Pražská „čína“ účinkovala v Soukromé vichřici

První čínské restauraci v Praze, která byla koncem 50. let 20. století otevřena v ulici Vodičkova 19, byla skutečně věhlasná. Jednalo se o teprve druhou čínskou restauraci v tehdejší Evropě, viďte?

Máte pravdu. Tato čínská restaurace, která byla otevřena přesně 1. října 1958, kdy se připomínalo deváté výročí založení Čínské lidové republiky, byla v Praze svého času naprostým fenoménem. A byl to především renesanční člověk Adolf Hoffmeister, který působil v té době jako velvyslanec Československa ve Francii, který se o vznik zmíněné restaurace nejvíce zasloužil. Jeho pracovní pobyt ve Francii ho inspiroval k tomu, aby tehdejší Prahu obohatil, a to naprosto originálním způsobem.

Můžete to upřesnit?

Samozřejmě. Jen o něco dříve byla otevřena právě v Paříži úplně první čínská restaurace v Evropě, kam právě Hoffmeister chodil na večeře. Čínská restaurace v Praze byla tedy jeho nápadem a ve své době byla skutečně věhlasná, a to po celé Evropě. Navštěvovala ji tehdejší pražská smetánka, umělci, zahraniční diplomaté, ale i obyčejní lidé. Převládala však pochopitelně zahraniční klientela, takže když jste měl to štěstí a do čínské restaurace jste se dostal, mohl jste u vedlejších stolů slyšet angličtinu, mandarínštinu, španělštinu, francouzštinu, ruštinu a nespočet dalších jazyků.

Proč zrovna umělci byli častými hosty právě této restaurace?

Protože kolem Vodičkovy ulice bylo několik divadelních scén. Konkrétně Semafor, Divadlo Rokoko, divadlo ABC a další scény, kde hrálo mnoho populárních herců té doby, kteří zmíněnou „čínu“ a její mnohdy pálivé pokrmy milovali. Navštěvoval ji například herec Jan Werich nebo zpěváci Waldemar Matuška i Karel Gott, který si tam často dával pálivá jídla, což možná neprospívalo jeho hlasivkám, ale ani on nemohl odolat.

Vzpomenete si, kdo v té restauraci tehdy vařil? To asi nebyli obyčejní kuchaři, viďte?

Samozřejmě, že ne. Tehdy do Prahy přijeli věhlasní kuchaři z Pekingu a je zřejmé, že je do tehdejšího Československa poslal předat jejich kulinářské umění samotný Mao Ce-tung. Vždyť v tehdejší době byly vztahy mezi Československem a Čínou opravdu nadstandardní, byla to úplně jiná doba než dnes. Tito zkušení kuchaři pak postupem času naučili připravovat originální asijské pokrmy i několik šikovných českých kuchařů. Osobně jsem znal třeba pozdějšího šéfkuchaře tohoto podniku, pana Vladimíra Suchého, protože ten si osvojil čínskou kuchyni skutečně na výbornou. Právě on po roce 1989, kdy byl dům ve Vodičkově ulici, kde sídlila restaurace, zbourán, podnik převzal a přestěhoval ho do Hostivice u Prahy. Tam je možné i dnes oblíbená jídla s nezměněnou recepturou ochutnat.

Proč byl dům, kde byla tato restaurace, po roce 1989 zbourán?

Protože to byl přízemní dům a developeři potřebovali v tak atraktivní lokalitě, jaká je ve Vodičkově ulici, postavit pětipatrovou kancelářskou budovu. No, a tak čínská restaurace, která byla známá po celém světě, musela nakonec ustoupit záměrům developerského projektu. Osobně se mi zmíněná architektonicky tuctová kancelářská budova velmi nelíbí a Vodičkova ulice tím ztratila na své kráse. Dostala takzvaně nový kabát. Například z vyhlášené dietní jídelny, která byla kousek od „číny“ se stal obyčejný americký fast food, tedy McDonald, který již druhou generaci mladých lidí v České republice nutí jíst bez příboru.

