Civilizace jsou odlišné, ale člověk je všude stejný

Politolog Oskar Krejčí nedávno ve Slovenském domě v Praze pokřtil svou novou knihu s názvem Geopolitika Číny. V rámci tohoto setkání hovořil o čínském filozofickém směru - konfucianismu, kterému se v některých kapitolách věnuje i ve zmíněné, téměř 500ti stránkové publikaci, která je napsaná bez ohledu na ideologické předsudky a myšlenkové stereotypy a je věnována dějinám i současnosti Číny.

Oskar Krejčí: „Čínská civilizace vyrostla do podoby státnosti kolem roku 221 před naším letopočtem, kdy byla sjednocena do císařství. Císařství vzniklo jako zásadní potřeba konfucianismu.

Konfucianismus je vlastně osvícenská výzva k výchově vladařů, která říká, pojďme se nějakým způsobem dohodnout na morálce, a to jak pro ty, kteří jsou dole, tak pro ty, kteří jsou nahoře. Rozdělme si role a držme ten kolektiv pohromadě. To jsou ve zkratce Hovory od Konfucia.

S tím, že základní kategorií konfucianismu je humanismus, tedy lidskost. Jenže lidskostí žádnou velkou říši nevytvoříte. Tak tedy přicházejí legisté, a to v 3. století před naším letopočtem a zformulují neuvěřitelně zajímavou politickou filozofii, které se říká legismus. Jedná se o kultivovaný machiavelismus. Nikoliv převýchovou, ale tvrdými zákony je nutno trestat a případně odměňovat, ale hlavně trestat ty špatné. Řekli si, že možná někdy v budoucnu dospějí k nějaké lepší společnosti, ale slovy, převýchovou se ničeho nedosáhne. Takže za prvního císaře, aby sjednotili Čínu, tak vzali 400 konfuciánských filozofů, zaživa je zazdili, knihy spálili a sjednotili Čínu.

Pokud se díváte na čínské dějiny a uvažujete o tom introvertním a takzvaně pacifickém charakteru, tak zjistíte, že tato civilizace má neuvěřitelnou dynamiku, která je jak konstruktivní, tak i destruktivní. Když si vezmete ruské dějiny, teď je Rusko v módě, tak tam máte dvě dynastie, a to Rurikovce a pak přijdou Romanovci. Ale pokud se podíváte do Číny, tak tam napočítáte až 80 dynastií. Když se podíváte na čínskou státnost, bylo tam více než sto hlavních měst. A to střídání dynastií, ten zápas o mandát nebes je spojený se střídáním akcentu na legismus a konfucianismus. Pokud byste potřebovali sjednotit Čínu, tak potřebujete mít nějakého chlapíka, který umí vzít za pušku. Tak, jak to říkal Mao-Ce-tung – z pušky vzejde moc. Čína mohla být sjednocena jenom nějakou variací techniky legismu.

Když se Čína stabilizovala, tak například v 1. století založil císař Císařskou konfuciánskou akademii, která vydržela až do 20. století. Tam se vychovávali mandaríni, byla to státní univerzita akademická a císař tam vsadil právě na konfucianismus. Protože ta civilizace byla v ten moment stabilizovaná a konfucianismus nabízí určitou představu o tom, jak vysvětlit, že tato sociální, politická a rodinná struktura je ta nejlepší. Takže, když přicházel Mao Ce-tung k moci, tak rozhodně nemluvil pohrdavě o legistech a velice kriticky se vyjádřil o Konfuciovi. Civilizace se ale stabilizovala a v Pekingu dnes najdete sochy Konfucia a prezident Číny Si Ťin-pching cituje citáty z Konfucia.

To znamená, že ten biorytmus čínské civilizace je zachován. Jak to bude dál, o tom se můžeme pobavit v diskusi, ale pokud bych to měl shrnout, tak čínská civilizace je úplně jiná, než civilizace západní. Málo ji známe, kromě sinologů. Nemáme vnitřní schopnost komparace čínské politické filozofie a evropské politické filozofie. Nevíme, kdo je to mandarín a nevíme tudíž, jaká je role partajní školy v Číně. Prostě tato odlišnost tady je, ale zároveň platí, že tak jako se ve středověku oháněli vladaři desaterem a zároveň smilnili, vraždili a podobně, tak v Číně se oháněli konfuciánstvím a chovali se jako legisté. Velice často. Jinými slovy řečeno, civilizace jsou odlišné, ale člověk je všude stejný. Děkuji za pozornost.“

Radovan Rybák, zvláštní zpravodaj CMG v Praze