Český cestovatel prošel Hedvábnou stezkou a chce se na ni vrátit

Se zájmem jsem si nedávno poslechl rozhovor s mladým českým cestovatelem Martinem Půlpánem, který navštívil postupně téměř polovinu všech zemí světa. Jednotlivé státy prochází pěšky jen s batohem na zádech a vždy se snaží splynout s místním obyvatelstvem. K rozhovoru na TV Noe si jej přizval moderátor pořadu a od svého hosta slyšel mnoho překvapivých informací, mimo jiné z asijského kontinentu a pochopitelně i ze samotné Číny, kterou Půlpán navštívil zhruba před dvěma lety. Na samotný rozhovor s Martinem Půlpánem, který pochází z Pardubic, mě před časem upozornil politolog a indonesista Zdeněk Zbořil, jehož rozhovor o vnímání Číny je zde https://czech.cri.cn/communication/3888/20210630/682869.html. Postřehy z Číny cestovatele Půlpána jsou skutečně zajímavé, posuďte sami.

„Ani nevím, co jsem od Číny čekal, když jsem do ní přijel. Byl jsem překvapený ze všeho, co jsem v ní viděl. Navštívil jsem nejprve historické město Kašgar v západní Číně, další město, které leželo na Hedvábné stezce bylo Urumči,“ uvedl v úvodu cestovatel s tím, že Urumči je protipólem Kašgaru, protože to je moderní město a v podstatě veškerá historická zástavba tam je dnes zbouraná.

„To samé bylo ve městě Turfan, které se nachází uprostřed pouště a kde jsem zažil v tamějších Ohnivých horách snad 50 stupňů ve stínu. Tato oblast je považována za jednu z nejteplejších na světě,“ vysvětlil divákům Půlpán a dodal, že italský cestovatel a benátský kupec Marco Polo v jedné ze svých knih napsal, že právě tam ochutnal nejsladší hrozny v životě.

Podle slov Půlpána je Turfan vlastně oáza uprostřed pouště, kde jsou dodnes vinice s vinnou révou, která se sklízí a pak se rozváží do celé Číny. Cestovatel projel pouští a přijel do města Lan-čou (Lanzhou) a tam podle něj začala ta pravá, historická Čína, protože nedaleko města se najednou mění krajina, končila tam i Velká čínská zeď a byl to kdysi konec známého světa pro mnoho Číňanů.

„Čím více člověk cestuje směrem na východ Číny, tím méně existuje kamer, tím méně je kontrol a tím více má člověk svobodu a může se vydat, kam chce,“ sdílel své zkušenosti Půlpán s tím, že v západní Číně, v Ujgurské autonomní oblasti, tam policie turisty do některých oblastí nepustí, ale jak člověk dorazí do té pravé Číny, může si turista podle cestovatele dělat, co chce.

V další části debaty Půlpán uvedl, že po návratu z cest hodně diskutuje s lidmi, kteří mu říkají, že Čína, to je komunismus, kde se nedá nic dělat. „Já jim říkám, že to není úplně tak pravda, já tam mohl dělat, co jsem chtěl, mohl jsem jít, kam jsem chtěl a mluvit také s kýmkoliv,“ objasnil cestovatel a dodal, že lidé nemají věřit tomu, co vidí jen v televizi.

Půlpán připouští, že západní Čína je trošku jiná, ale když člověk dorazí do té historické Číny a Lan-čou už je historické město na Hedvábné stezce, tak se skutečně všechno změní. Mimochodem Lan-čou protéká Žlutá řeka, podél které vznikaly první čínské civilizace, několik tisíc let před naším letopočtem a z tohoto města už je to jen 500 kilometrů do Si-an, což bylo bohaté císařské město a právě tady začínala nebo končila Hedvábná stezka.

V další části diskuse Půlpán uvedl, že Čína byla pro něho šokem, a to v několika věcech. Historická část Číny podle něj rychle mizí a Číňané památky, které byly třeba ve špatném stavu, zbourali a postavili tam jejich kopie. „Takže člověk přijede na nějaké historické místo a to co vidí, je mnohdy jen napodobenina, protože Číňané nesnáší nic, co by bylo příliš staré a nedokonalé,“ vysvětlil cestovatel s tím, že všechna čínská historická města mají malé opravené historické centrum, ale kolem dokola stojí obří mrakodrapy a velké aglomerace. Půlpán zdůraznil, že v Číně existuje velmi snadný způsob moderní dopravy, každopádně problémem podle něj zůstává, že tam málo lidí hovoří anglicky. Na druhou stranu, pokud turista narazí na někoho, kdo anglicky umí, on si velmi rád popovídá.

Díky stopování po Číně se Půlpánovi povedlo dostat blíže k lidem. „Potkal jsem třeba čínského manažera, který pracoval v továrně, měl dvě děti, nové auto a vydělává v přepočtu kolem tří tisíc dolarů měsíčně, což i v České republice jsou pěkné peníze,“ uvedl cestovatel, kterého překvapil fakt, že se takové peníze dají v Číně vydělat. Poté se svěřil se svým dobrodružstvím, které zažil v čínském hlavním městě.

„V Pekingu jsem bydlel dva týdny u jedné dívky, která pracovala v marketingové firmě tamních výrobců letadel a vydělávala kolem dvou a půl tisíce dolarů měsíčně,“ prozradil Půlpán s tím, že naši domněnku, že Čína je chudá země a všichni tam pracují v továrnách, nemůže potvrdit, protože nic takového neviděl, ale nemůžu to ani vyvrátit. „Dívce, u které jsem bydlel, bylo asi třicet let, studovala ve Velké Británii, ale vrátila se žít nazpátek do Číny,“ pokračoval cestovatel a dodal, že ona dívka je členkou Komunistické strany Číny, protože to je pro ni podle jeho slov čest a vnímá to i jako sounáležitost s její zemí. „Číňané to neberou tak, že kdo je komunista, tak je špatný, ale že sounáleží se svou vlastní zemí,“ uvedl cestovatel.

Půlpán si také všiml, že Číňané jsou velmi hrdí na to, kam se Čína posunula za posledních dvacet let, kdy čínská střední třída neuvěřitelně zbohatla a jak ji baví cestování. „Moderními čínskými rychlovlaky je možno ujet za deset hodin 3000 kilometrů, což je vzdálenost jako z Prahy do irského Dublinu a zpátky, což je úžasné,“ přiblížil cestovatel Čínu televizním divákům a dodal, že v dnešní Říši středu se skoro neplatí penězi! „Já byl pro ně zázrak, že jsem platil bankovkami, oni platí vše přes mobilní telefon. I nejstarší babička má na trhu na krku zavěšenou kartičku s QR kódem a klient, který si chce něco koupit, jen si vyfotí telefonem její kód a přes mobil jí zaplatí,“ uzavřel s tím, že peníze tam nikdo nepoužívá, všichni platí mobilem, protože to je rychlejší, než třeba placení platební kartou.

Dobrodruh Půlpán se v závěru pořadu svěřil, že na asijský kontinent opět vyrazí, a to v momentě, kdy skončí cestovatelská omezení a bude možné se opět volně pohybovat. Neztrácí však čas a v České republice připravuje o svém cestovatelském dobrodružství několik knih, věnuje se také přednáškové činnosti, věří v konec pandemie a v návrat lidí k objevování světa.

Radovan Rybák, zvláštní zpravodaj CMG v Praze