Jak jsem začal vnímat tradiční čínskou medicínu a cvičit tai-chi

Někdy se jí také říká meditace v pohybu, učí nás ovládnout sami sebe, své tělo, myšlenky, jak dobít energii, přeměnit ji ve svůj prospěch – starou vypustit, novou vpustit, brána do světa východní filosofie a tradiční medicíny.

Začalo to docela nenápadně o letních prázdninách na tradiční rodinné dovolené v Chorvatsku. Bydleli jsme nad jednou z mnoha zdejších skvělých pláží, od moře nás dělilo sotva několik desítek metrů; vůně čerstvě grilovaných ryb nám večer co večer dráždila chuťové receptory, den jsme začínali a končili plaváním v moři a popíjeli graševinu – zdejší oblíbenou odrůdu vína,… a povídali si: o životě a úskalí v něm. Namítal jsem, že moje postarší tělo již není tak pružné, jak bývalo, organismus nemá tolik energie jako dříve,… zatímco syn Aleš namítal, že stáří je jen číslo a jsme tak staří, jak se cítíme – jistě to znáte!.. a vnuk Ondra se tomu jen smál!

Padlo slovo tai-či (celým názvem tchaj-ťi čchüan), což je označení pro čínské bojové umění. Dnes jej pěstuje mnoho lidí po celém světě pro posílení svého zdraví a zlepšení kvality života. Říkal jsem si: „Proč to nezkusit. Ke zvládnutí začátků vlastně mám vše potřebné - trochu prostoru, volný oděv, cvičit mohu po ránu, přes den nebo večer a to kdykoliv a kdekoliv… i lektora mám“. Aleš se zhostil role učitele svědomitě a zodpovědně – upozorňoval na nezvyklé pohyby všech čtyř končetin, žádal mě, abych vypnul mozek a soustředil se jen na aktivaci energetických center těla, správné dýchání a držení těla.

Záhy jsem poznal, že to vlastně není jen cvičení, ale hlavně filozofie. Pochází ze staré Číny, jeho původně bojová funkce vychází z principů taoistické filozofie, potřeby obrany před protivníkem. Základním principem je splynutí s přírodou a snaha o její pochopení, ale tradiční čínské umění zahrnuje i kultivaci celkového zdraví.

Nejen pro mě to bylo zpočátku jen těžko pochopitelné – jsme tady v Evropě vedeni k soutěživosti - každý další den být rychlejší, dosáhnout výš nebo dál; hlavní metou je být první nebo alespoň IN, zkrátka „stát na bedně!“ Nic z toho neuplatíte při cvičení tai-či. Ostatně pokoru a nesoutěživost připomínají dvě známé české herečky, které tai-či propadly - šedesátnice Zora Jandová a Ljuba Krbová.

Principy čínské medicíny jsou vůbec zcela odlišné od těch našich: u nás přijdete ke svému LÉKAŘI, až když jste NEMOCNÍ, lékař vás LÉČÍ (nebo se o to snaží), případně vás s NEMOCÍ pošle do NEMOCNICE (nemoc). Když se LÉKAŘE zeptáte na možnost preventivních vyšetření, které by eliminovaly možné nemoci v jejich zárodcích a ve finále nepředstavovaly pro zdravotnický systém takovou zátěž jako vlastní léčení nemocí… lékař zpravidla zmlkne, nebo mu alespoň hlas ztajemní, zkrátka to již není záležitostí příslušné pojišťovny.

Číňané to mají jinak – vnímají tělo jako síť energetických drah, meridiánů, se kterými pracují s vědomým hlubokým dýcháním – čím pomalejší pohyb, tím lepší výsledek! To my Evropané moc nevnímáme - třeba dýchat do břicha! Hluboké dýchání posiluje vnitřní harmonii, vede k celkovému zklidnění a hluboké relaxaci, působí preventivně a rozpouští naše zasunuté strachy a obavy. Energii při cvičení nejen že nespotřebováváte, ale naopak ji získáváte. Při cvičení vypadáte, že necvičíte, ale tančíte, jednotlivé pohyby jsou klidné, jeden navazuje na druhý, vše má svůj řád, důvod. Uvolníte si svaly, naučíte se, jak správně stát a pohybovat se. Sestavy cviků nejenže poeticky vypadají, ale i mají takové názvy: Vystoupání k sedmi hvězdám Velkého vozu, Rozčesávání hřívy divokého koně Chytání ptačího ocasu jsou ukázkami jen některých z nich.

