USA mají obavy ze spolupráce Číny s Ruskem

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov si potřásá rukou se svým čínským protějškem Wang Yi při závěru společné tiskové konference po své schůzce v Rusku v Soči 13. května 2019. (Pavel Golovkin/AFP via Getty Images)

Před pár dny jsme referovali o tom, jak se země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) 23.5 dohodly, že zpomalení technologického rozvoje naší civilizace, které neumožňuje dostatečně kvalitní růst ve smyslu čínské strategie vysoce kvalitního růstu založeného na zvyšování potenciální produktivity výrobních prostředků a práce pomocí inovací, je nepřijatelné, a proto v rámci iniciativy PartNIR tyto země zahajují inovativní program, který vyvolá další průmyslovou revoluci a umožní jim vysoce kvalitní rozvoj, čímž se stanou lokomotivami světového růstu a prosperity sdílené budoucnosti lidstva.

Ovšem ve stejný den, 23.5, promluvil o spolupráci na vědecko-technickém rozvoji jádra této skupiny Číny s Ruskem ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který prohlašoval, že společným zájmem obou těchto zemí je spolupráce na technologickém pokroku. V tomto duchu se vyjadřoval při proslovu k těm, kterým by tato budoucnost tažená další průmyslovou revolucí měla patřit, tj. ke středoškolské mládeži v Moskvě.

Nemluvil k nim jen čistě o technologiích aj., ale vysvětloval, že obě země mají převážně „společné zájmy“ v mezinárodních záležitostech, přičemž spojí-li síly i do úzké technologické spolupráce sklidí velmi sladké ovoce. Obě země už v mnoha věcech velice úspěšně spolupracují, např. na vývoji dopravních letadel, díky čemuž by chtěly sesadit z trůnu hlavní světové výrobce dopravních letounů Boeing a Airbus, přičemž dosavadní výsledky vypadají velice slibně.

O potenciálu spolupráce obou zemí se Lavrov vyjadřoval: „Je to pro nás příležitost realizovat svůj potenciál na poli vysokých technologií včetně jaderné energetiky, ale také v četných dalších oblastech.“ K tomu lze poznamenat, že všechny průlomy, které během průmyslové éry přinášely největší urychlení rozvoje, vždy přicházely s převraty ve zdrojích a využití energie. Takovýto převrat však už řadu generací nenastal a dostupnost a ceny energií jsou od energetické krize v 70. letech největší brzdou zvyšování produktivity globální ekonomiky. Obě tyto země ale v poslední době dělají značné pokroky např. v inovativní jaderné energetice.

Lavrovova slova navazují na poslední vývoj zhruba od osobního setkání mezi prezidenty Xim a Putinem na zimní Olympiádě v Pekingu, kdy posílili bilaterální vztahy na tzv. partnerství „bez hranic“, přičemž rovněž prohlásili, že mezi oběma těmito sousedy nebudou „žádné zakázané oblasti spolupráce“, takže jsou si zřejmě otevřeni i ve výzkumu a vývoji s nejvyšším stupněm utajení.

Spolupráce Číny s Ruskem se značně prohlubuje už desítky let, zvláště od nástupu prezidenta Putina. Ovšem tím, co ji vždy urychlí a postaví na vyšší úroveň, je nějaká vlna sankcí a dalších nátlaků na některou z těchto zemí ze strany USA a jejich spojenců. A jedna oblast jejich spolupráce posiluje rychleji než všechny ostatní a každá americká snaha o nátlak vyvolá další vlnu jejího posilování, a to je energetika.

Proto i teď, během Ukrajinské krize a pokusů Západu o sankce na Rusko, i když s rozpačitým výsledkem, v dubnu stouply dovozy ruské ropy, plynu a uhlí do Číny o 75 procent na více než 6 miliard dolarů. I dovoz zkapalněného zemního plynu v dubnu přesáhl 463 000 tun a meziročně tak narostl o 80 procent.

