Tradiční čínská medicína

Čínská nebo západní (konzervativní) medicína?

Informací týkající se čínské medicíny, u nás též označované jako východní nebo alternativní, je v posledních letech v médiích stále více - lidé stále ve větší míře přemýšlejí o svém zdraví, roste zájem o návrat k přírodě, přírodnímu stylu léčby, jako protest proti přesycenému odcizenému, průmyslovému světu západní civilizace.

Čínská medicína, na rozdíl od té západní, existuje již téměř 5000 let – lékařství, které přežilo v živé tradici několik tisíciletí, patří mezi nejkomplexnější systémy lidského ducha - nachází odpovědi na zdravotní problémy, se kterými se setkávali lidé před tisíciletími i v moderní společnosti posledních několika set let. Vychází z učení taoismu – jehož jednoduchým cílem je mj. naprosté splynutí člověka s přírodou, které má zajistit nesmrtelnost nebo alespoň dlouhý života metodami meditace, duchovní i tělesná cvičení, diety a vzdělávání se. Dříve se předávala z otce na syna ústním projevem a pravidelným vydáváním knih ediktem samotného císaře, který měl zájem, aby se zachovaly a předávaly zkušenosti nejlepších lékařů i budoucím generacím. zatímco západní je mnohem mladší.

Téma je tak rozsáhlé, že autor tohoto článku vybral jen několik nepatrných fragmentů.

Jak jsme na tom s léčbou u nás?

U nás jsme běžně zvyklí užívat léky, aniž bychom o jejich účinnosti zvlášť přemýšleli – něco nás začne bolet, jdeme automaticky k lékaři, který nás pošle k jednomu ze specialistů a ten po konzultaci zvolí léčebný postup: v závažných případech si pár dní / týdnů pobudeme v nemocnici, následně v domácím léčení, zpravidla nechybí léky. Doporučení lékaře má oporu v tabulkách zdravotních pojišťoven. Takto vedená léčba má často vedlejší nežádoucí účinky, jakými jsou alergie, vedlejší reakce, návyk… Medikamenty řeší jen určité situace, záplatují konkrétní příznak nemoci, zpravidla nepůsobí na příčinu onemocnění, ale jen na její následky, zabraňuje pouze další progresi choroby.

Podle slov čínského klasika je léčit nemoc, až když propukne jako: „kopat studnu až když jsme žízniví, kout meče když už jsme napadeni nepřítelem.“

Nedostatečnost západní medicíny je částí motoru, proč pacienti vyhledávají čínskou medicínu.

„Preventivní postupy tak zpravidla hledají jen aktivní jedinci dbalí svého zdraví“, uvádí Jan Michael Kubín, místopředseda hnutí Cesta odpovědné společnosti a dodává: “Západní medicína rozděluje lidi pouze na zdravé a nemocné. Jinými slovy, nemocný je ten, v jehož těle je nemoc diagnostikovatelná přístroji. Všechno by pro nás mohlo být správně, kdyby nám však klesaly počty nemocných a výskyt civilizačních chorob, ale to se neděje.“ Autor dále analyzuje, proč západní medicína není všespasitelná, i když se dožíváme vyššího věku a i proto jsme nemocní více než před tím - kdyby nemoci stále více nezasahovaly i mladší ročníky!

„Lékař může pouze konstatovat zvýšené riziko výskytu zdravotního problémů z rodinné anamnézy (genetiky) a doporučí Vám změnu životního stylu. Zdravě se stravovat, nekouřit, více spát, více se pohybovat, nepít alkohol… “ Autor dále poukazuje na skutečnost, že západní medicína nemá účinnou prevenci, nevidí vznikající nemoc, často ji zaregistruje pozdě a podle toho nasadí léčbu – čím je nemoc více rozeběhnutá, tím razantnější a agresívnější metody léčby nasadí: „nemoc léčí podáváním chemických léků nebo zdravotní problém řeší operativním zákrokem. Bohužel obé se nepokouší navrátit organismu jeho původní biologickou funkci. Západní medicína to prostě neumí. Uměle, resp. chemicky vyrobené léky nemohou nikdy nahradit to, co si umí vyrobit tělo či příroda sama.

Logický postup, když mi něco nejde, je ten, že se ptám, kdo to umí? Proč se naše medicína nepoučí jinde, u někoho, kdo to umí?

Přednosti a některé principy čínské medicíny

Její hlavní předností je snaha rozpoznat nemoc ještě než nastane, možnost předcházet rozvoji onemocnění vyvažováním dvou protikladných složek v těle – jinová (ženská) a jangová (mužská) energie, dva vzájemně se doplňující protiklady (oheň a voda) jako základ fungování dvou protikladných principů směřující k dosažení potřebné rovnováhy a harmonie.

