Dlouhá cesta čínského porcelánu do Evropy

Dlouhá cesta čínského porcelánu do Evropy nebo Čínský porcelán - krása hodná králů a císařů

Pravidelní čtenáři našeho portálu jistě zaznamenali, o co všechno obohatila Čína svět, namátkou připomeňme jen články, které jsme publikovali nedávno: třeba čajovou kulturu, https://czech.cri.cn/communication/3888/20210517/663906.html, specifika čínské opery, https://czech.cri.cn/culture/3886/20210708/685924.html, tradiční čínskou medicínu, https://czech.cri.cn/culture/3886/20210420/652480.html, dokonce i dnes tolik skloňovanou roušku, https://czech.cri.cn/worldnews/3884/20210130/614199.html.

A tak bychom mohli dlouze pokračovat. Dnes se zaměříme na porcelán, jako výrazný kulturní fenomén, který ovlivnil mnoho evropských generací.

Uveďme na úvod, že Číňané nedělají rozdíl mezi keramikou a porcelánem, dokonce nemají ani jiný název pro porcelán. Vynalezli zkrátka tuto krásnou a nejušlechtilejší keramickou hmotu, protože k ní měli zcela výjimečný vztah, věnovali jí mnoho pozornosti a citového zaujetí, tak jako třeba Evropané se věnují malířství nebo sochařství.

Psal se zhruba rok 1300 před naším letopočtem, když hrnčířské umění v Číně dosáhlo jednoho ze svých vrcholů a světlo světa spatřil šedavý porcelán s olivově hnědým povrchem glazury. K výrobě tehdy místní řemeslníci používali kromě hlíny i materiál živočišného původu.

Teprve o mnoho set let později, v době vlády dynastie Chan (206 let před -220 let našeho letopočtu) se začala vyrábět tvrdá keramika a zdokonalováním výrobního procesu vznikl bílý porcelán – jemný, průsvitný, vypalovaný za velkého žáru v pecích. Jeho tajemství spočívá ve vhodné kombinaci základních dvou surovin – kaolinu a živce. Postupně v Číně vznikala celá řada dílen na výrobu porcelánu, jejichž výrobky se postupně vzájemně lišily: za vlády dynastie Tchang (11. století) jste mohli na trhu koupit výrobky modravé keramiky z dílen Žu-Kuan, smetanová barva byla doménou dílny Šing, temná glazovaná s kovovým leskem patřila dílně Fu-tienu. Vyvíjely se i tvary, vznikaly třeba vázy s malými podstavci a širokými výdutěmi. Květinové motivy byly doménou severní Číny, vyrývaly se do hlíny, aby se následně vypalovaly s jednobarevnou glazurou. Ve 13. a 14. století se přidával kobaltově modrý dekor na bílém podkladě malovaný pod glazurou.

Čínský porcelán si zcela podmanil nejprve Itálii, Francii, Německo nebo Anglii! Každý stát, do kterého se začal dovážet čínský porcelán, se pokoušel získat jeho tajemství výroby! Původní malba se nahrazovala tiskem, talíře s modravým kobaltovým tiskem naleznete snad v každé anglické domácnosti.

Ve 13. století uskutečnil do Číny známou obchodní cestu benátský kupec a cestovatel Marco Polo, a napsal o ní cestopis Milion, ve kterém se mj. zmínil také o porcelánu, který pravděpodobně jako první přivezl do Evropy: „V městě Tingui se vyrábějí porcelánové mísy a talíře. Vezmou jakousi zvláštní hlínu z jednoho dolu, udělají z ní hromadu a nechají jí na dešti, větru a slunci 40 let. Po tuto dobu se jí vůbec nedotknou. Za tu dobu hlína tak zjemní, že z ní mohou vyrábět mísy, na které nanášejí barvy, jak chtějí, a pak je vypalují v peci. A tak vždycky ti, kteří hlínu kopou, jí připravují pro své děti nebo vnuky.“

Evropský vynález porcelánu na sebe nechal čekat dlouhých 400 let až do začátku 18. století, kdy německý alchymista a chemik Johann Friedrich Böttger ve snaze nalézt svému panovníkovi, saskému kurfiřtovi a později polskému králi Augustu Silnému, tajemství kamene mudrců, a v lednu roku 1708 představil světu evropský bílý porcelán. Král brzy založil manufakturu v Drážďanech, kde Böttgerovi uložil požadavky, aby jej začal barevně a ornamentálně zdobit, a tak vznikl figurální porcelán - zvláště červená barva byla v té době ceněná – inspirací byl právě čínský a japonsky porcelán.

Následně výrobu porcelánu začaly zavádět i další evropské národy a uplatňovat své regionální styly – kodaňský s chladnými barvami a malbou především zvířat a květin, v Itálii se začínal prosazovat tamější styl Capodimonte s antickými motivy. Inspirací pro cibulový vzor českého cibulového vzoru byla původně čínská chryzantéma.

Číňané rovněž jako první zavedli malování značek na porcelán podglazurní modří; protože neměli zájem na tom, aby Evropané znali názvy jejich továren a jména autorů, zavedli symboliku, která značila dynastii, císaře, dobu… Značku částečně převzaly i první evropské porcelánky, používaly se iniciály vlastníků nebo jejich symbol - legendární jsou třeba dva míšeňské zkřížené meče. I jména umělců se uváděla jen zřídka a to jen číselným kódem. Velká část čínského umění porcelánu se bohužel poztrácela nebo byla zničena během bouřlivé minulosti země.

Přiznejme, že čínský porcelán je krásný a vznešený, snad každý by chtěl mít doma alespoň jeden sběratelský majstrštyk! Aktuálně se jeho výrobě věnuje v Číně převážně šest provincií, z nichž každá dílna má svůj osobitý styl. Vybírat si tak můžete od malinkých šálků až po jídelní servisy. Okouzlí vás křehká krása rýžového porcelánu, která mívá tradiční modrobílý dekor, k mání ale jsou i kousky čistě bílé – různé konvičky, šálky, misky, talířky, i celé jídelní soupravy. Pro milovníky čaje je pravým místem pro zastavení kolébka čajových konviček, město I–sing (Yixing) v provincii Ťiang-su nedaleko Šanghaje. I přesto, že konvičky vypadají velmi jednoduše, bývají to opravdové skvosty - dokonalé ve všech detailech, s čistou vnitřní energií a harmonií, ručně tvarované, vypalované v tzv. dračí peci.

Pokud by vás před deseti roky pozvali na královskou svatbu prince Williama, vévody z Cambridge s Kate Meddletonovou, jistě byste jedli a pili z čínského porcelánu; na zakázku jej v Číně vyrobila soukromá keramická firma Kuang-su San-Chuan. A že se pro tuto příležitost dovezlo na 16 000 kusů talířků, šálků s podšálky, džbánů či talířů s podobiznou královského páru! Inu královská svatba není každý den a něco stojí – vždyť mezi pozvanými hosty byl třeba David Beckham s manželkou Victorií, Elton John, Paul McCartney nebo Rowan Atkinson! Firma zaměstnává cca 8 000 osob, vyrábí luxusní porcelán pro americký, evropský a jihoasijský trh.

A kde můžeme také obdivovat krásu čínského porcelánu? Pravda, cesta to bude poněkud delší, město Tchien-ťin leží ještě nějaký ten kilometr východně od Pekingu, ale na zážitek dlouho nezapomenete. Muzeum je totiž postavené z tisíců váz a talířů a trochu připomíná stavby barcelonského umělce Antonia Gaudího případně jeho rakouského protějšku Friedensreicha Hundertwassera. Podivný dům, jako by k nám přilétl z jiné planety – nenaleznete v něm pravý úhel, stěny, římsy, zábradlí, okna, střecha i strop se podivně kroutí, vnitřní mobiliář zdobí porcelánové nádoby, talíře, džbány, čajové šálky až po střepy nebo toalety! Na 700 milionů kusů porcelánu zdobí dům: cílem je vyrovnat se počtu lidí žijících v Číně, tedy prakticky dvojnásobek – každý obyvatel Říše středu tady bude mít symbolicky jeden střípek nebo rovnou celý porcelánový kus. A že to nejsou kusy ledasjaké? Mnohé pocházejí z období vlády dynastií Šang a Chan a jsou tedy dva i tři tisíce let staré!… Stačí jen vstoupit, dotknout se jich a pocítit sílu dávné historie.

Prvotním impulsem byla láska k matce. Jistý pan Čang Lien-č´velmi intenzívně miloval svoji matku a přemýšlel, jak by jí lásku vyjádřil. A protože byl úspěšným obchodníkem, investoval mnoho peněz do starožitností a v roce 1937 postavil dům z porcelánu vybavený originální sbírkou tradičního nábytku a všudypřítomného porcelánu, který dnes obdivují turisté z celého světa.

Sběratelství, aneb kam vyrazit za nákupy pro kvalitní čínský porcelán

Aukční síně ve světě nabízejí čas od času opravdu starý, pravý, historií protkaný porcelán. K mání jej mnoho již není, zpravidla jen jednotlivé kusy z různých historických období. Již vyvolávací ceny jsou vysoké! V roce 1999 se však sběratelům naskytla unikátní příležitost, když se poblíž ostrova Sumatra našel téměř dvě stě let starý vrak obchodní lodi Tek Sing (Pravá hvězda), která vezla těžko představitelných 350 000 kusů vzácného čínského porcelánu převážně z 18. a 19. století. Po miskách, talířích s malbami pod glazurou, které byly původně určeny čínským emigrantům žijícím v dnešní Indonésii se pod dražebním kladívkem jen zaprášilo!

Před deseti roky se čínská porcelánová váza s tématem ryb z období císaře Čchien-lunga (18. století) s odhadní aukční cenou 1,2 miliónu liber, prodala v aukci za neuvěřitelných 43 miliónů liber, to je v přepočtu více než 1,25 miliardy korun! Připočtěme k tomu aukční poplatky a DPH, a cena se v přepočtu vyšplhala na neuvěřitelných jeden a půl miliardy českých korun.

Kdo tvoří novodobou klientelu?

Paradoxně čínští dolaroví milionáři, kterých už je v Číně více než čtyři a půl milionu.

„Čínští sběratelé jsou žhaví vykoupit zpět od Západu část svého dědictví, které se zatoulalo do světa. Je to trend podporovaný bezprecedentním růstem čínské ekonomiky, který vytvořil novou elitu milionářů. Starožitnosti se staly jedním z nejpůsobivějších projevů jejich sílícího vlivu,“ konstatoval londýnský aukční expert John Ashford.

Miroslav Hrdlička, zvláštní zpravodaj CMG v Praze