Lavrov dal jasně na srozuměnou, že s dílnou světa Čínou po boku jako s věrným přítelem nemá pro Rusko moc smysl zbytečně se z vlastní iniciativy pokoušet o zlepšování vztahů se Západem.

„Pokud oni (Západ) chtějí ohledně obnovy vztahů něco nabídnout, tak seriózně posoudíme, zda to potřebujeme, nebo ne,“ řekl. „Musíme ale zastavit svou závislost na dodávkách čehokoliv ze Západu,“ dodal, čímž jasně nepřímo řekl, že dny, kdy Západ byl nenahraditelným zdrojem některých špičkových technologií, jsou už pryč, a svůj rozvoj může Rusko opřít o spolupráci s přáteli mimo něj, zejména o Čínu. Snad by to v jistém smyslu šlo označit i za projev důvěry v očekávání, že budoucnost technologického vývoje lidstva čeká v tom, co přijde od spolupráce v rámci iniciativy PartNIR a ne v tom, co lze čekat od Západu.

Mezi oblastmi, v nichž čínsko-ruská spolupráce washingtonským analytikům nahání obzvlášť husí kůži, je kosmická spolupráce obou zemí a její vojenské aspekty. Obě země už mají před USA náskok v hypersonických střelách a v řadě kosmických zařízení. Letos je poslední rok trvání pětileté smlouvy o kosmické spolupráci zahájené oběma státy roku 2018, kdy se má za to, že smlouva bude určitě prodloužena na dalších pět let do roku 2027, přičemž se na to nabalují další rozšiřující dohody.

Loni v březnu podepsaly kosmické agentury Ruska a Číny – Roskosmos a Čínský národní kosmický úřad dohodu o spolupráci na mezinárodní lunární výzkumné stanici a teď koncem května v nejbližších dnech má proběhnout další důkladná porada obou stran o tomto programu.

Americké zpravodajství, konkrétně Obranná zpravodajská agentura (DIA), o společném lunárním úsilí Číny s Ruskem v dubnu sepsala hororovou zprávu v rámci jejich memoranda „Bezpečnostní výzvy v kosmu roku 2022“.

Na briefingu k této zprávě zpravodajský specialista DIA John Huth vysvětloval: „Obě země usilují o rozšíření svých iniciativ kosmického výzkumu společně i individuálně, kdy plánují v příštích 30 letech prozkoumat Měsíc a Mars.“

„Pokud uspějí, povede toto úsilí nejspíš k pokusům Pekingu a Moskvy těžit měsíční přírodní zdroje,“ sliboval Huth.

Někteří předpovídají, že z Měsíce by se mohl stát důležitý zdroj prvků vzácných zemin, které mají na zemi málo ložisek (nejvíce v Číně), ale jsou potřebné třeba pro počítačové disky, lithiové baterie, noční vidění i obrněné vozy.

Před hrozbou kosmické spolupráce těchto rivalů USA varoval při kongresovém slyšení 11. května náměstek amerického ministra obrany pro kosmickou politiku John F. Plumb: „Rusko s Čínou vyvinuly zamířitelné energetické zbraně k oslepení zpravodajských, sledovacích a průzkumní satelitů (ISR) a dále vyvíjí, testují a rozšiřují anti-satelitní zbraně s přímým vzletem i orbitální, čímž ohrožují kosmickou techniku USA a spojenců.“

A hrozil i jinak: „Nadále vyvíjí prostředky, jimiž jiným znemožní využít kosmu nasazením zlovolných kybernetických aktivit včetně kyber-útoků proti pozemním stanicím podporujícím kosmické činnosti.

Washington je evidentně tedy také přesvědčen o značném potenciálu technologické spolupráce těchto dvou zemí, kdy třeba v kosmických technologiích se začíná zřetelně projevovat jejich náskok proti USA, takže možnost, že z jejich spolupráce vznikne další průmyslová revoluce, je velice realistická.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze