Ang Lee po 20 letech vzpomíná na úspěch filmu Tygr a drak

Je fyzicky nemožné dostat se na bojovou scénu, která se odehrává nad bambusovým lesem ve filmu Tygr a drak a nevydat nějaký slovní výkřik.

O dvacet let později je stejně vzrušující ladnost tohoto mistrovského díla bojových umění režiséra Ang Lee. Způsob, jakým postavy kloužou po vodě. Jeho mimořádná lehkost. Jeho řemeslo a choreografie jsou jen dalším důkazem mantry vyslovené ve filmu: "Meč sám o sobě ničemu nevládne. Ožívá jen v dovedných rukou."

8. prosince uplynulo 20 let od vydání filmu Tygr a drak, příležitosti oslavované novým limitovaným vydáním 4K UHD Blu-ray. Zůstává filmem jako žádný jiný. Mezinárodní koprodukce natáčená v Číně a natáčená v mandarínštině se stále snadno řadí k nejúspěšnějším neanglickým filmům v USA. Film, který měl rozpočet 17 milionů dolarů, vydělal v Severní Americe 128,1 milionu dolarů.

Film Tygr a drak, pravděpodobně více než kterýkoli jiný film, otevřel americké diváky nejen novému žánru známému převážně v Asii - tradici Wuxia - ale obecně i filmům s titulky. Nastavil další rekord s 10 nominacemi na Oscary, což je známka, která se vyrovnala filmům Roma a Parazit. Tygr a drak si odnesl čtyři Oscary.

Cítil Ang Lee, že když se Parazit Bonga Joona Ho stal v únoru prvním neanglickým vítězem nejlepšího filmu, pomohl mu připravit cestu?

„Ano, to udělal,“ říká Lee se smíchem. „Neřekl bych, že se to stalo kvůli mně. Ale jak mi lidé vydláždili cestu, připravil jsem cestu pro tento film. A ten film připravil cestu pro budoucí tvůrce filmů a diváky. Jsme komunita. Jsme všichni součást historie.“

Každý projekt má tendenci Ang Leeho, režiséra filmů Život Pi (Life of Pi), Zkrocená hora (Brokeback Mountain) a Ledová bouře (The Ice Storm), plně pohltit. „Někdy se zdá, že každý film je celý život,“ usmívá se. Film Tygr a drak však považuje za svůj nejtěžší film. Nejen kvůli technickým výzvám, ale kvůli tlaku, který vyvíjel na sebe, aby zachytil kino svého mládí.

Ang Lee říká, že to byl nejtvrdší film a nejtěžší část jeho života. „Stále jsem chtěl dobré bojové scény. Chtěl jsem také dobré umělecké oddělení, historický vzhled a dobré herecké výkony. Byl jsem příliš chamtivý. Byla to tak trochu moje dětská fantazie. Vtipkoval jsem, že je to dětská fantazie a krize středního věku."

To je také to, čemu Lee připisuje úspěch tohoto filmu: jeho smysl pro dětský údiv.

„Myslím, že lidé reagují na nevinu,“ říká Lee. „Když se ocitneš v neznámé situaci, máš nějak větší šanci najít v sobě tu nevinu. To je důvod, proč chodíme do divadla.“

V posledních letech se Ang Lee přeorientoval na digitální formát, ve snaze o nový druh kina - „který jsem nenašel“, dodává se smíchem, který zahrnuje vysokou snímkovou frekvenci, 3D a další inovace, o nichž se domnívá, že jsou budoucností filmu. Zatímco některé z výsledků byly fascinující, jeho snaha o digitální formát ve filmu Blíženec (Gemini Man) z roku 2019 a filmu Ulička slávy (Billy Lynn's Long Long Halftime Walk) z roku 2016, nebyly přijaty dobře. Lee říká, že o tom stále přemýšlí, že je stále zvědavý.

„Nechci se zatím vzdát,“ říká Ang Lee. „Bohové filmu jsou ke mně velmi dobří. Dokud budu moci, budu dělat svoji službu – ať už digitálně, nebo se někdy jednoho dne vrátím k výrobě něčeho na ploché obrazovce. Ale myslím, že způsob, jakým vidím věci, se změnil a musím ohledně toho být k sobě upřímný. Nakonec je upřímnost velmi důležitá. Můžete být obviňováni, můžete selhat, ale část z vás musí zůstat upřímná a svěží. Doufám, že celá moje kariéra bude jako nikdy nekončící filmová škola.“ (Kl)