Podněcovatel ukrajinské krize: NATO porušilo slib „ani o palec na východ“

Polští občané sledují 12. února 2022 vojenská zařízení a vojáky americké armády na dočasné základně v polském Mielci. Foto: IC

Poznámka redakce:

Od začátku vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou si mezinárodní společenství stále více uvědomuje, jakou roli za krizí sehrály USA a NATO.

Od vedení expanze NATO na východ a obklíčení ruského teritoriálního prostoru, až po zahájení barevných revolucí; od uvalování sankcí na „neposlušné země“ až po nátlak na jiné národy, aby si vybraly stranu… USA se chovaly jako „inženýr studené války“ nebo „upír“, který vytváří „nepřátele“ a bohatne na válkách.

Čínský list The Global Times publikuje sérii příběhů a karikatur, které odhalují, jak USA ve svém super-velmocenském postavení způsobují ve světě problémy a jednu krizi za druhou.

Toto je první díl.

Když se rozpadl Sovětský svaz, Rusko, jako „nejstarší syn“ z 15 sovětských republik, zdědilo status „jednoho hlasu veta“ Sovětského svazu v Radě bezpečnosti OSN, a také většinu sovětského území, zahraniční majetek a dluhy. Ve stejné době Rusko také zdědilo velkou moc a historické sklony Sovětského svazu, stejně jako sliby a zrady, křivdy a nenávist kolem rozpadu Sovětského svazu.

Z toho všeho to, co mělo největší potenciál otřást Ruskem, mohla být expanze NATO na východ.

V očích prezidenta Vladimira Putina a dalších ruských politických elit Západ porušil sliby dané před rozpadem Sovětského svazu. Místo toho v posledních třech desetiletích neustále obkličoval strategický bezpečnostní prostor Ruska. To je nejen arogantní výsledek USA a NATO, ale také zrada, kterou Rusko nikdy nemůže přijmout.

Strhnutí masky supervelmoci: Kde začala ukrajinská krize / Xu Zihe (Sü C'-che), GT

„Oni nás drze oklamali!“

„„Ani o palec na východ,“ řekli nám v 90. letech. No a co? Podváděli, jen nás drze napálili! Pět vln rozšiřování NATO a teď už se, prosím, ty systémy objevují v Rumunsku a Polsku,“ řekl Putin na své výroční tiskové konferenci 23. prosince 2021.

Dříve téhož dne pronesl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg projev, v němž řekl, že aliance nikdy neslíbila, že se nebude rozšiřovat, zejména na Východ.

Příslib „ani o palec na východ“ byl vždy Achillovou patou Západu.

Západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher již v lednu 1990 ve svém projevu o znovusjednocení Německa jasně řekl, že „změny ve východní Evropě a německý sjednocovací proces nesmějí vést k „oslabení sovětských bezpečnostních zájmů“.“

Na zásadní schůzce 10. února 1990 bylo mezi západoněmeckým vůdcem Helmutem Kohlem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem dohodnuto, že Sovět bude v zásadě souhlasit se sjednocením Německa v NATO, pokud se NATO nerozšíří na východ.

Poté americký ministr zahraničí James Baker na svém setkání s Gorbačovem 9. února 1990 učinil své slavné ujištění „ani o palec na východ“ ohledně rozšiřování NATO. „Ani prezident, ani já nemáme v úmyslu vytěžit z procesů, které probíhají, žádné jednostranné výhody,“ řekl Baker. „Nejen pro Sovětský svaz, ale i pro další evropské země je důležité mít záruky, že pokud si Spojené státy udrží svou přítomnost v Německu v rámci NATO, současná vojenská jurisdikce NATO se nerozšíří ani o palec východním směrem,“ řekl.

Experti poznamenali, že kdyby nedošlo k následnému rozšíření NATO až na východ, současná krize na Ukrajině by pravděpodobně nenastala. Ale bohužel, ten „drzý trik“ „ani o palec na východ“ shodil první kostku domina.

Předchozí iluze o Západě

Rusko kdysi po rozpadu Sovětského svazu vkládalo do Západu velké naděje. Dřívější ruští vůdci, jako bývalý ruský prezident Boris Jelcin, věřili, že Západ Rusko přijme poté, co opustí svou předchozí ideologii.

