Biden dohnal i Saúdskou Arábii k útěku od dolaru

V období po II. světové válce nastala v rámci Bretonwoodského světového ekonomického systému éra dolaru jako světové dominantní měny. Ani po krizi původního systému, který se rozpadl počátkem 70. let, se dominance dolaru nezhroutila. Spočívalo to především na skutečnosti, že USA uzavřely dohodu s monarchiemi Středního východu, že budou ropu prodávat výhradně za dolary, výměnou za bezpečnostní záruky, zbraňové dodávky a investice z USA.

Jelikož šlo o největší dodavatele ropy na světě, začaly se všechny ropné transakce vyrovnávat v dolarech a denominovala se v nich všechna aktiva s ropnými obchody spojená. Dolar tím pádem nebyl jen národní měnou, nýbrž se stal globální ropou podloženou měnou. Taktéž když se v dolarech vyrovnával tento obrovitý segment trhu, bylo pro finanční systém nejsnadnější, aby skoro všechny mezinárodní transakce probíhaly přes dolary, kdy transakce v národních měnách se staly spíše okrajovou záležitostí. Tento trend pak ještě posílily moderní finanční systémy elektronického provádění transakcí jako SWIFT.

Pro USA to mělo nesmírný význam, jaký snad ani není možno přecenit. Jejich centrální banka tím nevydávala jen národní měnu podloženou národní ekonomikou, nýbrž měnu podloženou skoro celým mezinárodním trhem. Kdo vydává nadekretované (fiat) peníze, ten s každou jejich novou emisí v podstatě uvaluje skrytou daň na všechny uživatele těchto peněz a provádí určité přerozdělení bohatství ve prospěch privilegovaných uživatelů, tj. bankovního sektoru, který má k nově emitovaným penězům první přístup za zvláště nízké úrokové sazby, a ve prospěch svého státu.

Americké banky a stát tedy vybírají nepřímo tribut z celé planety, díky čemuž také americká vláda může mít tak monstrózní rozpočtové schodky a rozhazovat takové prostředky na zbrojení, válčení a další imperiální aktivity. Každou zemi, jejíž měna by byla podložena jen vlastní ekonomikou, by taková rozhazovačnost dávno zbankrotovala, když např. jejich obranný rozpočet je vyšší než rozpočty asi devíti dalších zemí s nejvyššími obrannými rozpočty na světě dohromady a více než čtyřikrát vyšší než vojenský rozpočet Číny, který tvoří jen 1,35 procenta jejího HDP.

Postavení dolaru jako světové měny je tedy možná největším aktivem, jaké USA mají. Také podle toho občas postupovaly. Např. americká intervence do Iráku proběhla, když chtěl tamní vůdce Saddám skoncovat s prodeji jejich ropy v dolarech a přejít na Eura a ke zničení Libye došlo, když se tamní vůdce Kaddáfí pokoušel zřídit měnu pro mezinárodní vyrovnávání mezi africkými zeměmi Afro.

USA jsou ale sice ochotny jít za privilegované postavení své měny i do války, dopouští se však mnoha činů, jimiž si ji samy ohrožují. A to nejen značnými emisemi nových inflačních peněz uvalujícími daň na celou planetu, což se ne všem uživatelům dolarů líbí, ale především zneužíváním dolaru jako mocenského nástroje k uplatňování různých sankcí, což zákonitě vyvolává rozvoj alternativních finančních systémů v gigantickém mezinárodním měřítku.

Svou aroganci však vybičovaly až tak, že i jejich po mnohé generace úzcí spojenci z arabských království se k USA začínají chovat odtažitě a vztahy s nimi velice erodují právě v době, kdy se tyto země poněkud westernizují. Když se např. v Saúdské Arábii přechází z režimu tvrdé islámské teokracie na systém částečně sekulární s řadou práv žen atp. a kdy si tyto země začínají docela dobře rozumět i s Izraelem.

A právě v této době faktický vládce největšího producenta ropy na světě Saúdské Arábie korunní princ Mohammad bin Salman chystá s Čínou dohodu o nákupech ropy v yuanech.

Protičínští propagandisté samozřejmě spustili pokřik, že to je další projev čínské agrese, kdy tato země zkouší americké měně ukrást její postavení jako světové měny pro svůj yuan. A jak nás učí historie, postavení dominantní měny světa se neustále vždy měnilo a Čína jako největší dílna světa a zároveň největší nákupčí ropy a plynu na světě má dobrou pozici, aby svou měnu jako globální rezervní měnu prosadila. Nicméně i kdyby snad takové záměry teoreticky měla, určitě po žádném zhroucení dolarového systému netouží a svou měnu by možná někteří její geopolitičtí teoretici viděli jako dominantní spíše někdy v časech vnoučat současné mladé generace.

Čína má značnou část svého bohatství uloženou v aktivech denominovaných v dolarech a své zahraniční pohledávky má denominované převážně v dolarech. Určitě nechce žádné znehodnocování dolaru a žádné rychlé hroucení dolarového systému, které by jí přineslo ohromné ztráty, pokud by bylo rychlé. Posilování postavení své měny jako mezinárodního platidla a rezervní měny se nijak nebrání, ani budování finančních systémů mimo SWIFT a další mechanismy, přes které se USA snaží protlačovat svoji dominanci. Také proto se stala významným ekonomickým partnerem Íránu pod americkými sankcemi.

Takových systémů je rovněž zapotřebí k tomu, aby se zamezilo rozvratu světové ekonomiky v souvislosti s americkými pokusy přetvořit situaci na Ukrajině na globální ekonomický konflikt s katastrofickými dopady na celosvětovou ekonomiku, a ve všech náhradních systémech finančního vyrovnávání se uplatňuje i yuan.

Yuan spíše, než aby ho někdo protlačoval, zaplňuje mezery všude tam, kde díky americké aroganci, postavení dolaru eroduje. Např. i v obchodech mezi Ruskem a Indií v jejich národních měnách, ale přepočítávaných podle kurzu nikoliv k dolaru, nebo když Írán a Myanmar v podstatě samy nahradily dolar yuanem ne proto, že by je do toho tlačila Čína, nýbrž proto, že je k tomu dotlačily USA. I proto, že Čína se během pandemické krize značně vyhýbala nadměrným emisím nových peněz, takže svou měnu spíše posílila na úkor dolaru, který zdevalvoval samotný americký Fed největšími emisemi peněžní zásoby za 40 let a se zápornými reálnými úrokovými sazbami v dolarech. Od počátku století také dolar pokles z 70% podílu na světových rezervách na 60%, zatímco yuan pomalu jako rezerva roste.

Také rozhodnutí Bin Salmana diverzifikovat národní prodeje ropy vychází spíše ze snahy zajistit se proti ekonomickým a geopolitickým otřesům přenášeným na jeho zemi dost avanturistickým počínáním USA. Zvlášť když Biden se snažil nového saúdského vůdce mentorovat a svou arogancí si vysloužil stav, kdy se Salman odmítl setkat s Bidenovým poradcem a teď už Bidenovi nebere ani telefon. Když si Biden chtěl se Salmanem pohovořit o Ukrajině, tam mu Salman vzkázal, aby se o ní bavil s Putinem a ne s ním.

Úpadek postavení dolaru je tedy důsledkem toho, že z něj USA učinily nástroj uplatňování své arogance a všichni, včetně jejich donedávna nerozborných spojenců, jako Saúdská Arábie nebo i Spojené arabské emiráty, když hledají cesty jak se emancipovat z amerického patronátu, se emancipují i od dolaru.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze