NATO s nemocí „smrti mozku“ obtížně přežije

Severoatlantická aliance (NATO) nedávno uspořádala v belgickém Bruselu schůzi ministrů zahraničních věcí, která také pozvala ministry zahraničních věcí Japonska, Korejské republiky, Austrálie a Nového Zélandu. Strávili „mnoho času" mluvením o Číně a bezdůvodně kritizovali Čínu za postoj k ukrajinské otázce. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg tvrdil, že při vývoji „nové strategické koncepce“ této organizace by se měl nejprve zvážit postoj proti Číně.

Expanze NATO na východ vyvolala válku na Ukrajině a tento „stroj studené války“ se nemůže dočkat, až rozšíří své packy do regionu Asie a Tichomoří. To plně odráží skutečnost, že NATO patří k nástroji hegemonie Spojených států se zlověstnou touhou. Nicméně bez ohledu na vnitřní obrovské rozpory nebo jeho jednání, která neodpovídají historickým trendům, tato zaostalá vojenská organizace by měla být vyhozena do odpadního koše historie. Co udělalo NATO je naprosto marné.

Mnoho analytiků poukázalo na to, že hlavním cílem bezdůvodné kritiky Číny na schůzi ministrů zahraničních věcí členských zemí NATO o ukrajinské otázce je přesunout rozpory, vytvořit konfrontaci a využít příležitosti k dosažení svých zájmů. Jako podporovatel a největší síla ukrajinské krize NATO s vedením Spojených států uskutečnilo pět kol expanze na východ v uplynulých dvaceti letech, tím přitlačilo Rusko ke zdi a nakonec vedlo konflikty mezi Ruskem a Ukrajinou. Pak NATO pokračovalo poskytovat vojenskou pomoc Ukrajině.

Během konání schůze ministrů zahraničí členských zemí NATO americký ministr obrany Lloyd Austin na kongresovém slyšení vojenského výboru Spojených států přiznal, že Spojené státy poskytují vojenské informace ukrajinské armádě. Turecký vojenský expert poukázal na to, že co udělaly Spojené státy a NATO, jsou horší než „přilévání oleje do ohně“, nezajímají se o život, jen se starají o hegemonii a své zájmy. Irská poslankyně Evropského parlamentu Clare Deliová se také zeptala na otázku: „V jakém případě NATO efektivně hraje roli, nebo kde přináší mír?"

Na jedné straně podporuje ukrajinskou krizi a na druhé straně obviňuje Čínu, NATO s vedením Spojených států by chtělo přežít u příležitosti války v Evropě, aby posílilo vliv v regionu Asie a Tichomoří do konce po celém světě, a aby hájilo hegemonii Spojených států. Aby dosáhlo tohoto cíle, chtělo by zaplatit cenu regionálních konfliktů a krve nevinných civilistů. A stalo se zlou silou ničení regionálního i světového míru.

Studená válka byla už dlouho dokončena a Asie a Tichomoří nevítají „stroj studené války“. ASEAN odmítl „volit strany“, což vyvolalo odložení na neurčito summitu mezi Spojenými státy a ASEANem na konci března, a většina asijských zemí včetně Indie a členských zemí ASEANu drží svůj jasný a nezávislý postoj k ukrajinské otázce. To plně odráží, že zmíněné země se domnívají, že regionální mír je velmi vzácný a je třeba si ho vážit. V situaci pandemie COVID-19 a obtížného hospodářského zotavení Asie a Tichomoří je potřebuja mír, sjednocení a spolupráce spíše než ideologie studené války a skupinové konfrontace.

Singapurský premiér Lee Hsien Loong nedávno opakovaně zmínil o jednotě a spolupráci mezinárodního společenství na návštěvě Spojených států, a připomněl Spojeným státům, že nikdo nemůže zablokovat čínský rozvoj. Spojené státy by měly udržet přátelské diplomatické styky. Jakmile se Spojené státy odpojí s Čínou, tak budou mít obrovské hospodářské náklady. V určitém smyslu je to také konsenzus většiny zemí v Asii a Tichomoří.

Jako výrobek studené války by NATO již rozpustilo, a nemá žádnou kvalifikaci kritizovat a vinit jiné země, dokonce ohrozit jiné země „volit strany“. V ukrajinské otázce nemá Čína vlastní zájem. Čína stále rozhoduje svoje stanovisko podle skutečnosti a usiluje o mírová jednání. Čína poskytla Ukrajině humanitární pomoc a poskytla pomocné materiály zemím, které přijaly spoustu ukrajinských uprchlíků. Jakékoliv jednání na pomluvu čínského úsilí nebo zkreslení čínských záměrů jsou neodpovědné a nemorální.

Jako jeden z nejdynamičtějších oblastí světa s největším potenciálem Asie a Tichomoří nejsou partie šachu geopolitiky a nedovolí vnější velmoci, aby zavedla skupinkovou konfrontaci do této oblasti. Úmysl NATO s některými zeměmi v Asii a Tichomoří neuspěje. Svět se netěší na novou studenou válku. NATO s nemocí „smrti mozku“ obtížně přežije, i když vytvořilo více protichůdných sil.

D.