Zdálo se, že Rusko se v očích Západu proměnilo ze „zlé rudé říše“ v západní mocnost na stejné úrovni jako USA, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Kanada a Japonsko, když bylo pozváno, aby se připojilo k Summitu G7 v roce 1991. A G7 byla rozšířena na G8.

V té době mezi Rusy panovala iluze od vedení až po širokou veřejnost, že brzy bude následovat šťastný život jako z pohádky. Rusko se stále drželo těchto iluzí o Západu i poté, co byl Západ lhostejný k jeho ekonomickým potížím v 90. letech, připomněli si lidé.

V březnu 2000 tehdejší prezidentský kandidát Putin v rozhovoru řekl, že Rusko možná vstoupí do NATO pod podmínkou, že „budou brány v úvahu zájmy Ruska, pokud se Rusko stane plnohodnotným partnerem“. Pozorovatelé věřili, že Rusko bylo upřímné a v té době považovali takový krok za diplomatické gesto vůči Západu.

Putin měl v prvních dnech svého funkčního období úzké kontakty s některými vůdci NATO, včetně bývalého amerického prezidenta George W. Bushe a bývalého britského premiéra Tonyho Blaira. Putin jednou doprovázel Blaira na představení opery Vojna a mír, když Blair v březnu 2000 navštívil Petrohrad. Zprávy médií ukázaly, že do konce roku 2001 se Putin s Blairem setkal devětkrát od doby, kdy se stal před necelými dvěma lety ruským prezidentem.

Zmrzlé vazby

Zdá se však, že zlepšující se osobní vztahy mezi Putinem a západními vůdci nezmenšily, ale spíše zhoršily geostrategickou krizi, s níž se Rusko setkalo. Údaje ukázaly, že během tří dekád mezi lety 1991 a 2021 přijalo NATO za své členy 10 bývalých členských zemí Varšavské smlouvy v rámci své expanze na východ, která učinila strategický krok k obklíčení Ruska, když se roztáhla v délce přes 3.000 kilometrů od Baltského moře na severu po Černé moře na jihu.

Mezinárodní společenství věřilo, že Putin začal pochybovat o Západu počátkem roku 2002, kdy lídři NATO přijali sedm zemí včetně pobaltských zemí (Estonsko, Lotyšsko a Litvu) do NATO navzdory námitce Ruska.

Projev, který Putin 10. února 2007 pronesl na Mnichovské bezpečnostní konferenci v Německu, byl široce považován za výzvu k opuštění zažitých iluzí a rozchodu se Západem. V projevu ostře kritizoval zahraniční politiku USA a jejich myšlenku o vytvoření unipolárního světového řádu a důrazně se postavil proti expanzi NATO a jeho plánu na rozmístění amerického protiraketového systému ve východní Evropě.

„Myslím, že je zřejmé, že rozšiřování NATO nemá žádnou souvislost s modernizací samotné Aliance ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak, představuje vážnou provokaci, která snižuje míru vzájemné důvěry,“ zdůraznil Putin ve svém projevu. „A my máme právo se ptát: Proti komu je tato expanze určena? A co se stalo s ujištěními, která učinili naši západní partneři po rozpadu Varšavské smlouvy? Kde jsou ta prohlášení dnes? Nikdo si je ani nepamatuje.“

Dne 10. února 2022, v den 15. výročí Putinova historického projevu v Mnichově, mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov poznamenal, že to, co se děje nyní, „opět podtrhuje správnost prezidenta Putina“. „A do tohoto velmi nebezpečného bodu, kde jsme nyní, nás pravděpodobně zavedl způsob, jakým se situace vyvíjela v posledních několika letech,“ dodal Peskov.

Grafika: GT

Nástroj proti Rusku

V březnu 2014 Putin po referendu na Krymu oslovil poslance Státní dumy s tím, že tváří v tvář akcím Západu namířeným proti Ukrajině a Rusku a proti euroasijské integraci Rusko stále usiluje o dialog se Západem.

„Naopak, mnohokrát nám lhali, rozhodovali za našimi zády [a] postavili nás před hotový fakt. Stalo se tak s rozšířením NATO na východ a také s rozmístěním vojenské infrastruktury na našich hranicích. Stále nám říkali to samé: 'No, to se vás netýká.' To se snadno říká,“ řekl.

Po zhoršení rusko-ukrajinských vztahů v roce 2014 Ukrajina urychlila proces vstupu do NATO a v roce 2019 dokonce předložila ústavní pozměňovací návrh, aby se její vstup do NATO stal národní „strategickou misí“, což se dále dotklo ruského bezpečnostního základu.

Analytici poukázali na to, že z rozvoje rusko-ukrajinských vztahů v roce 2014 bylo Putinovo konečné stanovisko ohledně Ukrajiny vždy velmi jasné: staví se proti zapojení vnějších sil a Ukrajina nesmí vstoupit do NATO.

„Už jsme slyšeli prohlášení z Kyjeva o brzkém vstupu Ukrajiny do NATO… to by vytvořilo ne iluzorní, ale naprosto reálnou hrozbu pro celé jižní Rusko,“ řekl Putin v projevu.

V červenci 2021 Putin ve svém článku „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ znovu uvedl, že Rusko je otevřené k dialogu s Ukrajinou a je připraveno diskutovat o nejobtížnějších otázkách. „Je ale důležité, abychom pochopili, že náš partner hájí své národní zájmy, ale neslouží cizím a není nástrojem v rukou někoho jiného, aby proti nám bojoval,“ řekl Putin.

Tragédie dvou velkých národů

Pozorovatelé, kteří hodnotili nespokojenost Ruska ohledně rozšiřování NATO na východ, poukázali na to, že pokud někdo varoval před současnou krizí na Ukrajině, byl to Vladimir Putin od roku 2007, ale jak USA, tak NATO ignorovaly jeho ostré a dokonce pronikavé varování.

V červnu 2021 se americký prezident Joe Biden a Vladimir Putin setkali ve švýcarské Ženevě, kde Putin nastolil otázky rozšiřování NATO a členství Ukrajiny v alianci. Biden však opět předvedl módní typ západní arogance a lhostejnosti, který se dal očekávat, a na Putinovy obavy nereagoval přímo.

Koncem října 2021 začalo Rusko s extrémním tlakem na Ukrajinu a západní blok za ní silnou vojenskou přítomností podél rusko-ukrajinské hranice a v prosinci ruské ministerstvo zahraničí učinilo neobvyklý krok a zveřejnilo návrh „Dohody o opatřeních na zajištění bezpečnosti Ruské federace a členských států Severoatlantické aliance“, který shrnuje záruky požadované Ruskem. Mezi nimi je pro Rusko zásadní vyloučení možnosti dalšího rozšiřování NATO a připojení Ukrajiny k němu.

USA a další země NATO však návrh bezpečnostní smlouvy rétoricky kritizovaly z hlediska práva Ukrajiny na přihlášení.

Odborníci poznamenali, že podle historické linie a prohlášení ruské strany o Ukrajině je tento návrh nabídkou Ruska Západu s cílem hledat balíček řešení bezpečnostních otázek, a je v něm několik kompromisů a ústupků, ale Rusko nemá žádnou možnost ustoupit v otázce Ukrajiny.

Existují pochopitelné bezpečnostní obavy ohledně zajištění, aby Ukrajina nebyla integrována do vojenské struktury NATO, uvedli experti.

Ukrajina potřebuje bezpečnostní záruky, stejně jako Rusko, uvedli experti. Když ukrajinská krize vrcholí, USA a NATO nemohou a neměly by stát stranou a z morálních výšin kritizovat Rusko, aniž by přemýšlely o své dlouhodobé aroganci a předsudcích.

Místní obyvatelé zjišťují ztráty na náměstí Nezávislosti v Kyjevě na Ukrajině 20. února 2014 způsobené protivládními protesty, které byly součástí hnutí podporovaného USA proti proruské vládě země. Foto: VCG

Ukrajina si od získání nezávislosti před 30 lety vytvořila silnou národní identitu a prohlubuje se integrace mezi Ukrajinou a EU v ekonomických, kulturních a dalších oblastech. Od vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu v roce 2014 se v ukrajinské společnosti dále zvyšovala rusofobie a averze k Rusku.

Než nedávný konflikt vypukl, reportér Global Times se zeptal místních v ukrajinském Černigově, zda jsou za zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi vinni Rusové, nebo Ukrajinci. Jeden starý muž, který celý život pracoval v místní textilce, odpověděl: „To není odpovědnost Ukrajinců nebo Rusů. Je to odpovědnost politiků a [naši] lidé jsou vždy bratři a sestry.“

(Sve)

Grafika: GT