Kdo například pražskou čínskou restauraci propagoval ve světě?

Byl to třeba slavný oscarový americký režisér českého původu Miloš Forman, který pražskou „čínu“ propagoval v sedmdesátých a osmdesátých letech dokonce i v Hollywoodu. Takže kdokoliv přijel z Ameriky v té době do Prahy, chtěl tuto čínskou restauraci navštívit.

Jaká jídla se v proslulé restauraci podávala?

Podávaly se tam chutné předkrmy, například marinované ledvinky, černé vejce nebo trhaná slepice s pikantní hořčicí. Jako hlavní chod pochopitelně skvělé šuei-ču-žou, kuře ve sladkokyselé omáčce, kung pao, kuře na medu a podobně.

Navštívil jste někdy tuto restauraci?

Ano, svého času jsem tam byl častým hostem a jednou mě do ní doslova propašoval i slavný herec Jan Werich. Do této „číny“ bylo nutno se předem telefonicky objednat, obyčejný člověk čekal třeba i tři měsíce, než mohl přijít na večeři, bylo tam prostě stále plno. Žilo to tam! V restauraci hrála asijská hudba a na každého návštěvníka tam okamžitě dýchla atmosféra Asie. Můžu prozradit také pěkný zvyk, že když tuto „čínu“ navštívila zpěvačka Helena Vondráčková, byla vždy personálem přivítána kyticí rudých růží.

Ingredience do restaurace se tehdy dovážely až z daleké Číny?

Samozřejmě, pokud to logisticky aspoň trochu šlo. Dovážela se například skutečně vzácná vlaštovčí hnízda, ze kterých se připravovala polévka, dále třeba sójová omáčka, výhonky z bambusu nebo rýžové víno. Někdy se improvizovalo i z českých surovin. Každopádně jsem zažil, jak kuchaři z čínských zásilek vlaštovčích hnízd pinzetou vytahovali zapomenutá peříčka, aby nakonec neskončila v polévce. Bylo to skutečně kulinářské umění, srovnatelné s obdobnou restaurací v Paříži.

Interiér restaurace byl také dovezen z Číny, nebo pocházel z tehdejšího Československa?

Vzpomínám si, že Čína dovezla do Prahy nejenom dřevěné čínské hůlky, ale i ebenový nábytek vykládaný perletí a slonovinou, orientální dekorace nebo třeba autentické lustry, originálně zdobené paravany a starobylé sošky z dynastie Ming. Interiér tehdy citlivě navrhl český architekt Eduard Holub. Noblesní bílé nádobí vyrobila na míru porcelánka z Karlových Varů, takže pouze toto pocházelo od nás.

Víte o této dnes již neexistující „číně“ v srdci Prahy skutečně hodně. Prozraďte našim čtenářům na úplný závěr ještě nějaký bonus.

Velmi rád. V roce 1967 přišel režisér Hynek Bočan s nápadem, že do svého filmu s názvem Soukromá vichřice, natočeného podle knihy spisovatele Vladimíra Párala, obsadí několik známých tváří, které budou hosty právě této pražské čínské restaurace. Režisér Bočan to natočil skvěle, takže i dnes, pokud si pustíte tento film, uvidíte v něm interiér zmíněné čínské restaurace. Je to natočené! Mezi hosty v pražské „číně“ ve filmu účinkují nedávno zesnulý oscarový režisér Jiří Menzel, herečka Jiřina Bohdalová a zpěvák Václav Neckář. Takže nejenom Miloš Forman, ale i režisér Hynek Bočan ve své době dělali co mohli, aby tuto restauraci ještě více zviditelnili. Ke škodě všech labužníků zmíněná věhlasná „čína“ ve Vodičkově ulici číslo 19 dnes už neexistuje.

Radovan Rybák

Foto: Archiv Petra Burdy