Začáteční lekce jsou zaměřené převážně na procvičování základních tělesných pozic, stále opakujete jednoduché cviky, při kterých se soustředíte na vlastní tělo, dýchání, vnímání svého těla - nejlepší myšlenky se přece rodí z klidné a uvolněné mysli!

Po návratu z dovolené jsem začal cvičit nenápadně, sám, ale pravidelně - stále jsem však nevěřil jejím účinkům. Začal jsem přidávat další cviky, střídavě zapojoval všechny možné svaly, o kterých jsem před tím neměl ani tušení, při rotacích jsem měl pocit, že se vznáším, z těla se totiž vyplavovaly endorfiny – hormony štěstí. Podobný pocit jsem naposledy zažíval, když jsem ještě běhával různé silniční či lesní závodní treky – Běchovice, Velkou kunratickou nebo Jizerskou padesátku. Odnesly to klouby a běhat dnes nemohu, jen se na zdatné atlety dívám v televizi.

Oblíbil jsem si cvičení při ranním rozbřesku, kdy rostliny vydávají kyslík a vy máte celý den před sebou. Držím se pravidla „Dobře začít den a mít se na co těšit.“

A takové období právě nastává – předjaří.

Časem jsem si začal uvědomovat věci, které jsem dříve nevnímal. Uvědomil jsem si třeba, že pohyb je jedním ze základních principů života. Začínám vnímat signály svého těla, kterým se snažím naslouchat a porozumět, správně je číst a podle toho učinit patřičná opatření do budoucna. Vnímám menší nervozitu své mysli, cvičení mně pomáhá k odbourávání stresu.

Pracuji v cestovním ruchu a i v těchto těžkých dobách stále připravuji zájezdy s vidinou, že se někdy / snad brzy uskuteční. Cvičení tai-chi se pro mě stalo vítanou alternativou k jinak sedavé fázi jejich příprav. Pravidelná cvičení jsem začal prokládat vycházkami do přírody, stanovil si jasnou týdenní odměnu i začal formulovat tři věci, které se mně ten týden na závěr povedly.

„Když budete cvičit poctivě, začnete postupem času energii v rukách a těle opravdu cítit. Často to začíná jako brnění nebo pocit tepla v konečcích prstů. U každého to trvá jinak dlouho, ale při pravidelných kurzech ten pocit nakonec zaznamenají všichni,“ popisuje Miroslava Augustínová z kliniky Meridian, která byla na stáži i v dětské nemocnici v čínské provincii Hunan.

„Tradiční čínská medicína předpokládá, že nemoc vzniká narušením rovnováhy proudění životadárné energie čchi, když v určitém místě našeho těla z nejrůznějších důvodů vznikne blokáda nebo když dojde k narušení rovnováhy jinu a jangu. Právě cvičení čchi-kung správné proudění čchi podporuje,“ vysvětluje Augustínová, která je již nachystaná v tradičním volném hedvábném oděvu ke cvičení.

Slovenská lektorka čchi-kungu a tai-chi Bea Luby k tomu říká: „Jestli neumíš běhat, pak kráčej. Jestli neumíš kráčet, pak se alespoň zkus plazit. Jenom nikdy nezůstávej na jednom místě!“ Připomeňme jen, že čchi-kung je ucelený systém staročínské medicíny, která se zabývá kultivací lidského těla a to nejen po stránce fyzického těla, ale i rozvojem mysli – uvolňuje emoce a zklidňuje mysl - někdy označované jako čínská jóga.

Něco podobného v evropském měřítku říká i moje lékařka přes cévy Světla Sikulová, když mluví o stavu našich tepen a žil, proudění krve v našem těle: „je to jako s horskou bystřinou - kde proudí, tam to žije. Časem se však proud dostane z hor do nížiny, voda se zakalí, ztratí rychlost a… to nesmíte dopustit!“

Cvičení je obtížné slovy popsat – musíte jej prostě prožít. Chcete-li s ním začít, pak doporučení zní: vyhledejte dobrého učitele, který vám sedne nejen svými zkušenostmi, ale i jako člověk. To ostatní je hlavně jen a jen na vás – na vaší píli, vytrvalosti a nadšení.

A věřte – začít cvičit je možné v každém věku… a stačí k tomu třeba jen 20 minut denně.

Už se těším až se otevřou kurzy, kde jistě potkám množství zajímavých lidí, které mě budou inspirovat v mém úsilí, a se kterými budu moci vést dialog o vlastní energii a vystoupím ze své komfortní zóny.

Dodejme, že tai-chi bylo v loňském roce zapsáno do seznamu nehmotného dědictví UNESCO.

Miroslav Hrdlička