Vývoj české ekonomiky směřuje do recese

2020-12-02 17:43:52
Sdílej:

Více předních českých ekonomů se vyjadřuje k současné situaci v Česku z hlediska makroekonomických ukazatelů, mezi nimi i šéf České národní banky Jiří Rusnok. Podle něj zažíváme velice prudký výkyv, který v novodobé historii českého státu nemá obdobu. Dokonce ani finanční krize z let 2009 – 2010 nezpůsobila takový propad jako současná krize, kde navíc její příčina nemá ekonomické důvody, ale zdravotní.

Ještě v létě, po překonání první vlny pandemie panoval v českých odborných i politických kruzích názor, že ekonomika se rychle zotaví; nasvědčovaly tomu i letní výsledky výkonu české ekonomiky, kdy se obnovila řada výrob včetně klíčového automobilového průmyslu. Letní období však trvalo poměrně krátce a již po prázdninách se země ocitla v nové vlně koronavirové krize a s ní nastal i poměrně rychlý a v některých odvětvích dramatický pokles výkonu ekonomiky. Týkalo se to bohužel stále stejných odvětví jako na jaře, zvláště spojených s mobilitou lidí, mimo jiné i cestovní ruch – opět se zavřely restaurace, bary, hotely, často vázané zvláště na movitou zahraniční klientelu, která nepřijela ani v letních měsících a provozovny tak zůstávají již více než devět měsíců bez hostí nebo jen s jejich minimem. Krize ve velkém postihla i cestovní kanceláře a agentury, průvodce, kongresovou turistiku, veletrhy a mnohá jiná odvětví .

Těžké časy nás teprve čekají

Očekává se, že těžké časy jsou ještě před námi; omezení ekonomiky může trvat déle než na jaře, byť se již netýká zdaleka všech odvětví ekonomiky: klíčový automobilový průmysl – tahoun české ekonomiky naštěstí řečeno sportovní terminologií, naskočil do zápasu. Podle Sdružení automobilového průmyslu činil propad výroby motorových vozidel od ledna do října cca 21,4 %, když se v Česku za toto období vyrobilo celkově cca 940 tisíc motorových vozidel. V říjnu vyjelo z výrobních pásů automobilek dokonce o 2,8 % více aut než ve stejném měsíci loňského roku, z čehož celé dvě třetiny z této produkce vyrobila největší česká automobilka ŠKODA AUTO. Pokles, i když ne tak velký, zaznamenala výroba autobusů, 60%ní propad zaznamenal jediný výrobce motocyklů JAWA.

Nicméně se předpokládá, řečeno opět sportovní terminologií, že i přes mohutný finiš se nepodaří celkový propad ve výrobě do konce roku dohnat. Tento poměrně dramatický pokles výkonu českých automobilek tak bude mít výrazně negativní finanční dopad na další firmy a celou českou ekonomiku.

Za rok 2020 se aktuálně očekává sedmi až osmi procentní pokles české ekonomiky, přestože v prvních dvou měsících a ve 3. čtvrtletí ekonomika rostla. Výrazný mezikvartální pokles ve 2. čtvrtletí ve výši 8,7 % a očekávaný propad ve 4. čtvrtletí celý rok již nezachrání, a to i přes mírný optimismus, že propad nebude tak velký jako na jaře. Pro 4. čtvrtletí panuje mírný optimismus, neočekává se takový propad jako ve 2. čtvrtletí. Ekonomové to dokumentují třeba na spotřebě elektrické energie: zatímco v polovině dubna, kdy bylo dosaženo pomyslného dna, činil meziroční pokles její spotřeby o 13,7 %, v listopadu již jenom o 1,6 %.

Rovněž prognózy vývoje na příští rok, které pracují ve dvou modelech, počítají při optimističtější variantě s růstem pouhých 1,7 %, při pesimističtější variantě dokonce s propadem téměř o 3 %, přičemž na jaře se počítalo s růstem výrazně vyšším v řádu 6-7 %. Doba je a ještě dlouho zůstane velice turbulentní, ve společnosti panuje obrovská nejistota s budoucnosti, obnovování hospodářství bude velmi pomalé, v podstatě můžeme hovořit o stagnaci na velmi nízké úrovni. Výraznější efekt se očekává až se zpožděním v roce 2022.

„Nic nebude takové jako pře pandemií“, predikovala již na jaře přední česká ekonomka Ilona Švihlíková. Šéf České národní banky k tomu dodává: „Všichni jsme zchudli, ale chudí se stávají ještě více chudými a bohatí opět o něco zbohatli. V rámci světa je kupodivu průběh krize poměrně homogenní, zasáhl prakticky všechny vyspělé země, ale každá se s pandemií vyrovnává trochu jinak.“

Čína může být příkladem

Švihlíková vysvětlila, proč se některé asijské země s následky krize vyrovnávají lépe než většina evropských, Japonsko a Spojené státy americké nevyjímaje. Mezi sociology panuje shoda v názoru, že východoasijské země mají větší ochotu se přizpůsobit vládním nařízením a rozhodnutím autorit. V Číně prostě na chvíli vypnuli ekonomiku, dokud nedostali virus pod kontrolu a dnes jsou jednou z mála světových ekonomik bez ekonomické recese. Opatření byla velmi rázná a tvrdá, ale hlavně se dodržovala. Znamenalo to velkou důvěru ve vládu. Když se v přístavním městě Čching Tao objevilo 12 případů nakažených, vláda nechala testovat na 10 milionů lidí a zavedla další potřebná opatření. „Je tam prostě daleko vyšší míra disciplíny“, míní Švihlíková. Připomeňme, že některé země jihovýchodní Asie si v minulosti prošly i dalšími problémovými opatřeními.

„Když je zdravotní situace pod kontrolou, tak ekonomika vlastně naběhne skoro sama, obnoví se důvěra k ní, vzroste chuť utrácet a postupně se život vrací do svého normálu,“ dodává Švihlíková: “Čína je jedna z naprosto klíčových zemí co se týká dělby práce v rámci globalizace. Očekává se, že její letošní produkce neklesne a její ztráty nebudou tak vysoké, navíc dohánění ztrát bude rychlejší a účinnější,“ uzavírá ekonomka Švihlíková svůj vstup pro Český rozhlas Dva.

Aktuální debaty v parlamentu o zrušení superhrubé mzdy podle Jiřího Rusnoka jen zvyšují míru nejistoty. „Tady není problém“, stát by podle něj měl daleko více šetřit než dávat lidem do peněženek. „V Česku nejsou vysoké daně v rámci EU, jsou dokonce druhé nejnižší po Rumunsku. Nemáme ani výrazně vyšší zdanění bohatších lidí, ale náklady na práci zvyšují nepřímé položky na práci – odvody na sociální a zdravotní pojištění, přičemž zdravotníci odvádějí dobrý výkon, a i relativně skromný nicméně funkční systém důchodů funguje.“

Problém vidí v malé efektivitě státní správy - ne že by byla drahá, ale je málo výkonná.

Ale opravdové tikající hodiny představuje dlouhodobě se prohlubující demografická struktura ve prospěch penzijních ročníků obyvatelstva - Česko prostě stárne a do budoucna tomu nebude jinak.

Obrovský schodek státního rozpočtu

Další problém může představovat naprosto bezprecedentní schodek státního rozpočtu. Zatímco v předchozích letech se poslanci handrkovali téměř o každou miliardu nákladů, letos i pro příští rok tomu je jinak; nic nenasvědčuje tomu, že letošní reálný schodek ve výši téměř půl miliardy českých korun vláda příští rok nezopakuje. Podle Ilony Švihlíkové vláda přitom prakticky vůbec nedeklaruje, kde na zvýšené náklady vezme peníze. Dá se předpokládat, že příští rok vzroste nezaměstnanost a povede to k dlouhodobé zadluženosti země. Vláda se zavázala, že současně s návrhem rozpočtu na příští rok předloží koncepci konsolidace veřejných financí do roku 2027, ten ale doposud nebyl předložen. Podle ekonomů se hledají spíše rychlá řešení – změny sazeb daní, přeskupování výdajů v jednotlivých resortech, ale stále chybí vytýčení jednoznačného makroekonomicky zdůvodněného směrování ekonomiky, řečeno tentokrát motoristickou terminologií - vláda nedrží pevně volant jedoucího automobilu.

Je pravda, že patříme mezi nejméně zadlužené ekonomiky světa, v minulých letech si Česká národní banka vytvořila poměrně výrazný fiskální prostor pro experimenty, ale velké zásahy, které se nyní připravují, ale tento prostor postupně zmenšují.

Koronavirus jako výzva

Očekává se, že lidé zčásti změní své spotřební chování, protože reagují na rozdíl od vlád racionálně, někteří zkrátka nepůjdou tak často ke svému kadeřníkovi, do své oblíbené hospůdky, ale koupí si krabičku v supermarketu, místo na exotickou dovolenou do zámoří zavítají na Moravu, menu, které stálo na pražském Staroměstském náměstí i přes 2.000 Kč, už nikdy tolik stát nebude, protože solventní turisté ze západu sem prostě v tak velké míře již nepřijedou.

Současná skoro rok trvající nepříznivá situace tak významně urychluje některé strategické úvahy a procesy, které by tak jako tak nastaly - rychlejší nástup moderních technologií, zkracování výrobního řetězce vakcín ve farmacii, do budoucna lze očekávat snížení tlaku na výstavbu dalších kanceláří, protože část lidí bude trvale pracovat z domova a občas ve sdílených kancelářích; sníží se počet nákladných kongresů, protože se ukazuje, že to jde i jinak, že existují jiné daleko levnější možnosti, které můžeme využívat – pro ekonomiku to paradoxně může znamenat akceleraci výkonu, bude více konkurenceschopnější a schopná se restrukturalizovat.

Miroslav Hrdlička