit státního rozpočtu je podle teorie zdrojem bohatnutí včetně bohatnutí státu samotného, pokud se dodržují stanovené podmínky, že deficitní výdaje jdou do projektů přinášejících ekonomický růst tak vysoký, že nárůst daňových výnosů růstem přinesený je vyšší než výše úroků ze státních dluhopisů. Lze jistě s úspěchem pochybovat, že tuto podmínku bohatnutí z dluhu by plnily např. USA a většina Západních ekonomik, nelze však pochybovat, že by čínský státní dluh nebyl přesně podle ekonomických učebnic.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze