Pokusy donutit Indii k zapojení do sankcí kvůli Ukrajině budí odpor k USA

2022-04-11 18:26:39
Sdílej:

Illustration: Chen Xia/GT

Illustration: Chen Xia/GT

Velmi krátce po předchozím americkém vážném varování Indii vyslal vrcholný ekonomický poradce Briana Deese do New Delhi před pár dny další poslední vážné varování, že když se budou veřejně spolčovat s Ruskem, tak přijdou závažné a dlouhodobé důsledky. Až se vkrádá otázka, kdy vyšlou to přísloveční tři sta padesáté šesté poslední vážné varování?

Protože, kdo není s námi, je proti nám. A normální business s Ruskem bez sankcí je proti „mezinárodnímu řádu“. Že žádná instituce, jako třeba OSN, sankce neposvětila, to je přeci jedno, mezinárodní řád stanovujeme přeci my ve Washingtonu a my jsme vám řádně stanovili povinnost Rusy nenávidět a poškodit si ekonomiku tím, že s nimi nebudete obchodovat!

Je to tedy viditelně pokus o nastolení mono-polárního světového řádu Ameriky, v němž si nějaká obyčejná miliardová zemička nebude hrát na suverénní stát oprávněný hledět si svých národních zájmů. Vy přeci nemáte právo říci o sobě, kým jste. To určujeme my – hegemon. A vás Indy, které zrovna teď šikanujeme, jsme si vybrali, abychom to na vašem příkladu ukázali celému světu.

O Indii lze však těžko říci, že by byla ve věci Ukrajinské krize nějakým „ruským fanouškem“. Indie snad už od svého založení nemá moc ve zvyku se jakkoliv angažovat do něčeho, co se jí moc netýká. Jsou známy případy, kdy např. americký prezident při návštěvě Indie položil otázku jejím představitelům o nějaké mezinárodní záležitosti, včetně např. někdejšího odchodu USA z Vietnamu, a pak vyjeveně zíral, že indická strana dokonce i po zopakování otázky naprosto mlčí a ani nezkouší se z otázky vykrucovat. Indové jsou ve věcech, v nichž nejsou zainteresování, přísně neangažovaní a nezkouší si hrát na globálního arbitra ani se na stranu žádného takového arbitra stavět. A stejně nezaujatě přistupují i k Ukrajinské krizi.

A najednou je někdo chce přinutit, aby se v podstatě zapojili do vzdáleného konfliktu na hegemonem určujícím „světový řád“ nařízené straně a ke své značné škodě zahájili proti svému tradičnímu partnerovi, s nímž pěstují po generace excelentní ekonomické vztahy, obchodní válku.

Z hlediska imperiální logiky je samozřejmě pochopitelné, že rádoby hegemona planety nejvíce děsí možnost vzájemné přátelské spolupráce mezi Čínou, Indií a Ruskem. Je jim jasné, že mají-li se uplatnit jako globální vládci, nezbytně potřebují, aby se tato velká trojka mezi sebou co nejvíce rozkmotřila, aby mohli uplatnit tradiční imperiální zásadu – „rozděl a panuj.“ Jinak se z té velké trojky může vynořit jejich největší noční můra multilaterální světový řád bez hegemona.

Svou pánovitostí z poslední doby ale Washington Čínu s Ruskem spíše nahnal do náruče jeden druhému. Samozřejmě, že i teď jim hrozí, že tlakem na Indii dosáhnout USA toho, že se k té dvojce přidá. Kvůli pohraničním sporům s Čínou se Indie jevila jako slabý článek, kde by USA mohly ve snahách – „rozděl a panuj“ – uspět. Také proto se USA podařilo rozrušit přátelství Indie s Íránem, nedopustit její vstup do RCEP a nalákat ji do „asijského NATO“ - QUAD. Teď ale analytici celého světa se zatajeným dechem čekají, jestli opravdu proběhne na červen do Japonska naplánované zasedání QUAD, pokud se Indie nedá zlomit a nepodvolí se dirigismu Washingtonu.

