Vánoce v Pekingu

Rád bych se dnes svěřil s jedním ze svých nezapomenutelných zážitků z času, který jsem trávil v Číně. Při návratu o několik let zpátky vás chci zavést do Pekingu a dát vám – byť zprostředkovaně – prožít atmosféru vánočních svátků v čínském hlavním města. Nejprve si poslechněte krátký zvukový záběr, který jsem natočil v Chrámu sv. Josefa na čínské hlavní třídě na Wangfujingu.

(zvuk č. 1.Tichá noc - v čínštině-záběr z chrámu na Wangfujingu.mp3)

Známou vánoční píseň „Tichá noc“ jste měli právě možnost slyšet v čínštině. Takto zazněla během vánoční půlnoční mše ve zmíněném katolickém chrámu sv. Josefa.

Ze statistiky jsem se dočetl, že v celé Číně je dnes asi 16 miliónů křesťanů, o něco více je protestantů, menší díl pak příslušníků katolické církve. 16 miliónů je z našeho pohledu ohromné číslo, ale ve srovnání s populací celé Číny je to počet vlastně nepatrný. Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem zjistil, že Chrám svatého Josefa, jinak též Východní chrám, jak se mu v Pekingu říká, byl o Štědrém večeru nabit k prasknutí.

Celá mše, zpěvní části i kázání probíhaly přirozeně v čínštině, a tak člověk tohoto jazyka neznalý se jen dohaduje, o jakých událostech ze života Ježíšova kněz právě pojednává. Ovšem - zvolání Alelujá zůstává srozumitelné všem.

(zvuk č. 2.Kázání o půlnoční mši-chrám na Wangfujingu.mp3)

Kostel svatého Josefa byl postaven v polovině 17. století a v té době byl už druhým katolickým chrámem v Pekingu. Prodělal několik přestaveb, poslední v 80. letech 20. století. Od 90. let patří mezi pekingské chráněné architektonické památky.

Pekingský Wangfujing však není zdaleka jediným místem, na kterém si pekingští křesťané připomínali o Štědrý večer narození Páně. V čínském hlavním městě je celkem dvanáct křesťanských chrámů, přičemž tento počet je spravedlivě rozdělen šest ku šesti mezi kostely katolické a protestantské.

I toto poměrně velké množství křesťanských kostelů však neznamená, že by většina obyvatel Pekingu, tím spíše obyvatel celé Číny, znala tradici a příběh, jež se váže k největšímu svátku křesťanského světa. Přesto však v ulicích velkých čínských měst narazíte na ohromné množství vánočních atributů, které sem pronikly ze západního světa. Všechny obchody zdobí osvětlené a blikající vánoční stromky, před velkými supermarkety jsou pak super velké a super osvětlené – ovšemže umělé – stromy se spoustou blyštivých ozdob. Prodavačky velkých obchodů vyměnily do té doby poměrně slušivé jednotné kostýmky – za mnohem méně slušivé, lež také jednotné – santaklausovské čapky.

Santa Klaus se na vás šklebí z každé výlohy, sobí paroží trčí skoro z každého obchůdku a odevšad se line vlezlá melodie Jingle bells.

To je pochopitelně ona nablýskaná, obchodnicky zneužitá, či snad lépe – komerčně využitá - představa Vánoc. V tom se čínští obchodníci neliší od svých západních kolegů, snad jen ono třeštění začíná v Číně o něco později, většinou až po začátku prosince.

Jak si však uprostřed tohoto mumraje představují oslavu Vánoc samotní Číňané? Střední a starší generace vlastně nijak. Doma Vánoce neslaví, pro naprostou většinu z nich nastane čas jakéhosi pozastavení a rodinných setkání až o několik týdnů později, kdy v Číně vypuknou Jarní svátky (ty nejbližší nastanou ve čtvrtek 11. února 2021).

A ti mladší? Vyrážejí o Štědrý večer do ulic, na hlavách červené čepice, v rukou sršící prskavky... pokřikují na případné cizince: Merry Christmas! – a pak zamíří do jedné z četných restaurací Mc Donald nebo KFC a dají si vlastností štědrovečerní menu složené z kuřecích křídel a koka koly! (Letos ovšem patrně moc cizinců v ulicích nepotkají, bohužel.)

Abychom se alespoň trošku vrátili k původní křesťanské vánoční tradici, poslechněme si jednu z čínských vánočních koled, ve které se zpívá o narození Ježíška v městě Betlémě.

(zvuk č. 3. Čínská vánoční koleda..mp3)

Jiří Hubička