Proč je Bidenova návštěva východní Asie vykročením špatnou nohou?

Autor: Victor Gao (Kao) je komentátor aktuálních událostí a bývalý tlumočník Deng Xiaopinga (Deng Siao-pching) a předseda Čínského institutu energetické bezpečnosti. Je také profesorem na Soochowské univerzitě a viceprezidentem Centra pro výzkum Číny a globalizace. Článek odráží názory autora, ne nutně názory CGTN.

Po návštěvě Korejské republiky (ROK) navštíví americký prezident Joe Biden Japonsko a touží vyvolat další protičínské nepřátelství ve východní Asii a v asijsko-pacifickém regionu jako celku se zaměřením na QUAD (údajně protičínská aliance), tchajwanskou otázku a návrh nového „Indo-pacifického ekonomického rámce“ (IPEF), údajně zaměřeného na vyloučení Číny.

Čína je největší ekonomikou na světě podle parity kupní síly (PPP) a druhou největší ekonomikou na světě podle oficiálního výpočtu směnného kurzu a je největší obchodní zemí s více než 130 zeměmi a regiony na světě, včetně většiny zemí v asijsko-pacifické oblasti.

Ekonomické vyloučení Číny ze současného světa je činem šílenství a marnosti a základním zájmům amerického lidu to spíše uškodí než pomůže. Podle všech rozumných odhadů Čína do konce tohoto desetiletí předčí USA jako největší ekonomika. Nikdo nemůže zastavit dynamiku čínského hospodářského růstu. Ve skutečnosti je jakýkoli pokus zbavit čínský lid jejich práva na ekonomický rozvoj pravděpodobně největším zločinem proti lidskosti a selže.

Ve východní Asii, v asijsko-pacifické oblasti a ve světě jako celku je důležitější mír, růst a rozvoj, spíše než konfrontace, válka nebo zahájení další studené války. Čína je dnes hlavní silou míru a rozvoje ve světě a Spojené státy budou muset s Čínou vycházet, spíše než jí čelit.

Skutečnou podstatou tchajwanské otázky je neskončená občanská válka v Číně na konci 40. let 20. století, která vedla k založení Čínské lidové republiky (ČLR) na čínské pevnině v roce 1949 a k útěku tehdejší nacionalistické vlády v čele s Čankajškem z čínské pevniny do čínské provincie Tchaj-wan v roce 1949.

K dnešnímu dni více než 180 zemí světa a všechny velké mezinárodní organizace na světě uznávají, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je součástí Číny a ČLR je jediným legitimním zástupcem Číny. Spojené státy učinily takové potvrzení v roce 1979, aby navázaly diplomatické vztahy s ČLR, za podmínky stanovené ČLR, že USA stáhnou americké jednotky z oblasti Tchaj-wanu a zruší americké „diplomatické vztahy“ a „obrannou smlouvu“ s čínským Tchaj-wanem.

Američtí činitelé s rozhodovací pravomocí se mohou domnívat, že rozdmýchání vojenské konfrontace přes Tchajwanský průliv může být jistým způsobem, jak způsobit krveprolití zahrnující Tchaj-wan a narušit pokračující mírový rozvoj Číny.

To, co dělají USA, může ve skutečnosti vyvolat vzkříšení neskončené občanské války, která je čistě vnitřní záležitostí Číny, a ani USA, ani žádná jiná cizí země nemají žádné legitimní ospravedlnění zapojit se do vzkříšené občanské války. USA také mohou zcela špatně odhadovat situaci, protože lidé na obou stranách Tchajwanského průlivu jsou stejní Číňané a sjednocení Číny ve jménu sjednocené Číny je megatrendem dnešního světa.

Žádný americký prezident nemá žádné právní ospravedlnění ani morální slušnost posílat americké vojáky bojovat ve vzkříšené občanské válce v Číně, kterou americká vláda možná vyvolává zlověstnými a nebezpečnými plány. Žádná jiná země na světě by v základním zájmu svého vlastního lidu nebojovala ve vzkříšené občanské válce v Číně, kterou americká vláda aktivně a zlomyslně vyvolává.

Pokud jde o QUAD, očekávat, že velký národ Indie se nechá strhnout do válečného vozu Spojených států proti Číně, je naprosto mylné chápání nezávislosti Indie jako velké země.

Čína a Indie spolu po tisíce let vycházely mírumilovně. Územní spory, které mezi oběma zeměmi dnes existují, nevyvolala žádná z nich, ale britští imperiální kolonisté v Britské Indii.

Čínský národ a indický národ, jediné dvě superpopulace na světě, budou mít jistě dostatek moudrosti, odvahy a vize, aby překonaly spiklenecké plány britských kolonistů, kteří vládli velkému indickému lidu jako by byl druhořadý.

Pokud jde o Japonsko, stále má územní spory s Ruskem, ROK, Čínou a čínským regionem Tchaj-wan, a to i přes jeho bezpodmínečnou kapitulaci v roce 1945. Japonské vládě by měl být předán pevný a strohý vzkaz, že Japonsku není dovoleno vlastnit útočné zbraně.

Nejlepší způsob, jak může Japonsko získat zpět svou normální a úplnou suverenitu, je plně se zavázat k míru a trvale se vzdát války jakéhokoli druhu.

Jia