Tradiční čínská medicína (TČM) vychází z toho, že lidské tělo je protkáno energetickými drahami neboli meridiány, jejichž hlavní větve protínají dvanáct orgánů.

Tak jako se střídá den (jang) a noc (jin), v lidském těle srdeční stah – systoly (jang) střídá uvolnění – diastolu (jin)… dvě protikladné složky jsou třeba i jedním ze základů pro fungování moderních počítačů - dvojková soustava jedniček a nul. Jin a jang jsou tak nerozluční a při tom odlišní, že jeden bez druhého nemohou být, ale společně tvoří jednotu: muž a žena, nahoře – dole, sucho – vlhko, noc – den i s jejich schopnostmi se převtělovat jeden v druhého: noc v den, jaro se vždy promění v léto, obě složky se mohou donekonečna převtělovat do svých protikladů. Ať již hodnotíme jakoukoliv věc, příběh, názory, vždy se snažíme psát vyváženě, oslovit obě strany – třeba při svatbě nebo rozvodu. Tento princip nepodléhá módním trendům ani nemá žádné zaručené recepty, po kterých se stane zázrak, protože každý člověk je jiný a proto k němu TČM přistupuje individuálně a každému člověku doporučí jinou terapii, která se však může měnit v čase podle aktuální dispozice konkrétního člověka. Vyptává se i na věci, které spolu zdánlivě nesouvisí… a tak bychom mohli v charakteristice TČM pokračovat.

Co je však podstatné: jejím základem je opravdu prevence – „působit na to, co tu ještě není“. Člověk je vnímán jako integrální součást svého prostředí, přírody, ročních i životních období, nemoc je chápána jako proces, jehož kořínky lze vystopovat daleko před tím, než opravdu vypukne jeho závažná fáze.

Tak to vidí čínští lékaři: „působit na to, co tu ještě není“ pomocí vzájemného působení pěti hlavních metod TČM - fytoterapie (bylinná léčba), akupunktura, dietetika založená na principech čínské zdravovědy, masáže tuina (kombinace různých technik masáží vedoucí harmonizování apodpoření toku energie v našem těle) a cvičení qigong (zdravotní cvičební sestavy, které má vliv na jednotlivé vnitřní orgány), přičemž správná kombinace metod vede k navrácení organismu do stavu rovnováhy, která se rovná zdraví… Informace o principech KČM nalezneme v četných serverových odkazech.

Čínská medicína v Česku

Pomineme-li skrovné pokusy před rokem 1989, tak První škola tradiční čínské medicíny (TČM) byla založena již v roce 1990 v Praze, nicméně jedno z prvních center tradiční čínské medicíny vzniklo ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové pod vedením pozdějšího ministra zdravotnictví Romana Prymuly.

"Tradiční čínská medicína umí některé věci vyřešit lépe a levněji," popisoval v rozhovoru pro Aktuálně.cz. již v roce 2015 Roman Prymula. Začalo to spoluprací a výměnou pacientů s univerzitou čínské medicíny v provincii Chu-nan, kde měli naopak zkušenosti se západní medicínou a oba systémy se tak dobře doplňovaly.

„Narazili jsme na obrovské množství legislativních komplikací“, popisuje dále Prymula: „Zjistili jsme třeba, že je sem strašně těžké dostat jeden ze základů tradiční čínské medicíny – byliny. Číňané jich při léčení používají kolem tří tisíc, minimum je podle nich tak sedm set. My jich ale můžeme mít jen něco kolem čtyř set, víc nám nedovolí evropská legislativa. Pokud má totiž bylina sloužit v medicíně jako léčivo, musí nejprve získat registraci u SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) či Evropské lékové agentury (European Medines Agency) a její účinky musí být doloženy řadou klinických studií, které stojí miliony, proto se začalo pracovat jen s těmi rostlinami, které se jako léčivo používají déle než patnáct let – ty mají z evropského práva výjimku.“ Problémy však podle Prymuly paradoxně nastaly i při ne/uznávání lékařských diplomů u odborníků z Číny, kteří vystudovali kombinaci západní a východní medicíny, ale tu západní nestudovali v klasickém evropském rozsahu. Praktici shodně označují současnou legislativní situaci jako „šedou zónu“.

V Hradci Králové to tenkrát vyřešili tak, že kombinovali práci českého lékaře, garanta každé ambulance, s klasickým západním vzděláním a lékařem z Číny, který rotoval v jednoletých intervalech… a také tlumočníkem, protože diagnostika v tradiční čínské medicíně je založena na velmi přesné komunikaci mezi lékařem a pacientem. Výsledná diagnóza tak byla výsledkem vyšetření západní a východní formou, aby následně aplikovali pacientovi některou z terapií – akupunktura, rehabilitace nebo bylinná terapie. Léčbu neplatila pojišťovna, pacient hradil větší část nákladů. Centrum však fungovalo jen necelé čtyři roky – k plánovanému postavení celé kliniky již nedošlo a změnilo se na Nadační fond na podporu Tradiční čínské medicíny a alternativ. I za tuto krátkou dobu prošlo centrem cca 3000 pacientů hlavně s různými typy chronických bolestí, ale také se zabývalo prevencí a léčby, které vycházely z TČM.

Existují ještě další centra TČM - třeba v Olomouci, Brněnském institutu TČM, Škola TČM Longmen (nebo-li Brána draka) v Hradci Králové.

V Česku se tímto oborem zabývají dnes již stovky lékařů, z nichž mnozí prošli speciálními kurzy přímo v Asii. TČM jako volitelný předmět je možné studovat na 1.lékařské fakultě UK v Praze, školy existují i v dalších městech, stejně tak semináře, kde lektory jsou Číňané, ale i Češi, u většiny chybí akreditace příslušného ministerstva (MŠMT) a nebývají součástí nějaké kliniky.

V roce 1990 vzniklo i první občanské sdružení pro šíření poznatků TČM - Česká SinoBiologická společnost. Hlavním zastřešujícím subjektem pro TČM v ČR funguje od roku 2011 Komora TČM. Mezi její cíle patří sdružit praktiky na českém území, vytvořit plán, podle kterého by se v Česku TČM vyučovala, akreditační řád, podle kterého by se posuzovala odbornost.

Dosáhnout těchto cílů se příliš nedaří, mj. i díky rychle se střídajícím českým vládám a tím i změnám v rezortních koncepcích, v poslední době i koronaviru. Uveďme nikoliv na okraj, že české zdravotní pojišťovny mají alokované prostředky na prevenci ve výši jedné miliardy českých korun, přičemž rozpočet ministerstva zdravotnictví s veřejnými zdravotními pojišťovnami činí téměř 400 miliard korun.

Zlepšila se však dostupnost různých bylinných tablet, prášků, krémů či masážních olejů, balzámů, šampónů, mastiček apod... ale i tady byznys naráží na strop informovanosti - pokud příslušné preparáty nejsou EU schválená a zahrnuta do příslušných seznamů, EU svými nařízeními nedovoluje provozovatelům přírodní (alternativní) medicíny používat pojmy, které se mohou běžně používat v medicíně konzervativní, v e-shopu se nesmějí uvádět jakékoliv informace / zdravotní a výživová tvrzení – grafická, obrazová ani formou symbolů.

Přibývá překladů čínské literatury do češtiny, i když západní kultura k ní má stále své pochybnosti – prý neléčí! Běžně však existují studie o účinnosti východní medicíny – stačí je vyzdvihnout, přečíst si je a začít používat. Tisíce let prověřené praxe východních národů prostě fungují a nejméně polovina planety žije z pohledu Evropana na východě a principy TČM využívá. Existuje mnoho přístrojů vyráběných v západní Evropě, které používají východní medicínu, dokonce jsou schválné / certifikované EU. Tím, že pomáhají odhalit nemoc dříve na základě reakcí nervového a hormonálního systému vede ve svém důsledku k ušetření více peněz, které se spotřebují na drahou a ne vždy úspěšnou léčbu civilizačních nemocí.

Vize budoucnosti

Zatím převládá boj místo spolupráce zvláště v ústech politiků a lobbistů farmaceutických firem. „O peníze jde především“ - čím více pacientů, vykázaných výkonů, prodaných léků, tím lépe a více peněz dostane dané zdravotní zařízení. Možnost volby a motivace je až na druhém místě. Často není možné zvolit alternativní řešení než to schválené.

Ale i tady se blýská na lepší časy, i v Evropě existuje řada zemí, kde si pacient vybírá, jak bude léčen ze zdravotního pojištění, příp. s jeho spoluúčastí.

V květnu letošního roku se v německém Rothenburgu uskuteční již 52. kongres TČM, tentokrát na téma: element kov, fyzické a duševní projevy, onemocnění kůže a dýchacích cest.

Západní lékaři to nemají lehké – začíná to již směrováním západního lékařství k zaběhnutým postupům a filozofii. Pomohlo by více čínských lékařů na českých školách, více vyškolených lékařů,… a hlavně odvaha vyměnit západní metody za nové.

Čína je ovšem trpělivá – vysvětluje a vysvětluje ve snaze „roztopit led nedůvěry“ k netradičním? východním medicínám.

„I cesta tisíce mil dlouhá začíná prvním krokem“ - cílem není nic jiného než zdravý národ.

Miroslav Hrdlička