Těch varování vůči Indii je ale více a nestále se stupňují, takže zatím moc nefungují a Bílý dům je čím dál tím nervóznější. Původně ta varování byla před zřízením alternativního platebního mechanismu k mezinárodnímu bankovnímu systému SWIFT a s vyloučením dolaru za ropu z Ruska a další zboží mezi oběma zeměmi, což je silný krok k multilaterálnímu řádu a k sesazení dolaru z trůnu globální měny. Oproti výhodám z těchto obchodů však USA nemohly nabídnout nic pro Indii výnosnějšího, a tak nepochodily.

Jenže útoky na Indii a jejich selhání ukazují více než jen váznutí amerických snah v zapojení Indie do ohrazování Číny a Ruska. Indie je spíše exemplárním případem přístupů zemí mimo NATO k americkým hegemonickým ambicím, a nejen vedení zemí ale i veřejnosti v nich.

Těžko někdo ve většině Asie, Afriky, Latinské Ameriky zaujímá nějaký postoj k Ukrajinskému sporu, který je pro ně asi tak zajímavý a pochopitelný jako pro většinu lidí u nás spor Tigre – Eritrea. Spíše je to pro ně rvačka globálních velmocí, kde nemá smysl hledat nějakou spravedlnost. A v žádném případě nepodporují jakékoliv sankce, což je vlastně zapojení vlastní země do cizí vzdálené války k vlastní značné škodě. A navíc, jak to řekl bývalý francouzský velvyslanec v USA Gérard Araud: „I ti, co nijak zvlášť Rusko nemusí, pokud nejsou ze Západu, tak ho podporují jen proto, že tam konfrontuje Západ.“

Mnoho zemí a jejich obyvatel se cítí být Amerikou šikanováno, čímž USA po světě rozšířily jakousi psychologii vzdoru vůči sobě. Čím více tedy Washington uvalí na Rusko sankcí, tím více vyvolá averze i v těchto zemích a tím více budou USA vnímány jako rozvraceč globální ekonomiky a příčina strádání. Nikoliv jako ušlechtilý tvůrce světového řádu, spravedlnosti a těch pravých hodnot, čímž se ohání.

Těžko se stavět na piedestal, demokracie, svobody, práv, volného trhu, vlády zákona a spravedlnosti, když se ke všem chovají jako diktátoři, upírají jim suverenitu a svobodu rozhodování a nutí je v podstatě vstupovat do konfliktů, s nimiž nechtějí mít nic společného, se všemi náklady a útrapami s tím spojenými. A to teď na Indii předvádí.

Takové sentimenty se vyvíjely potichu už dlouho. Když ale během Ukrajinské krize najednou Washington začíná zkoušet šikovat svět po svém boku jako ten spravedlivý vůdce bojující za tu jedině správnou věc a šikanuje přitom svého spojence Indii, která odmítá nechat se zavléct do vzdáleného sporu mezi mocnostmi, působí to jako ohníček, co zažehne požár v dávno už vyschlém porostu.

Málokdo vnímá Ameriku jako toho spravedlivého. Ani Ukrajinu moc nevnímají jako oběť agrese, ale spíše zemi, jejíž vedení se propůjčilo, aby z ní udělalo tlapu cizí moci, kterou však USA, když začalo jít do tuhého, obětovaly, jen ji chtějí co nejvíce zneužít, aby co nejdéle krvácela v jejich službách.

A proč by se pak do jejich služeb měla také ke své škodě propůjčit Indie?

A jak má asi indická vláda a lid vnímat Ameriku jako partnera, spojenectví s nimž jim umožňují vyvážené mezinárodní vztahy a dobrý obchod se všemi? Tímto přístupem tyrana se USA dost možná partnera zbavují, a to nejen v politickém smyslu, ale i co se týče vnímání lidí v Indii. A nejen tam, většina světa to vidí podobně.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze