Čína na čele počtu památek nehmotného dědictví UNESCO

Nedávno jsme psali o tom, že Čína figuruje společně s Itálií se svými 55 zápisy v čele na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO,

https://czech.cri.cn/travel/3885/20210131/614246.html.

A platí to i o jejím množství zápisů na listině památek nehmotného kulturního dědictví UNESCO, o kterém ví laická veřejnost daleko méně. List of the Intangible Cultural Heritage of Humanity byl vyhlášen roku 2003 v Paříži a dnes zahrnuje stovky tradic, řemesel, jídel a na rozdíl od hmotných památek, které můžete maximálně obdivovat a fotit si je, tak v tomto případě jejich ochutnávku můžete zažít a část si dokonce zpravidla i odnést s sebou domů. Tyto fenomény pomáhají dotvářet komplexnější obraz o kulturním odkazu lidstva. Čína se svými 42 zápisy v tomto seznamu dominuje světu s velkým předstihem před Francií, Japonskem nebo Jižní Koreou.

Čínský zápis nehmotného kulturního dědictví UNESCO je velmi obsažný a českému čtenáři jeho jednotlivé položky ne vždy příliš známé – uveďme alespoň některé: čínská kaligrafie, festival dračích lodí, různé podoby čínských oper: KunQu, Yueju, Pekingská nebo tibetská, hedvábné řemeslo, akupunktura nebo čínské stínové loutkařství.

V závěru loňského roku přibyly na tuto listinu i další dva zápisy z Číny: bojové umění Tai-chi, o kterém píšeme na jiném místě, https://czech.cri.cn/culture/3886/20210319/637433.html a slavnost „Songwangchuan“. Za složitým slovem se skrývá rituál související se zachováním udržitelného spojení mezi člověkem a oceánem, jeho cílem je odvrátit pohromy a přinést požehnání tím, že „budeme činit dobré skutky a prosit o mír“. Obřad se odehrává již několik generací každé tři nebo čtyři roky v pobřežních přístavech ve východočínské provincii Fujian a pobřežních oblastech jihozápadní Malajsie. Slavnost má kořeny v lidových zvycích uctívání božstva Ong Yah, o kterém se věří, že chrání lidi a jejich zemi před mořskými katastrofami. Od svého vzniku v 15. až 17. století se rituál z původních několika východočínských zátok v pobřežních oblastech jihovýchodní Číny Xiamen Bay a Quanzhou Bay postupně rozšířil do celé jihovýchodní Asie, hlavně do čínských komunit v malacké Malajsii (jihozápadní část země) a je příkladem šíření a integrace čínské kultury podél námořní hedvábné stezky. Ztělesňuje koncept harmonického soužití mezi člověkem a přírodou - ti, kdo zemřeli na moři jsou považováni za „dobré bratry“ a stávají se osamělými putujícími dušemi bez domova.

Filosofie vlastního obřadu vytvářená generacemi je poměrně složitá a pro mysl evropského posluchače těžko uchopitelná. Nicméně se v něm mísí integrita nadpřirozeného božstva Ong Yah, jehož zástupci jsou jmenováni přímo jakýmsi „nebeským komisařem“ s normálním lidem. S trochou opatrnosti a křesťanského výkladu jej můžeme připodobnit k nejvyššímu bohu, který prostřednictvím svých apoštolů řídí celý obřad. Toho se také zúčastní tisíce prostých zpravidla rybářských rodin, ve kterých se některý jejich člen stal obětí často bouřlivých a nepředvídatelných mořských živlů, a jeho duše bloudí bezcílně sem a tam. Až čtyři generace v jedné rodině najednou, ale i sousedé, další místní rybáři, vesničané a příbuzní rodin se organizačně, ale i finančně dobrovolně podílejí na chodu celé slavnosti.

Nejprve vybraní řemeslníci pečlivě vyrobí v souladu s tradičními postupy malou repliku lodě ze dřeva a papíru, se kterou se zástupci božstva Ong Yah vydají na moře. Dalším klíčovým prvkem jsou lampy, které osvětlují celý obřad. Jsou nastaveny tak, aby přivolaly duše „dobrých bratrů“ a osvobodily je od jejich trápení.

Obřad začíná shromážděním obyvatel komunity na břehu moře, kteří vítají zástupce božstva Ong Yah v chrámech nebo klanových sálech, kde se odehrávají vybrané rituály, mimo jiné i představení různých druhů čínských oper, např. gaojia a gezai, ve kterých nechybí dračí a lví tance, nebo loutkové představení.

Takto začíná oslava „konání dobrých skutků“ Songwangchuan“. Průvod v čele s nazdobenou lodí se dává do pohybu a při tom zástupci božstva oslovují duchy putující okolo. Je to víra, jejíž snahou je přinést mír, prosperitu a štěstí na určité místo. Představení evokuje historickou paměť oceánů předků, přetváří sociální vazby v případě mimořádných událostí a míst, ve kterých se nacházejí vraky lodí, a ctí harmonii mezi člověkem a oceánem. Rovněž svědčí o mezikulturním dialogu mezi komunitami.

Obřad vrcholí poutí lodě po moři, která postupně vykoná 15 zastavení, při kterých na její palubu vstupují duše jednotlivých „dobrých bratrů“, jsou představovány nejvyššímu Ong Yahovi, který jim žehná a prokazuje úctu.

Zkušenosti z pořádání těchto akci se přenášejí z generaci na generaci hlavně na základě instrukcí staršího mistra na učně. V rámci širších komunit tak dochází k přenosu znalostí jevů, které s obřadem souvisí: pozorování počasí, přílivu a odlivu nebo oceánských proudů ze starších mistrů instruktorů na učně.

Na národní nebo regionální úrovni existují další stovky položek, které pokrývají rozmanité oblasti lidového života. Čínská vláda utratila v posledních letech miliony jüanů na ochranu nehmotného kulturního dědictví v různých provinciích země v podobě různých workshopů nebo zavedení výuky netradičních technik v příslušných institutech s cílem podpořit zaměstnanost zdejších lidí a zbavit je chudoby. Například Tibeťané se v oblastech postižených chudobou mají šanci naučit vyrábět tibetské kadidlo, budhistické modlitební praporky nebo ruční rytí Pusum. Na celostátní úrovni je do této kampaně zapojeno na dva a půl tisíce institucí a nejméně sedmnáct tisíc jejich pracovníků, kteří každoročně nacvičí několik desítek tisíc představení, aby přilákali desítky milionů návštěvníků. Tato činnost již nastartovala kariéru nejméně tisícovce nových začínajících umělců.

Česká stopa na listině nehmotného dědictví UNESCO byla rovněž minulý rok posílena o zápis ruční výroby vánočních ozdob foukaných skleněných korálků - zmiňujeme se o něm v rubrice Společnost dne 28.12.2020, https://czech.cri.cn/society/3887/20201228/597545.html. Národní seznam zahrnuje celkem sedm unikátů: kromě výše zmíněného sem patří ještě slovácký verbuňk, masopust, sokolnictví, vlčnovskou jízdu králů, loutkářství a modrotisk. Pochopitelně existují i další unikáty v českém provedení, které by se rády pyšnily tímto zápisem: připomeňme třeba myslivost, valašský odzemek, vodění Jidáše (zvyk udržovaný hlavně v regionu Vysokého Mýta na Pardubicku), východočeské loutkařství, ochotnické divadlo atd.

Na seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO je tak aktuálně zapsáno celkem 463 položek.

Miroslav Hrdlička